Nejstarší česká dálnice je nechvalně proslulá “panelovým” povrchem, který při jízdě kromě otřesů způsobuje i nepříjemný hluk. Je to na nově opravených úsecích lepší? Zkusili jsme to ověřit. Projeli jsme celou D1 z Prahy do Brna s hlukovým čidlem v autě a měřili změny hlasitosti. Výsledky jsme vynesli na mapu. Čím jsou tečky více do červena, tím hlučnější tento půlkilometrový úsek byl. Naopak modré oblasti jsou tišší.

Dvoubarevná linie pod tečkami ukazuje typ povrchu podle informací Ředitelství silnic a dálnic. Mluvčí této instituce nám rovněž potvrdila, že novější asfaltobetonový povrch je při jízdě tišší, a to až o čtyři decibely.

Oproti rozšířenému přesvědčení není pravda, že by na D1 byly položeny panely. Jde o cementobetonovou desku, která je prořezána spárami (proto ono pravidelné drncání). Velká část D1 navíc přesluhuje, ve spárách vznikají schůdky, a to komfort jízdy ještě dále zhoršuje.

Pro představu přikládáme video s ukázkou jízdy po spárách mezi cementobetonovými bloky.

Přitom cementobetonový povrch vozovky má řadu výhod. Při použití současných technologií betonáže vydrží téměř 50 let (asfalt jen něco přes 10), v létě se tolik nezahřívá, nevznikají na něm vyjeté “koleje”, takže je bezpečnější při jízdě v dešti a na rozdíl od asfaltu představuje menší zátěž pro životní prostředí.

Problematické úseky D1 vznikaly více jak před 30 lety, kdy se nepoužívaly kovové kotvy a trny proti rozvírání spár. Nyní tak řidiči potkávají obávané “schůdky” mezi posunutými bloky. V současné době se také používá jiná technologie ke zdrsňování povrchu, hlučnost při jízdě je tak u nových staveb prakticky srovnatelná s asfaltem. Detaily o typech vozovek najdete na webu ceskedalnice.cz.

Díky za pomoc s přípravou článku patří Štěpánovi Bechyňskému, který změřil a poskytl zdrojová data.

Související