Ekonom a politik Vladimír Dlouhý se narodil v Praze roku 1953. Vystudoval VŠE a rok studoval na belgické Katolické univerzitě, dvouleté MBA studium ale nedokončil z důvodu návratu do ČSSR. Roku 1978 vstoupil do KSČ a členství ukončil v prosinci 1989, kdy se stal Místopředsedou federální vlády za Občanské fórum. Po rozpadu OF byl předsedou ODA (Občanské demokratické aliance), ministrem průmyslu a obchodu v Klausově vládě a nakonec poslancem. Roku 1997 odešel z vládního sektoru a věnoval se soukromému odvětví. Je členem NERVu (Národní ekonomické rady vlády) a do letošního roku působil v MMF.

 1.      Co vnímáte jako hlavní poslání prezidenta a jeho povinnost vůči občanům?

Povinnosti jsou dány ústavou a jsou jasné. Ještě důležitější je ale to poslání. Bez ohledu na omezené výkonné pravomoci byl vždy v naší zemi prezident chápán jako někdo, kdo má neformální autoritu, jeho slovo vždy mělo význam. Nejsou před námi jednoduché roky, ani v České republice, ani v Evropě. Prezident by měl být schopen ukazovat směr, kterým by se země měla vyvíjet, dávat lidem naději a sebevědomí, měl by být myšlenkovou autoritou a nebát se kritizovat politické i společenské poměry v zemi. V naší dnešní situaci by se měl pokusit o postupné obnovení důvěry lidí v politiku a ve stát. Měl by být i uznávanou osobností v zahraničí.

 2.      Co považujete za své nejsilnější přednosti a výhody oproti ostatním kandidátům?

Není snadné o sobě tvrdit, že jsem plně kompetentní pro funkci prezidenta naší země. Jsou ale dvě příčiny, proč kandiduji. První spočívá opravdu v přesvědčení, že mám co nabídnout: celoživotní zkušenost, počínaje akademickým světem (s výjimkou let v politice jsem celý život učil na vysokých školách a dodnes učím), přes osm let strávených ve vrcholné politice v nelehkém období prvních polistopadových let až po dlouholetou zkušenost z podnikatelského a finančního světa. Mluvím pěti jazyky a mám rozsáhlé kontakty po celém světě. Druhým důvodem je nespokojenost se situací v české politice. Před dvaceti lety jsem lidem na náměstí mnoho sliboval, něco se podařilo, ale velmi mne mrzí dnešní apatie a znechucení z politiky. Mám pocit, že jsem odešel od nedokončené práce a nyní chci alespoň trochu něco změnit.

 3.      Jaký máte pohled na zavedení školného a směřování školství v ČR vůbec?

Školné jako spoluúčast studujícího na nákladech na vzdělání podporuji, musí však splňovat některé základní parametry: nesmí být překážkou pro přístup ke vzdělání talentovaným studentům z rodin s nízkými příjmy. Student musí mít možnost vzít si půjčku za podmínek, které mu umožní dlouhodobé splátky během jeho profesního života a nesmí na něm profitovat různé zájmové skupiny jako finanční instituce či přebujelá administrativa. Navíc prostředky získané ze školného musí transparentně přispět ke zlepšení výuky a školských zařízení a nerozplynout se bez efektu v rozpočtové kapitole “školství”. Vybavuje se mi osobní vzpomínka. Když jsem přijel v roce 1979 na Katolickou univerzitu v belgické Lovani, zrovna tam na počátku školního roku byly velké studentské demonstrace proti novému školnému. Já jsem se těm demonstracím divil a moji kamarádi na koleji nechápali, jak někdo, kdo zrovna přijel z komunistického Československa, může podporovat školné. Já jsem si to prostě myslel už tenkrát – školné je správná spoluúčast, zvyšující pocit odpovědnosti studentů za své studium.

