Český legislativní proces je jeden z nejtransparentnějších na světě. I v řadě vyspělých zemí je běžné, že veřejnost nemá přístup ke jmenovitým výsledkům hlasování, stenozáznamům či zvukovým záznamům zasedání parlamentu, nemůže se účastnit jednání výborů a tak dále. Obě komory našeho parlamentu oproti tomu zveřejňují informace prakticky dokonale.

Zejména Poslanecká sněmovna udělala za poslední rok významný krok kupředu, když na základě jednání s experty ze sdružení KohoVolit.eu dala k dispozici velkou část parlamentní databáze ke stažení ve strojově čitelném formátu. To je velmi důležité, protože to nesmírně usnadňuje práci s velkými objemy parlamentních dat.

Příklad: Chci si spočítat účast poslanců na hlasování od posledních voleb. Kdybych to dělal „postaru“, musel bych si někam do tabulky ručně překopírovat výsledky každého hlasování a následně spočítat absence. Protože od voleb se hlasovalo více než 5000 krát, trvalo by mi to dny či týdny. Nyní si ale snadno stáhnu na webu Poslanecké sněmovny soubor obsahující výsledky všech hlasování a jsem hotový za hodinu. Výsledek takové práce pak vypadá třeba takto.

Z osobní zkušenosti můžu říct, že s IT oddělením Poslanecké sněmovny se komunikuje skvěle. Například nedávno jsem zjistil, že počet hlasování od začátku volebního období už je tak veliký, že příslušná tabulka překračuje maximální počet řádků v excelovém souboru, takže poslední hlasování se jednoduše nezobrazí. Pro odborníka je tento problém snadno řešitelný, nicméně troufnu si tvrdit, že drtivá většina běžných uživatelů si s ním neporadí. Napsal jsem do Poslanecké sněmovny a problém byl obratem odstraněn.

I přesto nám ale zbývá vyřešit několik velmi významných nedostatků v našem legislativním procesu. Prakticky se všemi se velmi dobře vypořádává novela Jednacího řádu Poslanecké sněmovny, kterou je možné přijmout ještě do voleb. Novelu mimo jiné podporuje jako klíčové protikorupční opatření projekt Rekonstrukce státu.

A jaké změny konkrétně přináší?

Konec „přílepků“

Novela odstraňuje praxi takzvaných „přílepků“, tedy pozměňovacích návrhů nesouvisejících s věcným obsahem návrhu, k němuž jsou podávány. Kromě nástroje pro „zaplevelování“ právního řádu přílepky představují významné korupční riziko, protože s jejich pomocí lze prosadit zásadní změny zákonů bez povšimnutí.

Novela Jednacího řádu přílepky odstraňuje stanovením výslovné nepřípustnosti podávání pozměňováků, které věcně nesouvisí s předmětem původního návrhu, a dále uložením povinnosti přiložit k pozměňováku podrobné vysvětlení jeho vztahu k návrhu zákona jako celku.

Konec „porcování medvěda“

Novela omezuje i nežádoucí praxi tzv. „porcování medvěda“ neboli „poslaneckých pomníčků“, tedy nesystémových pozměňováků k zákonu o státním rozpočtu, které posílají peníze institucím nějakým způsobem spojeným s poslanci podávajícími tyto návrhy.

Novela stanovuje, že nelze podat takový pozměňovací návrh, jímž by docházelo k přerozdělování finančních prostředků ze státního rozpočtu konkrétním žadatelům o veřejnou finanční podporu, které nebyly projednány příslušným ústředním správním úřadem.

Více času k prostudování pozměňovacích návrhů

Novela rovněž prodlužuje často kritizovanou příliš krátkou dobu mezi druhým a třetím čtením (tedy mezi podáváním pozměňováků a hlasováním o nich), jež je nyní stanovena na nejméně 72 hodin. V praxi se stává, že k návrhu zákona jsou podávány poslanecké pozměňováky přímo během druhého čtení, tedy na poslední chvíli, a ještě na téže schůzi je o nich hlasováno.

Je-li takových návrhů velké množství nebo jedná-li se o složitou legislativu, poslanci nemají čas se s nimi seznámit a ve výsledku nevědí, o čem vlastně hlasují. O tom se více dočtete v jednom z mých předchozích článků. Díky tomu se zvyšuje šance, že bude prosazen nějakým způsobem nežádoucí pozměňovák, aniž by si toho někdo všiml nebo s tím v tak krátké době stačil něco udělat.

