Pojem ekonomická debilita se v politických kruzích velice rychle uchytil a politici a jejich fámulové se neustále snaží různými akty a výroky hranice debility posouvat. Je to jako na olympiádě posouvání hranic lidského výkonu. Boj o vítězství je urputný, nikdo nechce být poražen, počítají se pouze medaile.

Hranici debility posunula dozorčí rada Všeobecné zdravotní pojišťovny, když svému řediteli přiklepla tři čtvrtě milionovou odměnu za jeho ekonomický výkon při vyhazování peněz pojištěnců z okna. Za zrušené zdravotní knížky, za zbytečný marketing, za nefunkční informační systém.

O další rekord v posouvání hranic ekonomické debility se pokusil exředitel pražského dopravního podniku, když v televizi označil dvacetileté nevypověditelné a nevýhodné smlouvy za standardní. To je výkon hodný mistra a zaznamenání do análů. Nezrušitelné obchodní smlouvy jsou byznysem budoucnosti. Hlavně smlouvy se státem nebo jím vlastněnými organizacemi. Hranice je však třeba překonávat. Jeho nástupci nic nezabrání, aby udělal smlouvy rovnou stoleté.

Jestli bude schválen zákon o vyrovnání s církvemi, máme tu další rekord. Zaváže náš stát ke splátkám na třicet let. To je v lidském věku více než jedna generace. Za tu dobu se na hradě vystřídá na šest prezidentů a ve Strakovce asi tak deset vlád. Daňový poplatník dnešní i jeho děti a vnuci budou třicet let přispívat na dávné hříchy svých dědů. Lahůdková ekonomická debilita je skryta v inflační doložce. Roční splátka z těch 59 miliard korun za nevydaný hmotný majetek se bude ročně indexovat (navyšovat) o spotřebitelskou inflaci. Zvyšování cen spotřebního koše (inflace) nemá s cenou hmotných aktiv žádnou souvislost. Znamená to jenom, že splátky církvím budou mít stálou hodnotu, zatímco z příjmů poplatníků, kteří to budou financovat, bude inflace hodnotu ukusovat. Takový instrument bude fungovat jak třicetiletá válka. Na třicet let zajišťuje okrádání daňových poplatníků. Couváme v čase, vracíme se ke kořenům, k robotě a desátkům.

Nárok na zlatou medaili v posunování hranice ekonomické debility si však začal dělat i nepolitik, člen nezávislé akademické obce a poradního sboru vlády. Spočítal, že za 50 let bude čistý výnos pro státní rozpočet z přijetí církevního vyrovnání přesně 28,6 miliard korun. 

Zlatá medaile by mu patřila právem, protože takové hausnumero s tak dlouhým časovým horizontem ještě nikdy žádný skutečný ekonom z huby nevypustil. Možná nějaký astrolog. Ministr financí nám každý rok tvrdí, že je nemožné prognózovat příjmy státního rozpočtu ani na příští rok, a taky se v odhadu každý rok o desítky miliard sekne, ale proč se neobrátil na Vysokou školu ekonomickou? Tam by mu to spočítali přesně alespoň do konce volebního období. Možná akademik predikuje, že církev udělá z kostelů, hospiců, církevních škol, starobinců a chudobinců výdělečné organizace, které se budou na čistém výnosu pro státní rozpočet 50 let významně podílet. Za medaili stojí nejen ten padesátiletý odhad, ale i ekonomický ukazatel „ čistý výnos pro státní rozpočet“. Akademik se inspiroval podobně paskvilním ukazatelem jeho mládí, kdy se mu říkalo upravené vlastní výkony. A stejně jako tehdy udělal z nezávislého ekonomického výzkumu partajní služku. Jen si u těch partají přehodil znaménka. Ještě před touto soutěží bylo v obecném povědomí, že mezi čísly na volebním billboardu a čísly ekonomického výzkumu je nějaký kvalitativní rozdíl. To už neplatí.

Lidské hranice mají své meze. Sprinteři nikdy nebudou běhat stovku za pět vteřin. Hranice ekonomické debility žádné limity nemá. Až ke stupiditě ji posunul  ministr práce a věcí sociálních. Již schválená tak zvaná malá důchodová reforma, která má posuvnou hranici věku odchodu do důchodu je v tomto oboru nepřekonatelná. Světový unikát, světový rekord, který je z logiky nepřekonatelný. Každý rok se odchod do důchodu zvyšuje až do nekonečna. Letos narozené děti budou pracovat do 73let, jejich děti ještě déle a vnuci do 100 let a pořád více. Ministr nám prognózuje nesmrtelnost. V podstatě občanům říká to, co církev svatá. Důchodu se dočkáte až na věčnosti. A říká natvrdo, plaťte pojištění, stejně se důchodu nedožijete, a když dožijete, tak si ho stejně dlouho neužijete. Dělostřelecká příprava finančních kruhů před schválením reformy argumentovala mimo jiné tím, že mladí musí vědět, co je v budoucnu čeká. Tak teď to vědí. Ještě že přemluvili bábu s dědkem, aby na ně při volbách mysleli.

No není to na zlatou medaili? Soutěž o posunutí hranice ekonomické debility však ještě nekončí. Další významní adepti se očekávají během příštích voleb. Již zaklekli do startovních bloků.