"Nepřistoupím na žádný způsob postupné agonie této vlády zmítající se v závislosti na tom, jak se vyspí jeden poslanec či poslankyně, žádné těsné většiny 101 nebo 102 nemají smysl," rozjel se minulé pondělí premiér Petr Nečas. Od té doby malinko vyměkl a na kategorických prohlášeních ubral.

Karolína Peake navíc na poslední chvíli poslepovala nejnutnějších deset hlasů, takže se v blízké budoucnosti nejspíš nic nestane. Data o hlasování poslanců za celé sněmovní období ale ukazují, že tahle většina bude velmi chatrná. 

Bezpečná, nebo nebezpečná většina?

Hlavní otázka teď zní: kolik poslanců má (doopravdy) koalice? Papírově je právě teď těch "stabilních" přesně 102 (51 ODS + 41 TOP09 + 10 Peake). Kromě nich se vláda spoléhá na nezařazené poslance Pavla Béma a Michala Doktora, oba odpadlíky z ODS. Jak ale ukazuje následující animace, skutečné hlasování nezařazených poslanců (včetně Doktora) se s podporou koalice příliš nepotkává. 

Záznam hlasování v čase spustíte tlačítkem přehrávání. V grafu co bod, to jeden poslanec (najetím myší zjistíte jeho jméno, čísla v závorce jsou jen ID) v čase. Poslanci, pokud hlasují shodně, jsou zobrazeni u sebe, pokud hlasují rozdílně, jsou daleko od sebe. Na první pohled je tedy vidět hlavní rozdělení v parlamentu, tj. koalice × opozice. Pěkně jsou díky animaci vidět přechody poslanců mezi koalicí a opozicí v čase (Huml, Škárka, částečně Kočí, Doktor). Poloha poslanců je spočítána pomocí multidimensional scaling, přičemž jednotlivá hlasování jsou vážena – aby např. procedurální hlasování měla jen velmi malou váhu.

Poslanec Huml (zvolený na kandidátce VV) přešel ani ne před rokem k ČSSD. Analýza hlasování v parlamentu ukazuje, že v poslední době k opozici přešel i Jaroslav Škárka a v podstatě i Kristýna Kočí (oba VV). Co je ale velice zajímavé, navzdory tvrzení mnoha komentátorů ani Michal Doktor už pravidelně nehlasuje s vládní koalicí.

Pro změnu v postojích (hlasování) u Humla i Škárky lze najít jednoduchá vysvětlení – Huml tvořil „levou“ část VV, které před volbami byly středovou stranou a jejich povolební přesun na „pravici“ mu zjevně nevyhovoval. U Škárky šlo pravděpodobně o domluvu se vznikající stranou Lev Jiřího Paroubka (kterou teď pokazil pražský soud).

Taková vysvětlení ale chybějí u Kočí a Doktora – oba jsou „pravicoví“ poslanci. Pro „pravicovou“ vládu není zrovna dobrý výsledek, pokud v okamžiku, kdy se zákonodárci vyvážou ze stranické disciplíny, hlasují s opačným táborem. Obzvlášť zajímavá je situace Michala Doktora, který by se mohl brzy stát hlasem, rozhodujícím pro zachování vlády.

Jsou "Twin Peaks" jiní než VV?

Další zajímavá otázka, na kterou můžou odpovědět data o hlasování, zní: jsou poslanci Karoliny Peake a poslanci Víta Bárty odlišní? Podívejte se sami. Ve vizualizaci si v políčku Barva vpravo nahoře vyberte možnost VV - rozpad 2012.

Data naznačují, že se obě skupiny skutečně chovají jinak. Zelené body – poslanci Peake – jsou soustředěnější v centru, zvedají ruce disciplinovaněji, mají blíž ke koalici. Oproti tomu Bártovi poslanci – modří – častěji poletují na okrajích koaličního ostrůvku a poskakují z jednoho konce na druhý. Pokud tedy rovnou neodplují na opačnou stranu.

Nápověda k aktuální situaci je jedna věc, kterou datová analýza dovede. Stejně zajímavé je i hledání dlouhodobých závislostí české politiky. Kdo by se chtěl podívat po vzorcích v hlasování českých poslanců, zkuste animace hlasování v československém, českém a slovenském parlamentu od roku 1991 do dneška.