Aaron Sorkin, jeden z nejlepších hollywoodských scenáristů ověnčený cenami Emmy za politické seriálové drama The West Wing a Oscarem za scénář k filmu The Social Network, vložil svůj talent a vášeň do dalšího z počinů nahlížejících do zákulisí televizní produkce. Z tohoto prostředí již vytvořil seriály Sports Night nebo Studio 60 on the Sunset Strip.

Jeho nejnovější seriálové drama The Newsroom přenáší diváka do redakce zpravodajského týmu fiktivní kabelové televize Atlantis Cable News (ACN). Sorkin napsal seriál s úmyslem odhalit trochu cynický pohled na média zasazený do skutečných světových událostí.

Pro The Hollywood Reporter Sorkin řekl: „The Newsroom má být idealistický, romantický, dobrodružný, sem tam komediální, ale velmi optimistický pohled na skupinu lidí, na které je často nahlíženo jako na cyniky. Chtěl jsem ukázat skupinu vysoce kompetentních lidí.“

Seriál soustřeďuje pozornost na život před i za kamerou. Jeho hlavní myšlenka je velmi aktuální – zabývá se úrovní, kvalitou a seriózností televizního zpravodajství. Řeší dilema mezi úsilím vedení televize zvýšit sledovanost a snahou redaktorů produkovat a vysílat kvalitní zpravodajství. Jedná se o téma novinářského idealismu, etiky a boje proti komerčnímu a povrchnímu zpravodajství, které snižuje intelektuální úroveň diváků.

Dobrý večer, jsem Will Mc Avoy

Soukromou zpravodajskou televizní stanici ACN zosobňuje moderátor a šéfredaktor primetimové zpravodajské relace News Night Will McAvoy (Jeff Daniels). Will je arogantní, egoistický a neumí příliš dobře vycházet s lidmi.

V mnoha okamžicích se nedokáže ovládnout a potlačit své emoce a chová se jako smyslů zbavený. Pokouší se civilizovat lidi a rád hýří sarkastickými poznámkami. Ukrývá v sobě perfektní spojení sebeklamu a ega, díky čemuž zvládá skvěle svou práci. Nezajímá se o ostatní, zajímá se jen o sebe a svou show.

To se ale změní s příchodem úspěšné a uznávané výkonné producentky MacKenzie McHale (Emily Mortimer), kterou najímá prezident zpravodajské divize Charlie Skinner (Sam Waterston) i přes Willovu nelibost.

MacKenzie a Will spolu kdysi chodili, rozešli se ale poté, co MacKenzie Willa podvedla. MacKenzie chce využít své schopnosti a zkušenosti a probudit ve Willovi jeho skrytý potenciál. Jemu i jeho štábu se rázem obrací život vzhůru nohama.

MacKenzie přichází s novým modelem zpravodajství, jež má být založeno ryze na faktech. Při výběru informací přitom vychází ze tří základních otázek: Je toto informace, kterou potřebujeme k volbám? Je toto nejlepší možná forma diskuse? Je tato událost použita v historickém kontextu? Navzdory všem firemním, obchodním i osobním potížím usiluje Willův tým o prosazení nového konceptu. Prokazují u toho vysokou míru oddanosti své práci. Věnují se jí ve svém volném čase, o víkendu, v pozdních večerních hodinách.

Lidé, kteří neustále diskutují

Vedle hlavních postav se divák setkává s několika lehce pitoreskními figurkami. Zejména trio Maggie-Don-Jim působí místy rozpačitě a komicky. Margaret Jordan (Alison Pill) je asistentkou produkce, která chodí s Donem Keeferem (Thomas Sadoski), bývalým výkonným producentem nočních zpráv.

Maggie s Donem se soustavně rozcházejí a zase dávají dohromady. Jim Harper (John Gallagher Jr.) přišel spolu s MacKenzie do nočních zpráv jako hlavní produkční. Nalézá zalíbení v Maggie, není však schopen vzít osud do svých rukou a raději nečinně sleduje, jak se Maggie po boku Donna trápí.