Novela by tento časový interval prodloužila ze 72 hodin na 14 dní. To by poskytlo více času pro studium pozměňovacích návrhů nejen poslancům, ale i médiím, sektorovým asociacím, nevládním organizacím a občanům obecně.

Konec anonymních pozměňovacích návrhů

Novela Jednacího řádu dále ukládá povinnost zveřejňovat autora pozměňováku předkládaného ve výboru. V současné době se totiž stává, že nelze dohledat, který poslanec pozměňovák na schůzi výboru přinesl, a často neexistuje ani záznam hlasování o schválení tohoto pozměňováku (po jménech se obecně hlasuje pouze o závěrečném usnesení výboru). To je velmi problematické, neboť tak lze podávat pozměňováky prakticky anonymně. Není například možné dohledat konkrétní autory přílepků nebo prokorupčních návrhů.

Povinné zhodnocení korupčních rizik

Novela Jednacího řádu dále stanovuje zhodnocení korupčních rizik jako povinnou součást důvodové zprávy k návrhu zákona. To je v dnešní době již standardem v řadě jiných zemí. Důvodová zpráva včetně zhodnocení korupčních rizik je nově vyžadována i pro pozměňováky.

Vyšší nároky na vypracovávání pozměňováků (slučitelnost s Ústavou a mezinárodními smlouvami, dopady na veřejné rozpočty atd.) podle mého názoru povedou k úbytku vyloženě nekvalitních pozměňováků (tzv. „lidové tvořivosti“ poslanců), protože každý poslanec si, lapidárně řečeno, dvakrát rozmyslí, zda mu stojí za to věnovat napsaní pozměňováku velké množství energie.

Schůze výborů a podvýborů budou povinně veřejné

V současné době si může výbor jednoduše odhlasovat, že jeho schůze bude neveřejná, a nemusí to nijak zdůvodňovat. Díky tomu lze například utajit autory problematických pozměňováků (viz výše). Novela Jednacího řádu výborům tuto pravomoc odebírá. Schůze výborů by podle ní měly být vždy veřejné kromě jasně vymezených situací (např. jednání o utajovaných otázkách souvisejících s obranou státu).

Novela dále otevírá veřejnosti schůze podvýborů a vyšetřovacích komisí. Ty jsou nyní neveřejné, pokud se podvýbor či komise neusnese jinak. Podle novely by ale pro podvýbory a vyšetřovací komise měly platit téměř zcela stejné podmínky jako pro výbory.

Co ještě zbývá

Předložená novela Jednacího řádu je velmi kvalitní, neboť jasně identifikuje závažné nedostatky v praktickém fungování legislativního procesu a nabízí jejich řešení přiměřeným způsobem. Kromě toho neobsahuje žádné další změny, které by mohly výrazněji komplikovat její přijetí.

Novela neřeší prakticky pouze dvě další potřebné změny legislativního procesu. První změnou je zvýšení počtu poslanců nutných pro podání návrhu zákona či pozměňováku. V současné době to může udělat každý jednotlivý poslanec sám. To často vede k podávání nekvalitních návrhů a usnadňuje korupci v rámci lobbyingu. Nebylo by na škodu počet poslanců zvýšit nebo dát právo zákonodárné iniciativy poslaneckému klubu jako celku.

Druhou přínosnou změnou by bylo zrušení pravidla, že sněmovní tisky „padají pod stůl“ na konci volebního období. Současná praxe vede k řadě negativních jevů: Tisky, jimiž se poslanci z nějakého důvodu nechtějí zabývat, jsou „blokovány“ až do konce volebního období. To se v současné době, zdá se, děje nejméně dvěma klíčovým protikorupčním opatřením: novele zákona o financování politických stran a návrhu zákona o registru smluv.

Těsně před volbami jsou navíc do prvního čtení předkládány pouze populistické návrhy, neboť poslanci vědí, že již nebudou přijaty. S možností nechat tisk „spadnout pod stůl“ před volbami kalkulují politické strany při psaní svých volebních programů a koaličních smluv. Tyto dokumenty často obsahují formulaci „předložíme“ a nikoli „prosadíme“. To stranám umožňuje snadno uniknout politické odpovědnosti tím, že příslušný návrh zákona sice předloží, ale do konce volebního období už neudělají nic pro jeho schválení.

Příslušná změna legislativního procesu by znamenala, že by projednávání sněmovních tisků plynule pokračovalo bez ohledu na volby. Tato praxe je běžná v řadě jiných parlamentů. Tím by se do značné míry odstranily všechny výše popsané nedostatky, neboť by poslanci věděli, že na jednou podaný tisk dříve či později přijde řada.

Související