Tereza Hausmanová si v jednadvaceti letech plní svůj sen. Odmalička miluje dobrodružství a cestování a lákalo ji studium na zahraniční univerzitě. Vystudovala osmileté gymnázium v Mělníku a začala přemýšlet o realizaci svých plánů. Podala si přihlášku na University of Warwick v Anglii, aby získala kvalitní vzdělání. Zde již druhým rokem studuje dvouobor historie-politologie. „Otevřou se vám dveře do světa a získáte pocit, že nic není nemožné, a že se dá žít naplno,“ hodnotí Tereza svou zkušenost se studiem v zahraničí. Její další kroky povedou na Erasmus do španělské Sevilly, ráda by se dostala na magisterský program „Global studies“ na berlínské Humboldtově univerzitě. Svou kariéru chce zaměřit na pomoc rozvojovým zemím.

Z jakého důvodu padla tvá volba právě na University of Warwick?

Když jsem si podávala přihlášku, náhodně jsem vybírala univerzity podle oborů, které mě zaujaly – tedy nejčastěji historie a mezinárodní vztahy či politologie. Chtěla jsem studovat spíše na starší univerzitě, jako třeba York, Nottingham nebo Manchester. Warwick jsem vybrala na základě doporučení od kamaráda, který studoval na Oxfordu. Jakmile jsem se dozvěděla výsledky o přijetí, začala jsem blíže zkoumat, která univerzita je nejlepší v žebříčcích a nejvíce mi sedne. A Warwick vyhrál nejen díky akademické prestiži, ale také kvůli široké nabídce studentských spolků a sportovních klubů. Další velké plus je, že až jedna třetina všech studentů je ze zahraničí, což vytváří pravé mezinárodní prostředí.

Bylo složité dostat se na zahraniční univerzitu? Jaké požadavky jsi musela splnit?

Ačkoli se to může zdát složité, není to nic nemožného. Hlavní je vytrvalost a víra, že to můžete dokázat. Pamatuji si, že jsem několikrát přepisovala motivační dopis a chtěla to vzdát. Naštěstí jsme se s jedním kamarádem navzájem povzbuzovali a motivovali a oběma nám to vyšlo. Kromě motivačního dopisu je potřeba jazykový certifikát na úrovni C1, samé jedničky z maturity a dva motivační dopisy od učitelů. Vše se vyplní a zašle elektronicky, takže jde o poměrně jednoduchý systém. Navíc s jednou přihláškou se můžete hlásit až na pět škol. Řekla bych, že je to mnohem jednodušší a levnější systém přihlašování než na vysoké školy v ČR.

Zavzpomínej na své začátky na University of Warwick. Měla jsi problémy zorientovat se v cizí zemi, na nové škole a poslouchat již od počátku přednášky v jiném jazyce?

Začátky byly skvělé – objevování nových věcí, idea začátku nového života, poznávání nových lidí. Neměla jsem žádné problémy se zorientovat, protože Warwick má pro prváky vše dobře zorganizované. Už během prázdnin jsem obdržela mnoho brožurek, kde bylo popsáno, co máme udělat před odjezdem a po příjezdu na univerzitu. Rozjezd byl vcelku poklidný a všichni byli milí a ochotní pomoci. Navíc jsem se před začátkem prvního týdne školy zúčastnila čtyřdenního programu pro zahraniční studenty, kde jsme měli čas vzájemně se seznámit, zabydlet, poznat kampus, zřídit si bankovní účet, atd. Co se týče jazyku, tak samozřejmě chvíli trvalo, než jsem se dokázala soustředit po dobu celé přednášky nebo používat akademickou angličtinu v esejích. Ale asi po měsíci či dvou bylo vše bez problému.

Schopnost argumentace a obhájení názoru hraje největší roli

Ačkoli nemáš osobní zkušenost se studiem na české vysoké škole, získala jsi nějaké poznatky například od svých přátel. Dokážeš říct, v čem je britský vysokoškolský systém lepší, nebo naopak horší než ten český?

