Letní filmová škola se už překlopila do své druhé poloviny a TST Vám přinášejí třetí ze slibovaných reportů. Diváci bohužel nakonec neuvidí Vojtěcha Jasného, který letos ze zdravotních důvodů na svou retrospektivu nemůže dorazit, ale stále je tu mnoho příležitostí, jak potkat mnohé filmové mistry.

Třeba slovenského trezorového režiséra, v katalogu festivalu přezdívaného českou Věrou Chytilovou, Dušana Hanáka, kterému zde byla přidělena vlastní sekce. V Poctě Dušanu Hanákovi tak festivaloví návštěvníci mohli zhlédnout třeba jeho slavný film Já milujem, ty miluješ nebo skvělý snímek 322, který jsem včera navštívila i já.

V hlavní dějové lince sledujeme postavu fenomenálního Václava Lohniského (zde ve své jediné hlavní úloze), kterak se dozvídá o své nemoci, rakovině hrdla. Je to především film o vině a hledání odpuštění. Hlavní postava se totiž z přesvědčení zapletla s komunistickou mocí a vlastně téměř nevědomky tak mnohým ublížila. Svou nemoc tak vnímá jako spravedlivý trest za své činy.

Další postavou filmu 322 je nespoutaný mladý muž, který muži pomáhá vyrovnat se sám se sebou a uděluje mu tak jakési duchovní odpuštění. Film si skvěle hraje s detaily okolního života a ukazuje krásu v maličkostech, jako když hlavní hrdina nenasytně hltá padající vločky sněhu.

Diváci měli možnost v pondělí navštívit také masterclass Dušana Hanáka, na které jsem měla to štěstí být, jelikož režisér má opravdu co říci. Pro někoho může být občas těžké orientovat se v jeho nekonečných souvětích a vyrovnat se s neustálým odbíháním od tématu. Jeho odpovědi na otázky ale nejsou ničím konvenční, předem vytvořené a z promluv, ať už Hanák mluví o hudbě, filmu nebo literatuře, číší velká láska.

Další z hlavních hostů letošní filmovky dorazil právě dnes a není jím nikdo jiný než obdivovaný portugalský artový režisér Pedro Costa. Tomu je zde věnována retrospektiva se sedmi z jeho sociálně kritických uměleckých filmů.

Z Portugalska do Uherského Hradiště zavítal i další z hostů, kameraman Rui Pocas. Jím natočený film současného portugalského režiséra Joaa Pedra Rodriguese Zemřít jako muž byl uveden včera v poledne. Z více než dvouhodinového snímku sice uteklo opravdu velké množství diváků, pro mne však znamenal jeden z vrcholů letošního festivalu.

Rodriguesovo drama s queer tématikou pojednává o životě stárnoucí hvězdy drag show, která se musí stále vyrovnávat se svou sexualitou, překonávat krizi středního věku, stárnutí, neustálé hádky s mladším partnerem a nenávist ztraceného syna, který se nikdy nevyrovnal s otcovou transexualitou.

Nakonec přichází i o možnost být ženou. Když těžce onemocní, jeho tělo odmítne vše cizí včetně silikonů v prsou, pomalu slábne až nakonec umírá. Více o ději filmu nebudu prozrazovat, jeho zhlédnutí však doporučuji každému.

Jedna z nejzářivějších hvězd letošního ročníku, srbský režisér Goran Paskaljevič, již Hradiště opustila. Včera byl ale uveden poslední z filmů jeho retrospektivy, Pes, který měl rád vlaky a stejně jako všechny ostatní, o kterých jsem již psala, mne neobyčejně nadchnul.

Poslední velká hvězda, jejíž zář zesiluje vlastnictví sošky americké Akademie filmového umění, polský scénárista Allan Starski, dorazí zítra. V Hradišti budou uvedeny snímky Pianista, Oliver twist a právě onen oscarový Schindlerův seznam.

Jelikož již mířím na večerní koncert alternativní bratislavské skupiny Longital, přeji Vám pěkný zbytek dne a těším se na Vás v pátečním, tentokrát již posledním reportu z Letní filmové školy v Uherském Hradišti.

Související