Kriminalitě v celé republice se věnuje projekt mapakriminality.cz.

Co do loupeží, krádeží i násilných trestných činů je na tom centrum města hůř než jeho okrajové části. Naopak znásilnění a drogové delikty se tu vyskytují navzdory vyšší koncentraci obyvatel méně než na periferii.

Například Karlín, kam se před měsícem přestěhovala redakce serveru IHNED.cz spolu s celým vydavatelstvím Economia, si ve statistikách kriminality vede hůř než sousední čtvrti Žižkov a Libeň, které přitom mají horší pověst – viz v titulku citované známé pražské rčení.

Ve zkratce se dá říct, že nejrizikovější místa jsou ta s levnými byty, vysokou hustotou dopravních prostředků, kde kvůli velkému množství obyvatel není možné rozpoznat, kdo je zdejší a kdo cizí.

Podle vyjádření policistů ovšem z dat o pražské kriminalitě nelze vyvozovat, že by některé části hlavního města byly méně bezpečné než jiné: "V rámci Prahy nemůžeme hovořit o tom, že by určitá oblast byla dlouhodobě typická zvýšeným počtem loupeží. Oproti jiným krajům je Praha malé území, s velkým počtem migrujících osob, propojené hustou sítí městské hromadné dopravy, a proto je vcelku obvyklé, že pachatelé loupeží i ostatní pouliční kriminality se pohybují v různých jejích částech a útočí na osoby, které náhodně potkají," vysvětluje Jan Holub z Krajského ředitelství policie v Praze.

Loupežná přepadení – proč jich ubývá?

Trestný čin, kterého se podle kriminologů lidé nejvíc bojí, jsou loupeže. Každé šesté přepadení se podle české policejní statistiky odehraje v Praze – a to počet loupeží v hlavním městě za posledních osm let klesl z 1916 na 555 ročně.

Podle policie je to způsobeno mimo jiné tím, že v posledních letech přibylo "gangů". "Dříve kriminalisté prošetřovali více jednotlivých loupeží, zatímco v posledních letech docházelo k více případům páchání ve skupině, zejména u mladších pachatelů. Pokud se taková skupina určitou dobu scházela v jisté oblasti, například poblíž nákupního centra, projevilo se to i na zvýšeném počtu případů v dotyčné lokalitě. Kriminalisté i uniformované hlídkové složky se na danou oblast více zaměřili. Následné zadržení a obvinění podezřelých mělo pak za následek pokles počtu případů," chválí své kolegy již citovaný nadporučík Holub.

A jak policie definuje loupežné přepadení? Pachatel získává kontrolu nad situací i svou obětí buď skutečným násilím, nebo tím, že použitím síly vyhrožuje. Loupež může ovšem proběhnout i bez přímého fyzického kontaktu, třeba když lupič vytrhne oběti z ruky telefon a uteče.

Z policejní statistiky vyplývá, že první kontakt s pachatelem často naváže samotná oběť, nejčastěji při pokusu o nákup drog či sexuálních služeb. Český průzkum provedený mezi lety 1987 až 1988 ukazuje, že svůj "díl viny" měla na loupeži až polovina všech obětí.

Objasněnost loupeží je v Česku přibližně padesátiprocentní, v Praze se pak pohybuje okolo 40 procent. A pokud se oběť postaví pachateli na odpor, jedná se většinou o ženu. Útoky na ženy mívají sice podle kriminologů obvykle menší razanci (například přetahování o vyškubnutou kabelku), přesto některé policejní spisy podávají svědectví o jejich obdivuhodné statečnosti.

Související