Studoval na Gymnáziu Nad Alejí v Praze, poté přestoupil na bilingvní gymnázium Open Gate. Především díky debatování si mohl vybírat mezi nejprestižnějšími vysokými školami na světě - k jeho největším úspěchům patří titul mistra světa z World Online Debate Championship, titul vicemistra Evropy z EurOpen 2011 a dvojnásobné týmové i individuální vítězství v národní debatní lize. Se čtenáři The Student Times se o své zkušenosti podělil Šimon Podhajský, student druhého ročníku bakalářského studia (Undergraduate) „liberal arts“ na Yale University. 

 

Poslední dva roky středoškolského studia jsi strávil na Open Gate. Čím ti toto gymnázium otevřelo bránu ke studiu na Yale? 

Ke studiu na Open Gate mě zlákaly dvě věci. První byla možnost absolvovat program mezinárodní maturity International Baccalaureate a s ní spojený systém výuky, který je zaměřený na analýzu a syntézu nabytých vědomostí. Tou druhou byla příležitost provést „restart“: začít od nuly v nové komunitě, probudit své notně uvadlé nadšení ze školních předmětů a soustředit se na nové cíle, mezi něž se řadilo i přijetí ke studiu v zahraničí. Babické internátní gymnázium bylo pro oba účely ideální.

Kromě těchto lákadel má ale Open Gate také systém, který mi přihlašování na univerzity do zahraničí v mnohém usnadnil. Učitelé vědí, v jakém formátu psát doporučení, o která jsem je žádal. Škola má kariérní poradkyni, která ví, co studenti pro přihlášky potřebují a co se od ní osobně čeká. Řada vyučujících prošla zahraničním vysokoškolským vzděláním, takže mohou nabídnout užitečné rady a zkušenosti. Známky jsou vždy v procentech a jsou tedy převeditelné do libovolného výstupního formátu. Knihovna obsahuje materiály k přípravě na většinu v zahraničí vyžadovaných standardizovaných testů a neváhá objednat další. Hlásit se na VŠ do zahraničí zkrátka na Open Gate není ničím nezvyklým a škola svým studentům nejen v tomto ohledu vychází vstříc, což mi situaci značně usnadnilo.

Úsilí přineslo své ovoce. Mohl jsi vybírat mezi Yale, Harvardem a Oxfordem. Proč ses nakonec rozhodl právě pro Yale?

Od začátku jsem věděl jednu věc: nejsem si jist, na který obor se chci specializovat, a tedy chci prohlubovat své znalosti ve více směrech. Americký systém „liberal arts“, který umožňuje prozkoumávat akademickou sféru a obory kombinovat, mi připadal pro moje účely vhodnější než oxfordský obor Philosophy, Politics & Economics. Na bakalářské úrovni jsou rozdíly v kvalitě výuky na Yale a Harvardu nerozlišitelné: Yale jsem si proto vybral kvůli jeho velmi tolerantní, přátelské atmosféře a silné umělecké scéně.

Je známé, že mezi úskalí studia na prestižní zahraniční univerzitě patří finance. Tobě školu platí z části Nadace Zdeňka Bakaly a Kellner Family Foundation, z části stipendijní program samotné Yale College. Je složité získat stipendium na americké univerzitě?

Rozhodně to přidává na papírování! Přiznám se, že nad formuláři finanční pomoci strávím každý rok perný večer nebo dva, protože přeložit údaje z českého daňového přiznání do amerického CSS Profile je složité. Získat stipendia u českých nadací je sice také náročné, ale zato mnohem zábavnější: eseje a pohovory, které nadace po žadatelích o stipendium požadují, mi vždy umožnily utřídit si myšlenky a klást si nové otázky.

Zmínil jsi, že tě na studiu v zahraničí přitahoval způsob výuky. Je „biflování“ to jediné, co tě na českém školství odpuzuje? Čím by se podle tebe měl český systém inspirovat systémem americkým?

Na americkém školství se mi líbí důraz na budování schopností nad rámec memorizace – samozřejmě, že nějaká faktografie je nezbytná, ale znalost jejích omezení a schopnost využít je dál je výrazně důležitější. Získat další data je menší problém, než je umět zvážit a využít.

Jeden zajímavý rozdíl mezi systémy je v přístupu k vyhazování studentů. Řada kamarádů na českých VŠ se chlubí tím, kolik procent studentů vypadne po určitém ročníku nebo zkoušce. Yale a podobné školy se naopak chlubí tím, kolik studentů se do druhého ročníku vrátí. Přijaté studenty chtějí vzdělat a vypravit připravené do světa, ne pročistit od „nehodných“. To neznamená, že úroveň výuky je zjednodušena tak, aby každý prošel; znamená to, že škola nastavuje podpůrnou síť pro ty, kteří zrovna “boj” se svými předměty prohrávají. K vyhození dojde tehdy, pokud student dostane v několika předmětech nedostatečnou (která je obecně z většiny založena na průběžném hodnocení); očekává se, že v mezičase může student přehodnotit své priority a požádat o opětovné přijetí nikoli do prvního ročníku, ale k pokračování studia. V Čechách občas zapomínáme, že vyšší vzdělání není jen certifikát pro ty, kteří „na něj mají“ a jsou jej hodni; poznání, které se snaží studentům přinést, je hodnotou samo o sobě. Zavrhnout možnost, že selhává výuka nebo je zkouška neadekvátní s tím, že „vyhození na to prostě neměli“, je v mnoha případech pravděpodobně chybné.