 4.      Jakou věc byste na České republice změnil, kdybyste měl neomezené možnosti?

Nikdo nikdy nebude mít neomezené možnosti. Velmi bych si však přál, aby stát a politika získaly větší prestiž v očích veřejnosti, než mají dnes. Také bych si přál, aby naše sociální síť neumožnila lehký život lenochům a parazitům a naopak, aby mohla dát větší podporu lidem, kteří jsou ve skutečné nouzi. Přál bych si méně závisti a více sebevědomí v české společnosti. A přál bych si změnit spoustu dalších věcí ...

 5.      Jak hodnotíte působení předchozích dvou prezidentů Havla a Klause?

V obou případech šlo, případně jde o silné politické osobnosti. Václav Havel byl obrovská morální autorita. Václav Klaus je zase vnímán jako někdo, kdo má jasný názor, který nemusí měnit při každé změně okrajových podmínek; to je v politice velmi důležité.

6.      Co vás podnítilo vrátit se po patnácti letech k politice a vzdát se tak velmi lukrativních pozic?

Trochu to souvisí s odpovědí výše, když se mne ptáte na přednosti a já odpovídám, že mám co nabídnout. Patnáct let jsem v politickém stínu a toto je příležitost, jak z něj vystoupit. Ale hlavně se domnívám, že je v zemi poptávka po změně poměrů v politice. Chci lidem dát naději. Sdělit, že zde stále platí pravidla, zákony a také to, že schopní lidé najdou uplatnění. Chápu, že je pro některé lidi mé rozhodnutí překvapivé. Působil jsem jako ekonom a pracoval pro prestižní mezinárodní společnosti. Nicméně chci potvrdit, že kandidaturu myslím velmi vážně.

7.      Prezident by měl jistě mít vysoký morální i etický kredit a stálost postojů. Souhlasí tato teze s Vaším členstvím v KSČ, zahájeném navíc v roce 1978 a ukončeném až roku 1990, a následném rychlém přestupu „na druhou stranu“ do občanského fóra?

Dostal jsem nabídku pracovat na VŠE a současně příslib studia v zahraničí. Slyšel jsem, že by pro to vše bylo dobré vstoupit do strany a nakonec jsem to udělal. Neměl jsem příliš vnitřních omezení a problémů: ani rodina, ani společenské klima mi prostě nenastavily takové hodnoty, které by mne vedly k pocitu konání něčeho neetického, nemorálního. Měl jsem spíše vštípený pocit, že když chci něco dokázat, musím pochybnosti spolknout a vstoupit. Aby bylo jasno – není to ani ospravedlnění, ani výmluva, prostě konstatování, tak to bylo. Takto nás bylo v ČSSR vychováno mnoho. Těch, kteří dostali v rodině jasně definované hodnoty, proti kterým se nesmí prohřešit, nebylo zase tolik. A ještě méně bylo těch, kteří k těmto hodnotám dospěli sami. A nakonec, nejvíc bylo těch, kteří nechtěli nic dokázat, ani nikam vstupovat. Nemám však pocit, že jsem během listopadu 1989 rychle přestoupil „na druhou stranu“. Navíc po návratu z Belgie jsem výhody ze zahraničního studia i na tehdejší dobu dobré jazykové znalosti využil ne pro kariéru ve standardních politických či manažerských strukturách socialistického Československa, ale v týmu ekonomů, který bude čekat na svou chvíli jak reformovat centrálně plánovanou ekonomiku a postupně jsem se trpělivě připravoval na politickou změnu.

 8.      Za sběr podpisů neváháte zaplatit brigádníkům. Nezdá se Vám, že si tak své podporovatele kupujete?

Vůbec ne. Hlavním cílem je umožnit mladým lidem přivydělat si jako brigádníci a současně se přiblížit k prezidentské kampani. Dáváme tím příležitost více lidem. Platíte-li za sběr u profesionálních produkčních společností, tak také platíte za podpis (možná i více než my přes Facebook). Navíc se do našeho sběru zapojilo hodně zajímavých lidí, rádi bychom některé z nich využili i v dalších fázích kampaně.

Související