Dovolte mi proto vybočit z tohoto trendu bulvarizace a využít Nečasovy kauzy k ilustraci hlubšího problému, který přesahuje jednotlivce a jejich krátkodechá mediální expozé: Akciové společnosti s majetkovou účastí veřejné správy patří mezi klíčové penězovody systémové korupce v této zemi.

Někteří experti dokonce říkají, že poté, co se veřejné zakázky dostaly pod přeci jen poněkud větší dohled, jsou tzv. „státní podniky“ dokonce hlavním nástrojem obohacování oněch „neformálních neinstitucionalizovaných struktur, které nabývají podob vlivových a klientelistických sítí“, o nichž hovoří např. Výroční zpráva BIS. Pojďme si připomenout některá fakta a čísla:

V České republice existuje až 1228 státních podniků a obchodních společností s majetkovou účastí státu nebo územních samosprávných celků, jejichž roční obrat je přibližně 530 miliard Kč. Pro srovnání celkový příjem státního rozpočtu na rok 2012 činil 1084 miliard Kč.

Přitom absentují jasná kvalifikační kritéria a metody výběru do managementu těchto podniků (např. výběrová řízení). Ve výsledku je obsazování těchto pozic naprosto v rukou politických aktérů. Např. podle analýzy Centra aplikované ekonomie došlo v letech 2002-2012 ke skokovému zvýšení počtu výměn ve 249 státem vlastněných podnicích s ročním obratem nad 1 milion korun. Názorně to ukazuje graf dole.

V rámci projektu Rekonstrukce státu, který se s tímto tristním stavem snaží bojovat prosazováním konkrétních a účinných změn zákonů, byla nedávno vypracována studie mapující 177 osob z managementu a dozorčích rad pěti strategických státních podniků v letech 2006-2013. Šlo o Lesy České republiky, Letiště Praha, MERO ČR, ČEPRO a DIAMO.

Ukázalo se, že současní nebo bývalí politici tvoří téměř 40 % všech členů dozorčích rad. 77 % z nich je přitom stále politicky aktivních. Politici proti nepolitickým členům zpravidla zaostávají v kvalifikaci a předchozí praxi pro takovou pozici. Pokud nějakou praxi mají, jde mnohdy o praxi z jiných dozorčích rad, takže dosazením nevyhovujícího neodborníka byla už jejich původní nominace.

Velkou část členů dozorčích rad (podle studie až 26 %) tvoří ministerští úředníci, kteří sice mají odbornou kvalifikaci, ale často slouží de facto jen jako jakási „převodová páka moci“. To konec konců potvrzují i slova bývalého premiéra Nečase na adresu takového úředníka: „Jeho výhoda je, že ho můžete odvolat z funkce.“

U 17 % členů dozorčích rad lze z veřejných zdrojů dohledat, že figurovali v nějaké „kauze“ (ekonomické delikty, zneužívání výhod spojených s veřejnou funkcí, nepřiměřené odměny, podíl na nestandardních veřejných zakázkách, nevýhodných kontraktech atd.), přičemž ve více než polovině případů se o ní vědělo již před jmenováním do daného orgánu.

Abstrakt stude je celkem úderný: „Česko nemá jasný právní rámec pro průhlednou správu tohoto typu veřejného majetku, pro správu obecních a státních firem. Z toho těží klientelistické skupiny které tyto firmy využívají jako penězovody a tzv. trafiky pro účel různých služeb a protislužeb.“

Nebylo by od věci, kdyby si čeští voliči zapamatovali těchto pár slov spíše než detaily z milostného života jednoho bývalého premiéra.

Související