NEVÝHRA

(nepodpis, nepravda, nepráce, neamnestie, antijídlo, antičlověk)

Klausův svět je světem negace. Německý tisk jej dokonce označil jako „doktora Ne“. Sean Hanley v článku pro HN z 6. března (Klaus: fenomén bez politické moci) říká: "Klausův euroskepticismus zůstává podivně abstraktní: víme, čeho se bál a samozřejmě proti čemu vystupoval, ale nevíme skoro nic o tom, jaké praktické kroky chtěl podniknout. Zatímco jiní euroskeptici v Česku i jinde prosazují varianty od pružné integrace až po Evropu à la carte nebo úplné vystoupení z EU, Klausovy dlouhé články ani přednášky nenabízejí žádný specifický program ani strategii pro evropské otázky, nad nimiž se zamýšlí.“

Snad proto ta častá předpona ne-, kterou s tím, jak se propast mezi Klausem a reálným světem prohlubuje, dokonce občas vystřídá předpona anti- (často v kuriózním kontextu: antijídlo...).

Klaus předstírá, že moc dobře ví, jak by věci neměly být, ale otázku, jak by tedy být měly, přehraje poukazem na „nevědomost“ protistrany, s níž vede dialog (respektive jeho karikaturu). Jeho svět je zkrátka jakýmsi nesvětem, alternativním vesmírem, jehož existenci my, neosvícené bytosti, stále nechápeme, a on tam přitom už tak dlouho žije! Václav Klaus byl prezidentem jediného občana, sebe sama. Nečetli jsme něco takového už v Malém princi?

-tčk-

Zpět na rejstřík

-ISMY

(multikulturalismus, homosexualismus, NGOismus, ekologismus, environmentalismus, humanrightismus, ...)

Pokud se Václav Klaus zapíše do dějepisných učebnic něčím kladným, ba zásadním a prorockým, pak je to jeho „chirurgický“ pohled na liberalistická hnutí, ovládající současný Západ. Amerika, přestože je matkou většiny těchto ideologických importů, má alespoň pojistku křesťanské víry, avšak na rozdíl od ní bezideová Evropa se jim zcela vydala napospas. Zřejmě proto proti nim Klaus tak nesmiřitelně vystupuje. V jeho neologismech (homosexualismus, NGOismus, ekologismus, environmentalismus, humanrightismus), pakliže je ovšem on jejich autorem, se přesně odráží fakt, že tyto ideologie, z nichž část aspoň kdysi nesla dobré úmysly, už se dávno vymkly původnímu poslání i zdravému rozumu a usilují o ovládnutí evropského (nejen) duchovního prostoru. Skutečným smyslem jejich erozivního působení je rozrušit hodnoty, na nichž kdysi Evropa stála (křesťanství, rodina, hierarchie, řád). Už to samo o sobě je strašné, u nich pak o to horší, že se – jako každé vrcholné zlo – zaklínají dobrem.

Otázkou ovšem zůstává, co bylo ve vztahu k těmto ideologiím u Klause prvotní, zda jeho pravicový konzervativismus, nebo kormidlování Česka na Východ v duchu hesla „odděl, a Moskva opanuje“. V tom druhém případě kéž mu zůstanou dějepisné učebnice uzavřeny.

-tčk-

Zpět na rejstřík

OPRAVDU, OPRAVDU

(děsivě, děsivě; naprosto, naprosto)

Klaus jako správný politik je samozřejmě vyškolen v řečnickém umění. Takže ví, že ve skutečnosti není ani tak podstatné, co říkáme, jako způsob, jakým to říkáme, tím spíš, pokud říkáme „nic“. Je tedy mistrem intonací, odmlk, zesilování, mmmm a dalších her. Dokonce tyto nonverbalismy často i sám verbalizuje! (Mračím se, zdvihám obočí, vrtím hlavou...) Do rétorických her patří i opakování stejných výrazů, aby posluchač pochopil, jak je věc vážná. Ve skutečnosti ovšem dochází u takového výrazu naopak k devalvaci. Druhý možný výklad je, že Klaus podvědomě sám svým slovům nevěří a zdůrazňuje si je spíš sám pro sebe...

