Přemysl Sobotka se narodil v Mladé Boleslavi roku 1944. Vystudoval lékařskou fakultu UK. Do roku 1989 se politicky neangažoval. Kritiku sklidil za své dvouleté studium Večerní university marxismu-leninismu, do KSČ však nikdy nevstoupil. Po roce 1989 se stal členem Občanského fóra, poté vstoupil do ODS, ve které letos vyhrál primární prezidentské volby, a tak za ni kandiduje na prezidenta ČR. Od vzniku Senátu PČR v roce 1996 je senátorem za Liberecký kraj. Za své priority považuje zahraniční politiku, členství v EU, sociální služby a zdravotnictví.
1. Co vnímáte jako hlavní poslání prezidenta a jeho povinnost vůči občanům?
Prezident by měl být, podle naší tradice, morální autoritou, prostředníkem mezi politickými stranami, veličinou při vytváření zahraniční politiky a poslední instancí v dobách vnitropolitických i mezinárodních turbulencí.
2. Co považujete za své nejsilnější přednosti a výhody oproti ostatním kandidátům?
Nemusím slibovat, jaký budu, nemusím vytvářet své koncepce a svůj image, hodnotový rámec. Jsem senátorem od roku 1996, byl jsem šest let předsedou Senátu, tedy druhým nejvyšším ústavním činitelem v zemi. Moje postoje a orientace jsou jasné a známé. Má cesta přímá.
3. Jaký máte pohled na zavedení školného a směřování školství v ČR vůbec?
Školství považuji za národní prioritu. Vzdělanost je bohatstvím tohoto národa. A školné na vysokých školách, v rozumné výši a se sociálními a stipendijními programy je nutné. Školství by mělo rychleji reagovat na měnící se prostředí, ve kterém se děti a studenti pohybují. A vysoké školství se musí akčněji propojovat s vědeckými institucemi, s výzkumnými částmi velkých firem, aby se orientovalo na to, po čem je poptávka, co je potřeba.
4. Jakou věc byste na České republice změnil, kdybyste měl neomezené možnosti?
Takto neuvažuji, protože neomezené možnosti nemám.
5. Jak hodnotíte působení předchozích dvou prezidentů Havla a Klause?
Každý z nich byl úplně jiný, a proto každý zaujímá úplně jiné místo v naší současnosti i historii.
6. Na svém webu podporujete přímou volbu do poslanecké sněmovny. Můžete přiblížit a odůvodnit své stanovisko?
Je to prohloubení přímé demokracie. Volíte konkrétního člověka, vidíte daleko lépe na jeho práci a takový poslanec by se zodpovídal „jen“ padesáti tisícům voličů. Tedy nikoliv beztvaré mase voličů, ale konkrétním lidem, uchopitelné skupině. Strany by musely daleko lépe vybírat. Skončila by volební stranická mašinérie, vítězily by strany s větším počtem věrohodných osobností. Přístup k politice by se tím stal zodpovědnější.
7. Jak se díváte na současné dění v ODS, například kolem některých Vašich stranických kolegů s neprůhlednými konty?
Pokud selhávají jedinci, nelze to označit za selhání systému, v tomto případě selhání strany. Takové problémy mají všechny strany. Nechci tímto výrokem současné problémy bagatelizovat, ale jde vždy o selhání jedinců. A to hrozí vždy a všude.
8. Měla by Česká republika přijmout euro?
Tato diskuse je v dané chvíli bezpředmětná. Až bude opět na pořadu dne, budu o přijetí eura prosazovat referendum. Vstupní podmínky se totiž zásadně změnily. To vyžaduje vyjádření veřejnosti, stejně jako tomu bylo při vstupu do EU.