V současnosti se hodně diskutuje o zavedení placeného vysokoškolského studia v České Republice. Myslíš, že by to vedlo ke zkvalitnění výuky?

  Upřímně řečeno, nevím. Záleží to na tom, jak bude zisk ze školného využit. Jestli situaci správně chápu, tak má školné či zápisné nyní především nahradit miliardový výpadek z rozpočtů českých vysokých škol. I kdyby to tak ale nebylo, problémy obecně nemizí jen proto, že je zasypeme penězi. K výrazným zlepšením je potřeba systematické vize a nevím, zda ji české vysoké školství má.

Vraťme se zpět do USA. Je obecně pro studenty Yale nebo jiných prestižních amerických univerzit snadné získat práci, a tak si zároveň přivydělat během studia?

Na Yale a podobných školách je během studia velmi jednoduché získat slušně placenou práci v univerzitním kampusu. Mnoho pozic totiž vypisují univerzity právě proto, aby studenti mohli získat prostředky k obživě během studia relativně jednoduše. U letních stáží, obzvláště u těch placených, je to samozřejmě obtížnější: známí, kteří o nějakou letní stáž stáli, ale také většinou uspěli.

 Nemyslím si, že by v tom jméno univerzity hrálo velkou roli; většina studentů podobných univerzit je „na papíře“ dostatečně působivá, takže na původu z „břečťanové ligy“ nesejde. Jak píše Ben Jones ve svém skvělém článku „50 Things“, „MIT vám bude v životopise k ničemu, pokud to tam bude jediná věc. [...] Mnohem důležitější, než na jakou školu jste chodili, je to, jak jste využili příležitostí na ní.“ Asi se najde hrstka zaměstnavatelů, které titul z Yale zcela ohromí; pár těch, kteří vás alespoň pozvou na pohovor, protože přijetí na velmi výběrovou instituci vnímají jako relevantní signál; a patrně i několik těch, kteří jsou bývalými studenty a jsou ochotni vám dát šanci ze školní solidarity. Rozhodně na ně ale nikdo nespoléhá.

Ty se mimo školu věnuješ konzultantství ve studentské mikrofinanční organizaci Elmseed Enterprise Fund, která pomáhá utvářet a rozvíjet úspěšné podnikatelské záměry. Co konkrétně obnáší tvá pracovní pozice?

Konkrétní pracovní náplň se liší klient od klienta. Pracuji s drobnými podnikateli v různých fázích rozvoje. Někteří mají jen myšlenku a potřebují ji pomoci rozvinout; jiní již mají rozjetý byznys a potřebují pomoci třeba s žádostí o půjčku. Konzultanti v Elmseedu používají svých schopností rešerše, kritické analýzy a strukturovaného psaní, aby svým klientům pomohli k úspěchu. Pro mě je to zajímavý způsob, jak proniknout do „skutečného světa“ za branami školy; pro mé klienty je to příležitost získat pomoc s věcmi, které by se jim samotným dělaly obtížněji.

Skrze program International Bulldogs, který zprostředkovává studentům Yale letní stáže („internships“), ses dostal do Athén, kde jsi pracoval pro mezinárodní poradenskou společnost. Jaké jsi získal zkušenosti?

Z práce jsem si odnesl mnohem jasnější představu o tom, jak vypadá korporátní svět a jaké jsou jeho výhody i nevýhody. Z pobytu v hlavním městě evropské dluhové krize jsem si zase odnesl soucit s řeckými útrapami. Atény jsou na tom sice mnohem lépe, než by člověk z mediálního obrazu plného stávek a demonstrací čekal, ale propad v životní úrovni Řeků je znatelný. Podobně jako při americké hypoteční krizi se často jedná o lidi, kteří celý život pracovali a vlastně „neudělali nic špatně“. Voltaire má sice pravdu, že v lavině se žádná sněhová vločka necítí být zodpovědnou; je mi ale jasné, proč mnozí Řekové nechápou, jak si svou situaci zasloužili.

Některé čtenáře bude jistě zajímat, jak studenti Yale tráví svůj čas mimo studium a práci. Sport, kulturní akce apod. jistě také obohacují život na amerických univerzitách. Podělil by ses o nějaký svůj zážitek?

Největší lákadlo škol jako Yale jsou spolužáci, kteří mají často velmi rozmanité životní příběhy, schopnosti i zájmy. Spoustu volného času tedy „prokecám“. Jak jsem ale zmínil, Yale má velmi silnou uměleckou scénu, takže alespoň jednou za čtrnáct dní zajdu na koncert – ať už vážné hudby (Yale má alespoň čtyři symfonické orchestry), a capella skupiny nebo jazzu. V neposlední řadě Yale často zve zajímavé osobnosti na přednášky a besedy – mohu zmínit spisovatele Johna Irvinga, žurnalistu Malcolma Gladwella, tvůrce komiksů Cyanide and Happiness Ron DenBleykera nebo barmskou disidentku Daw Aung San Suu Kyi – na které se také snažím přijít, kdykoli to jen jde.

Jaké jsou tvé plány do budoucna? Máš v úmyslu vrátit se do Čech a uplatnit zde své zkušenosti?

V mé budoucnosti je v tuto chvíli tolik proměnných, že si nedovolím odhadnout ani její přibližný průběh. Vrátit se do Čech a zkusit něco změnit k lepšímu mne ale rozhodně láká.

Související