Normální a bezproblémový chod v redakci narušují vypilované slovní útoky mezi protagonisty, chaos vyvolaný neočekávanými světovými událostmi, bulvární články útočící na Willa či snaha vedení jej propustit, emailové výhrůžky smrtí nebo komplikované vztahy na pracovišti. Valná většina postav se chová afektovaně, což k nim v divákovi neprobouzí příliš velké sympatie.

Rádi diskutují a někdy v překotném tempu ani na vteřinu nezmlknou. Hank Stuever z The Washington Post to nazývá „nepřetržitým blábolením a brebentěním. Postavy nikdy nepřestanou žvanit jedna přes druhou.“ Dialogy však bývají až příliš vyostřené a ukřičené.

Nízkou atraktivitu hrdinů vyvažuje inteligentně zpracovaný děj zasazený do skutečných událostí nedávné minulosti. Dodává to na autentičnosti a aktuálnosti. Postupně se tak divák přesouvá v čase do let 2010 a 2011, kdy došlo např. k havárii ropné plošiny v Mexickém zálivu, zabití Bin Ládina nebo revoluci v Egyptě. Nechybí ani dávka klasického amerického patriotismu. Hned v pilotním dílu je Will konfrontován s otázkou studentky, proč je Amerika nejlepší zemí na světě.

Vítejte zpět, pane Sorkine

„Je radost vás mít,“ uděluje Chuck Barney ze San Jose Mercury News kompliment scenáristovi, jenž „miluje psaní, ale nenávidí začátky, kdy je stránka příšerně bílá“. Kritici i neodborné publikum reagují na Newsroom převážně kladně. Pilotní díl, vysílaný 24. června letošního roku na televizní stanici HBO, zhlédlo 2,1 milionu diváků. Stal se tak jedním z nejsledovanějších úvodních dílů HBO od roku 2008.

Česko-Slovenská filmová databáze přisoudila seriálu poměrně vysoké hodnocení 87 %. Experti na webu Metacritic.com ocenili Newsroom skórem 57 ze 100, 13 z nich jej hodnotilo pozitivně, 6 negativně. Běžní uživatelé dramatu udělili 8,5 bodů. Poměr mezi jejich kladnými a zápornými recenzemi je 280:16.

Alessandra Stanley z The New York Times vyzdvihuje „vtip, sofistikovanost a zběsilou energii“. Na druhou stranu se show podle ní „dusí vlastní licoměrností“. Emily Nussbaum z The New Yorker vytýká, že „Newsroom považuje publikum za velmi hloupé“.

Přísným soudem nešetří Hank Stuever, jenž pro The Washington Post popisuje: „Je to loutkové divadlo Sorkina vyjadřujícího nelibost nad obsahem veřejné debaty. Show je pro diváka nudná, mírně cynická, občas šílená a lehce zábavná.“

Drama, sarkasmus, chaos, urputnost a zapálenost novinářů se na televizní obrazovky vrátí v rámci druhé řady The Newsroom v červnu příštího roku. Sorkin do ní zamýšlí zapojit mediální konzultanty z oblasti televize, tištěných i online médií. Chce tak seriálu dodat politickou perspektivu, jíž on sám nedisponuje. Prozradil také, že by se měl děj nové série soustředit víceméně na letošní prezidentské volby v USA.

Připouštím, že námět a myšlenka, kdy seriózní zpravodajství vítězí nad požadavky vedení či ekonomickou situací, je poněkud idealistická. Jako začínající novinářka však vítám seriál, který se snaží bojovat za kvalitnější informace a přiměje diváka zamyslet se a vnímat zpravodajství kritičtěji.

Podle Davida Hinckleyho, redaktora The New York Daily News, zprostředkovává Newsroom divákovi důležité sdělení, že „novináři, často očerňováni za to, že jsou předpojatí, úplatní nebo jednoduše bezradní, mohou být chytří, vnímaví a důkladní ve své snaze sdělit pravdu“.

________________________________________________________________________________

Bottom line: Přejeme hodně hezkých chvilek u nového seriálu a pevnou víru v dobrou vůli žurnalistů...

Související