-tčk-

Zpět na rejstřík

LEVICOVÁ ÚCHYLKA

Původní pojem ze slovníku Kominterny třicátých let, označující "odsouzeníhodné" tendence k proletářské revoluci za každou cenu, Václav Klaus přetavil v nálepku označující vše, co se mu nelíbí. Dovedně zvolený termín fungoval v devadesátých letech, době, kdy se společenský mainstream definoval odporem k "levicovosti" bývalého komunistického režimu. Později se termín stal směšným, čehož si Václav Klaus, který se na rozdíl od většiny společnosti od devadesátých let nedokázal odpoutat, k vlastní škodě nevšiml. Paradoxem je, že za levicově úchylného zřejmě, kvůli odmítání deregulace nájemného a privatizace bank, označí Václava Klause budoucí pravicová historiografie.

-ph-

Zpět na rejstřík

NESOUHLASNÁ VLNOVKA

Václav Klaus má rád věty přímé, jednoznačné. Vše, co se definicím vzpírá, mrská se a vlní, nesnáší. Grafické znázornění tohoto intelektuálního postoje je nasnadě. Stejně jako jeho problematičnost v době, kdy se vlní celý svět a kdy Klausovský útěk k jednoznačné tradici, kterou je možné podtrhnout tlustou rovnou čarou, řeší jen individuální, nikoli společenské problémy.

Viz též: "seriózní a vážný člověk", "hluboce konzervativní", "autenticky pravicový člověk" a "jsem přesvědčen, že"

-ph-

Zpět na rejstřík

KOČKOPES

Produktivnost střetávání protikladů Václav Klaus nikdy neuznával. Mělo to opodstatnění v "revolučních" devadesátých letech, postavených na negaci komunismu. Později ovšem již méně. Klaus to odmítl pochopit a nakonec se tak stal spolutvůrcem největšího kočkopsa novodobých českých dějin - opoziční smlouvy s Milošem Zemanem, z jejíž zrůdnosti se budeme vzpamatovávat nejméně do roku 2018.

-ph-

Zpět na rejstřík

OPOZIČNÍ SMLOUVA

Zcela standardní politický deal, v němž se slabší strana zavazuje, že bude za všech okolností podporovat stranu silnější, přičemž se obě tváří, že spolu soupeří. Genialita tohoto řešení spočívá zejména v tom, že slabší strana po čtyřech letech v opozici znovu ochotně prohraje volby, což jejímu předsedovi umožní odstoupit z jejího čela a stát se prezidentem republiky.

-šlo-

Zpět na rejstřík

TOLERANČNÍ PATENT

Neboli opoziční smlouva "dvojka". Slabší strana se přece jen snaží ukázat, že kdyby se strana silnější chovala takto fiskálně nezodpovědně ještě delší dobu, tak by slabší strana sice nic neudělala, ale její předseda by "zvedal obočí". Po extrémně náročném vyjednávání je tedy podepsán dodatek k původní smlouvě, aby si silnější strana nadále dělala, co chce.

-šlo-

Zpět na rejstřík

ZVEDAT OBOČÍ

Stav mysli těsně po stadiu "nesouhlasné podtrhávání si vlnovkou" a těsně před propuknutím stavu "významně zvednuté obočí". Projevuje se upřeným pohledem a pomalým zvedáním obočí (neplést s "mračím se") vyvolávajícím u kolemstojících pocity tísně. Občas doprovázeno výhružným vystrčením brady, případně opakovaně pomalu pronášeným "ne -ne -ne - ne - ne, nevěřím, že to normální člověk může myslet vážně".

-šlo-

Zpět na rejstřík

Autoři

  • Petr Honzejk (-ph-)
  • Jindřich Šídlo (-šlo-)
  • Ondřej Tuček (-tčk-)

Související