Lidová moudrost praví, že přeběhlík je poslanec nebo senátor, který „uteče“ z vládní koalice k opozici nebo naopak. Očekávali bychom, že kromě vystoupení z klubu své mateřské strany rovněž začne hlasovat společně se stranickým táborem, ke kterému zběhl. Jenže není přeběhlík jako přeběhlík. Analýza hlasování v současné Poslanecké sněmovně ukazuje, že existuje hned několik „druhů“ přeběhlíků.

Abychom se mohli o hlasování přeběhlíků, a koneckonců i ostatních poslanců, něco dozvědět, musíme je nejprve vhodně zobrazit. K tomu nám poslouží takzvané prostorové modely hlasování, které byly vyvinuty pro studium amerického Kongresu. Jde o statistické metody, které na základě vzájemné podobnosti hlasování umístí poslance do myšleného prostoru. Vzájemná blízkost dvou poslanců odpovídá tomu, do jaké míry hlasují společně.

Prostorový model v grafu dole byl vytvořen ze všech hlasů ve sněmovně od voleb v roce 2010 do konce roku 2012. Graf uvidíte lépe, když si ho otevřete v novém okně zde. Graf je animovaný: Kliknete-li na tlačítko s trojúhelníkem vlevo dole, poslanci se rozpohybují. Doslova tedy vidíme, zda při svém hlasování „přebíhají“ z jedné strany na druhou.

Na první pohled je vidět, že ve Sněmovně existují dva jasně oddělené bloky. Na pravé straně máme stabilní poslance vládních stran ODS a TOP 09 a na levé straně opoziční ČSSD s KSČM. V prázdném prostoru mezi nimi pak „přebíhají“ jednotliví poslanci i celé strany podle toho, zda zrovna hlasují s vládou nebo s opozicí.

A jaké druhy přeběhlíků tedy máme? Graf nahoře ukazuje, jak se během volebního období měnila pozice vybraných přeběhlíků na první dimenzi prostorového modelu. Vyšší hodnota odpovídá častějšímu hlasování s vládou a nižší hodnota hlasování s opozicí.

Ukazuje se, že přísné definici přeběhlíka kupodivu odpovídá zatím jen Stanislav Huml, který odešel z klubu Věcí veřejných a po čase vstoupil do ČSSD. Zatímco zpočátku hlasoval s vládními kolegy, nyní už „poctivě“ hlasuje s opozicí a je k nerozeznání od jiného sociálnědemokratického poslance.

Pak tu máme zvláštní druh přeběhlíků, kteří sice odešli ze své strany, ale přitom hlasují pořád stejně. Najdeme je v obou sněmovních táborech. Na levici je pěkným příkladem Jiří Paroubek, který sice odešel z ČSSD, ale stále hlasuje jako jeho bývalí kolegové. Napravo odpovídá tomuto typu vlastně všech osm poslanců strany LIDEM. Jejich mateřská strana Věci veřejné sice během volebního období „odplula“ k opozici, oni ale stále „drží vládu“.

Pikantní je případ „véčkaře“ Milana Šťovíčka, jenž sice dlouho zůstával členem klubu Věcí veřejných, na rozdíl od všech svých stranických kolegů ale stále hlasuje s vládou. Kabinet prý podporuje, protože se obává, že by předčasné volby a obměna kabinetu mohly ve výsledku znamenat prolomení těžebních limitů, což je pro něj důležité téma.

A pak tu máme třetí, nejbizarnější druh přeběhlíků. Ti se během dosavadních dvou a půl roku vydali k opozici, ale pak si to rozmysleli a vrátili se zase zpátky. V největší míře se to týká zejména poslanců Josefa Dobeše a Jaroslava Škárky, do jisté míry je to ale i případ Kristýny Kočí.

Dalo by se ještě pochopit, že tito poslanci začali po odchodu z vládního tábora hlasovat společně s opozicí. Co je ale přimělo k opětovné změně názoru? Odpověď zřejmě souvisí se sněmovní aritmetikou. Před odchodem Věcí veřejných měla vládní koalice pohodlnou většinu a mohla si dovolit rebelující poslance „nechat jít“.

Nyní se ovšem vládní tábor povážlivě rozdrobil a nezařazené poslance je zřejmě nutné „přemlouvat“ k podpoře vlády. Zda jsou ve hře jen racionální argumenty, nebo i přísliby postů, či dokonce peněz, to už je jiná otázka.

Související