Někteří kamarádi z českých univerzit mi říkají, že mají mnoho předmětů, které je nebaví, a musí je „přetrpět“. Mě všechny předměty ohromně baví. Další podstatný rozdíl je, že v Británii profesoři v hodinách neposkytnou detailní výklad o daném tématu, ale spíše nastíní danou problematiku a navedou nás na kritické uvažování prostřednictvím otázek, které si máme zodpovědět. Poté každý student musí přečíst literaturu k prohloubení znalostí a sestavení vlastního obrázku. Schopnost argumentace a obhájit si vlastní názor hraje větší roli než znalosti. Protože jedna pravda nikdy neexistuje.

Co dalšího ti na britském systému vyhovuje?

Každý student má svého osobního tutora, se kterým se schází nejméně jednou za semestr. Probírá s ním akademický postup, plány do budoucna – další studium, pracovní zkušenosti. Tutor také může psát doporučující dopisy. Také mě motivuje, že téměř všichni mí spolužáci na seminářích přečtou danou četbu a je tak možná diskuze. Osobně se necítím příjemně, když nestihnu něco přečíst, protože vidím, že všichni to udělali.

Jak vysoké platíš školné na University of Warwick? Pokryje ti jeho plnou výši studentská půjčka, nebo musíš do studia investovat vlastní prostředky?

Roční školné je zhruba 3 300 liber. Tento rok se pro studenty, kteří nastoupili do prvního ročníku, zvýšilo na 9 000 liber ročně. Půjčka mi pokryje 100 % školného. Mohou o ni zažádat britští studenti i studenti z Evropské unie. Splácet ji začnou, jakmile dosáhnou určité výše platu. Půjčka je velmi výhodná a dostupná pro každého.

Je třeba dát více lidem možnost svobody a seberozvoje

Tvým dalším plánem je magisterské studium „Global studies“ na Humboldtově univerzitě v Berlíně, během něhož studenti stráví každý semestr v jiné zemi. Jak ses k nápadu dostala a na kterých univerzitách studium probíhá?

Během podzimu jsem jeden večer hledala magisterské programy a našla jsem „Global studies“, který je pro mě ideální, protože chci porozumět jednotlivým kulturám. Možnostmi jsou univerzity v Buenos Aires, Cape Town, Dillí nebo Bangkoku. První a poslední semestr se studuje v Berlíně a čtvrtý semestr je volný na stáž v některé mezinárodní či neziskové organizaci.

Po studiu chceš zaměřit svou kariéru na pomoc rozvojovým zemím. Co tě přimělo k takovému rozhodnutí? Pokud máš již bližší představu o svých kariérních plánech, co konkrétně bys chtěla dělat?

Bližší reálnou představu nemám. Mám v hlavě jen takovou idylickou, že bych chtěla navrhovat alternativní plány na rozvoj, jít proti mainstreamu. Svět je nespravedlivý a chtěla bych přispět k tomu, aby více lidí mělo tak skvělé možnosti seberozvoje a svobody, jako máme my. Je mi jasné, že není možné dospět k úplné spravedlnosti, ale lze se k ní alespoň zčásti přiblížit. Nelíbí se mi eurocentrismus nebo západocentrismus. Svět není jen tato část, je to celá planeta a měli bychom přistupovat se stejnou pozorností a respektem k dalším zemím stejně jako k těm vyspělým.

Máš představu, zda se po studiích vrátíš zpět do České republiky, nebo zda budeš žít a pracovat v zahraničí?

Dokud mám energii, nadšení a nespoutanost, chtěla bych si užít cestování a získat pracovní zkušenosti v zahraničí. Poté bych své zkušenosti chtěla uplatnit u nás. Česká republika je můj domov a chci naší zemi pomoci a přispět k lepšímu rozvoji. Chtěla bych reformovat české školství v oblasti osnov dějepisu. V dnešní době už není podstatné vyjmenovat zpaměti data bitev a jména českých králů. Jde o to mít souvislosti a vědět, kde informace najít.

Můžeš zhodnotit, co ti nejvíc dalo a co naopak vzalo studium v zahraničí?

Dalo mi neuvěřitelné zkušenosti a rozhled. Co se dříve zdálo jako nemožné, mi teď přijde reálné. Vzalo mi intenzivní kontakt s Čechami. Někdy mi skutečně česká kultura chybí, ale o to více se těším domů na prázdniny a ocením vše, co doma mám.

Související