Většina mých kamarádů v dětských domovech je umístěna do bývalých zámečků, zamřížovaných budov nebo luxusních vil. V žebříčku nejčastější rodič dětí v dětských domovech vede ten, který nemá peníze a zázemí se sociálním pracovnicím nezdá podle jejich gusta.

Novela zákona o sociálně právní ochraně dětí, kterou zastavil prezident Klaus, měla v těchto případech pomoci a splatit dluh klukům a holkám umístěným v dětských domovech. Dluh spočívá v tom, že pro kluky a holky, kteří v sociálně slabé rodině žijí, je mnohem lepší řešení, když se pomůže celé rodině. Sociální pracovník, který by rodině ukazoval a radil, pomůže více než dětský domov. Je to lepší řešení než slzy, mokré polštáře a hlavně odtrhnutí mámy a táty od dítěte.

V případech, kdy to nejde a je nutné ze závažných důvodů dítě rodině odebrat, ze zkušenosti své i svých přátel vím, že ten kluk nebo holka potřebuje pocit bezpečí a že jsou lidé, kteří jsou jen pro ně. To není dětský domov, který si díky penězům hraje na rodinu. Je to pěstounská rodina, která si na nic hrát nemusí.

Prezident Václav Klaus se nechal napálit tím, co se najednou vynořilo od organizací jako Česká lékařská komora. Tyto organizace začaly říkat, že se z péče o děti stane byznys.

Všichni vychovatelé, sestřičky a doktoři dostávají plat. Rozumím i jejich kritice, bojí se o svou práci. Nevidím ale důvod, proč by za mnohem náročnější práci nemohli dostávat plat i pěstouni, ti, kteří otevřou své dveře dětem a nabízí jim sebe samotné.

Klaus také argumentuje, že je zákon napsán pouze proto, že je Česká republika za tento problém dlouhodobě kritizována. Co by si pan prezident představoval? Nedělat nic a založit ruce do klína? To, že je Česko kritizováno, nemění nic na tom, že ten problém v Česku je.

Možná si pan prezident měl k rozhodnutí přizvat svou ženu. Ta se několikrát nechala slyšet, že strávila několik měsíců v dětském domově. Jako expertka na pobyt v dětském domově by určitě řekla, jak moc se na své rodiče těšila a jak byla ráda, když byli zase všichni spolu. Ono se totiž od dob dětství Livie Klausové na touze být se svými rodiči nic nezměnilo.

Související