Prvá fáze privatizace státu spočívala v „prosté“ korupci. Nejprve zpravidla v relativně neškodné korupci administrativní (uplácení úředníků), která úspěšně navázala na letitou praxi komunismu, a posléze i korupci legislativní (tvorba a schvalování zákonů na zakázku) a soudní (kupování soudních rozhodnutí).

Druhá fáze se vyznačovala rozvojem klientelismu. Klientelistický model vlády vychází původně z Afriky, kde odpovídá kmenovému složení státu. Jednotlivé kmeny vysílají do vlády a veřejné správy své exponenty, jejichž úkolem je hájit a prosazovat zájmy svých kmenových klientů. Tento model klientelismu je relativně legitimní a transparentní. Odpovídá heterogenní struktuře států a je-li vyvážený, nemusí nikoho výrazně poškozovat. Český klientelismus je naopak neprůhledný a zájmy klientů prosazované vládními představiteli jsou zpravidla podstatně užší. Oproti africkému modelu disponuje navíc silnou vrstvou politických dealerů (kmotrů), která posiluje jeho parazitní povahu.

Třetí fáze privatizace státu spočívá v rozvoji kleptokracie. Vláda a její aparát zde vedle služeb svým klientům pracují daleko více „na svůj vlastní účet“. Privatizace státu se tak děje ve prospěch politické vrstvy samotné a ve prospěch stran, které jsou nástrojem její reprodukce.  K jejím hybným silám přitom patří i specifický začarovaný kruh. Stále rozsáhlejší projevy kleptokracie ničí důvěryhodnost politiků a vyžadují stále nákladnější kampaně mající voliče přesvědčit o jejich bezúhonnosti. Financování těchto drahých kampaní pak vyžaduje stále rozsáhlejší odčerpávání prostředků státu, ať již přímo prostředků  veřejných rozpočtů nebo státních podniků.

Zajímavým rysem české kleptokracie je, že často mění vztah mezi vládními představiteli a jejich klienty. Zatímco v klientelistické fázi získává klient službu, za kterou platí, v kleptokracii je „klient“ mnohdy jen nástrojem odčerpání státních prostředků. Příhodný subjekt může být například vyzván, aby podal žádost o dotaci, podstatná, mnohdy nadpoloviční část této dotace však končí v rukou politiků nebo ve stranických pokladnách.  Obsluha klientů se tak postupně dostává na druhou kolej a privatizace státu se děje ve prospěch stále užší skupiny osob – kleptokratické  „elity“.

Zastavení rozběhlého procesu privatizace státu je nejisté. Může se však opírat jen o prozření voličů, kteří namísto stran budou volit osoby a namísto osob zjevně nedůvěryhodných osoby s nižším stupněm chamtivosti. V zemi, kde byl ještě před nedávnem nejpopulárnějším politikem chamtivý strojvedoucí to však může chvíli trvat.

Související