Roman Smetana, bývalý řidič DPMO odsouzený za pomalování předvolebních plakátů a jeho příběh v podání Víta Klusáka a Filipa Remundy na festivalu Jeden svět.

Venkovní vzduch již k večeru začíná chladnout. U vchodu do Divadla hudby s radostí vítám sympatické pořadatelky, které mě pouští do teplého a útulného promítacího sálu. Sedadla jsou prozatím neobsazená. Vybírám si zadní sedačku, abych měl o všem přehled, a cítím napětí před začátkem filmu, do kterého zbývá už jen deset minut.

Sál se začíná zvolna zaplňovat a místa vepředu jsou, jak bývá zvykem, volná. Sešla se tu pestrá skupina lidí. Je tu pár studentů středních škol a univerzity. Většina diváků jsou však již pracující lidé, kterým je – tipuji – v průměru přes třicet let.

Je šest hodin večer a projekce začíná. Vlastně ne tak docela. Před úplným začátkem filmu mě čeká několik reklam a sponzorských shotů. U šesti přestávám počítat a nedočkavě sleduji plátno.  Konečně jsme se dočkali. Úvod dokumentu je energická animace osmibitových postaviček, které se uklánějí jako Bratři v Triku a dokázali mě tímto gestem „nakopnout“ k větší pozornosti.

Absurdní povinnost

Film „Svobodu pro Smetanu“ začíná rozhovorem mezi autory a spolupracovníkem pana Smetany, který vysvětluje, jak se vůbec přišlo na to, že pan Smetana nějaké plakáty pokreslil. Sděluje, že prý pana Smetanu nikdo neudal, ale že dotyčný, který ho viděl psát hesla na politické reklamy, pouze podal hlášenku. A kdyby to neudělal, pykal by za to dotyčný „neudavač“. Sál v tu chvíli poprvé vybuchl smíchy nad absurditou pronesených slov. Očitý svědek „vandalství“ nechtěl nikoho prásknout, ale nahlásit to zkrátka musel.

Publikum se nesměje jen jednou. Celý dokument, ačkoli pojednává o vážném tématu, je prostoupen inteligentními slovy pana Smetany, která se na první pohled zdají především vtipná, možná trochu sarkastická, jelikož je pan Smetana pronáší s naprostým klidem a vtipným nadhledem. Neustále ale míří k jádru věci.

Roman Smetana odmítl všechna nápravná opatření, která mu byla přidělena, a nenastoupil svůj trest zahrnující sto dní veřejně prospěšných prací, protože – jak on sám tvrdí – neví, z čeho by se měl napravovat. Tím, že psal své názory na plakáty, chtěl jen komunikovat s politiky.

Za poškození politických plakátů tykadly a popisky zaplatil straně ODS způsobenou škodu přesahující patnáct tisíc korun. To je také důvod zaujatosti pana Smetany vůči této straně. Žádná jiná politická strana po něm náhradu škody nežádala. Pan Smetana navíc s obviněním, že poškodil soukromý majetek, zásadně nesouhlasí.  Svou pasivitou k prvnímu rozsudku si tedy pan Smetana vysloužil sto dní odnětí svobody nepodmíněně, avšak do vazby nenastoupil a stal se celostátně hledanou osobou.

Znovu se v sále smějeme, když se náš „hledaný“ rozhoduje na Václavském náměstí, během veřejné demonstrace, udat dvěma nevinně vyhlížejícím strážníkům, kteří o jeho dřívějším incidentu nemají ani potuchy.
Cestou na policejní stanici se jim pan Smetana omlouvá, že to vyšlo zrovna na ně a dav, který po cestě nasbírali s sebou, křičí hesla typu: „Gestapo!“ a „Pusťte ho!“

Další úsměvnou scénou je rozhovor autorů filmu s panem Ivanem Langerem, který doslova vypadá jako typický podnikatel a vede řeč o svobodě projevu slova, kterému nadevše věří. Přesto však podle něj pan Smetana poškodil soukromý majetek, a proto musí za svůj čin nést následky. Autoři se jej nakonec ptají, zdali je ochoten pronést oficiálně do kamery, že se nikdy nedopustil korupčního jednání. Pan Langer se snaží po vzoru dokonalého politika uskakovat a začíná se hájit onou „svobodou projevu“ a odmítá něco takového říkat.

Velmi se mi líbí okamžik, kdy se pan Langer loučí slovy: „Věnoval jsem vám patnáct minut svého času.“ Načež mu naši autoři odpovídají: „My vám je věnovali také.“  Film končí gestem autorů dokumentu (Víta Klusáka a Filipa Remundy), když na velký plakát politické strany ODS nasprejují za pomoci vysokozdvižné plošiny pěkná tykadélka, heslo: „Svobodu pro Smetanu“ a následně se podepíší, čímž dají veřejně najevo svůj názor.

Publikum reaguje potleskem a já se přidávám. Na jevišti teď vítáme autory a začíná beseda.  Jako první věc nám Vítek Klusák sděluje, že dokument začali s Filipem Remundou točit až tehdy, když měl pan Smetana nastoupit do vězení. To byla prý až druhá půlka příběhu. Nejprve v médiích probleskla rychlá zpráva o tom, že někdo „počmáral“ politické plakáty a později, že dotyčný půjde k soudu. Teprve v okamžiku, kdy byla procesu přidělena paní Langrová, se toto téma začalo v médiích objevovat častěji.

Překročit Rubikon

Autoři se nejdříve s panem Smetanou sešli sami dva, bez kamer, a v jedné ze známých olomouckých vináren s ním strávili celé odpoledne. Domluvili se tak, že na jejich zpáteční cestě jim pan Smetana napíše zprávu o tom, zda se mohou vrátit s kamerami. „Ve zprávě stálo, že jsme mu velmi lidsky sympatičtí, ale bez kamer,“ vypráví Vít Klusák.
Přání pana Smetany očividně autoři nedodrželi a vrátili se – „překračujíc Rubikon“ – i s kamerami. Pan Klusák se obhajuje tím, že všechna média se chystala z této kauzy vytvořit jen „krátko-rychlé“ spoty a reportáže. Pan Smetana se na ně vůbec nezlobil a tak začali točit jeho příběh.

Jedním z témat, které se na debatě také řešilo, byl všeobecný strach lidí veřejně vystoupit a něco udělat. Samotný Roman Smetana ve filmu říká, že pro ostatní občany je těžké něco takového zrealizovat, jelikož by mohli přijít o práci, hypotéku a měli by velké problémy. Panu Smetanovi nic nepřekáželo takové riziko podstoupit a udělat to, co považoval za rozumné.

Komedie neskončila jen u filmu, ale přenesla se i do debaty, když nám bylo řečeno, že pan Langer si po revizi filmu najal právníky, kteří proti autorům vznesli obvinění. Podle právníků byl Ivan Langer ve filmu v pozici „herce, dýdžeje a kouzelníka“, nikoli jen osobou poskytující rozhovor. Obvinění bylo předloženo právníkům autorů a smeteno ze stolu.

Autoři ke konci ještě dodávají, že Roman Smetana pro nás posunul svobodu slova zase o kousíček dál. Jeho soudní tahanice však nekončí. Film Svobodu pro Smetanu z cyklu Český žurnál budete moci sledovat na ČT2 dne 7. dubna 2013 od 20:00.  Opět tleskám spolu s ostatními a vycházím ven s pocitem dobře využitého času.

Související