Ve Sněmovně už skoro rok leží zákon o registru smluv (známý také jako „nejkrásnější zákon“). K čemu je dobrý? Ale celkem k ničemu, akorát by díky němu bylo jednoduše a přehledně vidět na hospodaření veřejných institucí v objemu jednoho bilionu korun (to je 1 000 000 000 000,-). Ministerstva, státní podniky nebo třeba samosprávy by totiž musely na speciální web zvaný registr smluv nahrávat všechny uzavřené smlouvy.

Takové drastické omezení prostoru pro systémovou korupci prostřednictvím předražených nákupů přece nemůžeme připustit, že? Nebojte se, strany opoziční smlouvy to zařídí. Zákon se sice přijme, ale bude naprosto bezzubý. Jiří Pospíšil a Jeroným Tejc se u Moravce shodli, že zákon „zaříznou“ hned natřikrát:

Nejprve je potřeba zrušit úplně klíčovou část celého zákona, podle níž nezveřejněná smlouva neplatí. Právě díky tomuto jednoduchému principu „neveřejné = neplatné“ by se z povinnosti zprůhlednit nakládání s penězi daňových poplatníků instituce nemohly vyvléct. A to by byl přímý útok na konta mafiánských kmotrů.

Proto se místo neplatnosti zavede peněžní pokuta. To přece dává mnohem větší smysl, ne? Představte si, že jste úředník, který svůj úřad okrádá prostřednictvím nevýhodných smluv o miliony. Bude vás mrzet, že tento úřad ještě navíc zaplatí z peněž daňových poplatníků pokutu? No jasně že ne. Nevýhodná smlouva bude v tomto scénáři i nadále platná a (jak ukazuje praxe) mnohdy i fakticky nevypověditelná.

Pospíšil ani Tejc přitom nepřišli s žádným argumentem, proč princip neplatnosti neveřejné smlouvy z návrhu zákona odstranit. On se totiž prakticky žádný nedá vymyslet, i kdybyste se hodně snažili.

Dále oba pachatelé znásilnění zákona v přímém přenosu navrhují omezit rozsah povinnosti zveřejňovat smlouvy finančním limitem, dejme tomu 50 tisíc korun. To prý aby nenarostla administrativa. Jenže problematické jsou často právě smlouvy uzavřené na podezřele malé částky, například při handlování s obecními pozemky. Nabude vidět ani na smlouvy s protiplněním. A jak ukazuje zákon o veřejných zakázkách, není nic jednoduššího, než začít smlouvy kouskovat a uzavírat na částky právě 49 999 korun.

Za zvláště zvrácené považuji argumentovat administrativní náročností. Nahrát smlouvu do registru trvá dvě minuty a je to asi stejně složité jako poslat e-mail. Různé registry a informační systémy veřejné správy obvykle nefungují moc dobře, ale v tomto případě jsem byl velmi příjemně překvapen, jak šikovně je registr smluv udělaný. Například obsahuje našeptávač, takže když třeba zadáváte opakovaně stejnou firmu, stačí vyplnit jen pár prvních písmen. Což v informačních systémech veřejné správy rozhodně není běžné.

Pravdou je, že registr smluv by naopak peníze daňových poplatníků ušetřil, protože úředníci by si nemuseli pořád posílat smlouvy „ve wordu“ přes e-mail. Řada menších institucí (třeba obcí) nemá intranet a dovedu si představit, že se na „interní komunikaci“ vyplýtvá ročně celkem dost času. Díky registru by všechny smlouvy byly na jednom místě přístupné pro každého. Úředník by se prostě podíval na internet a nemusel by posílat žádost kolegovi v sousední budově. Ostatně proto soukromé firmy používají služby jako Dropbox nebo Google Drive.

No a ještě se zástupci opozičně smluvních stran shodili, že ze zákona pro jistotu úplně vyhodí akciové společnosti s majetkovou účastí obcí a měst, to jen tak pro zichr, aby na kradení v dopravních podnicích (například 15 haléřů z každé pražské jízdenky Rittigovi) fakt nebylo vidět ani náhodou.

Zdůvodňují to ochranou konkurenceschopnosti těchto firem. Kdyby totiž bylo na jejich hospodaření vidět, vyrojily by se ve městech přes noc soukromé tramvaje a v obcích soukromé čističky odpadních vod, a to nelze připustit. K tomu bych jen poznamenal, že akciovky s majetkovou účastí samospráv zpravidla žádnou konkurenci nemají, protože občanům poskytují ekonomicky nerentabilní služby.

Jsem si jistý, že se v příštích sněmovních volbách bude opakovat akce „Vyměňte politiky“, díky níž ze Sněmovny odešla řada vrcholných politiků, třeba Ivan Langer. Osobně považuji první pokus o „vyčištění“ Sněmovny z roku 2010 za test. Dnes voliči vědí, že taková strategická koordinace hlasování má smysl a její organizátoři mají více zkušeností, takže ji dovedou lépe připravit. Efekt proto může být ještě mnohem větší.

Doporučoval bych, aby se nekroužkovali poslední kandidáti na listině, ale aby se kroužkovalo cíleně proti poslancům, kteří nepodpoří zákon o registru smluv. Je to totiž dobrý „lakmusový papírek“ upřímnosti boje s korupcí: Je jasný, jednoduchý a účinný a argumenty proti němu jsou virtuální.

Pokud nechcete čekat až do voleb, zapojte se do projektu Rekonstrukce státu. Díky němu můžete snadno a účinně pomoci, aby se protikorupční zákony, jako je právě zákon o registru smluv, přijaly ve skutečně efektivní podobě.

Související