Po nepříliš úspěšné Svaté čtveřici se Jan Hřebejk vrátil do žánru, v kterém se cítí nejlépe, a to k dramatu. Jeho zdatnost v této oblasti dokazují i poslední snímky Kawasakiho růže či Nevinnost. Přesto se Hřebejk vydává do zákoutí severského pojetí sociálního dramatu, který je českými filmaři dosud neprobádaný. Příkladem za všechny buď film Rodinná oslava slavného dánského režiséra Thomase Vinterberga. 

Inspirace skandinávskou filmařinou

Zmíníte-li se o severské filmové tvorbě některému člověku, kterému je více než třicet let, pravděpodobně na vás vychrlí jméno fenomenálního švédského režiséra Ingmara Bergmanna, který proslavil skandinávský film po celém světě. Po něm však zůstalo ticho po pěšině, až do dnešních dnů. Hlavní zásluha jde na triko dánským filmařům jako je  Lars Von Trier či Niels Arden Oplev, kteří prorazili se svými filmy mezi hollywoodskou špičku. Zároveň tyto filmy shrnují nejdůležitější rysy severských dramat.

Skandinávie byla v minulosti symbolem pro filmy s uměleckým, intelektuálním nádechem. Postupem času se z nich vykrystalizovala forma, jakou známe dnes. Velkou zásluhu na přerodu severského filmu mají spisovatelé jako je Jo Nesbø či Stieg Larsson, jejichž knihy jsou bohatou studnicí inspirace pro filmaře.

Hlavním rysem severských dramat zůstává temná stránka příběhu, kterou může divák sledovat na plátně. Často jsou postavy vystaveny neviditelné hrozbě, ať už v podobě rudé planety ohrožující zemi (Melancholia) či jen novým poznatkům o svých bližních (Rodinná oslava), čímž se konečně dostáváme k Líbánkám Jana Hřebejka.

Neznámý s igelitovou taškou

Příběh Líbánek je vskutku prostý. Na venkovském sídle se setkává snobská parta oslavující svatbu ústřední dvojice, Radima (Stanislav Majer) a Terezy (Aňa Geislerová). Mimochodem jsou to oba dva herci, kteří si vzhledem v ničem nezadají se svými severskými kolegy. Na svatbě se ale také objevuje vedle pozvaných hostů i tajemný muž se svatebním darem v igelitové tašce a zásobou nikdy nevyřčených tajemství. Pro svatebčany se tak rozjíždí události, které na oslavu manželství rozhodně nepatří.

Pokud vidíte podobnost v Rodinné oslavě, máte pravdu.  Hřebejk na plátně rozehrává hru, která se s přicházejícím západem slunce stává čím dál více temnější a atmosféra je hustá tak, že by se dala krájet. Dokud je tajemství onoho záhadného může nevyřčeno, je Hřebejk nejsilnější. Drží diváka v napětí a zároveň mu dopřeje čas pro hádání, s čím to vlastně nepozvaný host přišel. Celistvost těmto chvílím dodává výkon herce Jiřího Černého v roli „Pana tajemného”.

Nechme diváka, ať si vybere

Po scéně, která objasní celou zápletku filmu, divák může hodnotit, zda Hřebejk docílil důstojného završení filmu. Dovolím si v tomto bodě nesouhlasit s recenzí paní Spáčilové, která píše, že se: „nadšení zřítí, až to zaduní, a člověk se cítí zrazen. Kázáním, které režiséra zahnalo zpátky do kouta.” Zaprvé si nemyslím, že byl Hřebejk někdy zahnán do kouta. Zadruhé udělal Hřebejk přesně to, co by udělali všichni severští tvůrci, a tedy nechal diváka, aby se sám rozhodl, zda byly činy hrdinů ospravedlnitelné, či ne. Nemyslím si, že by vyvrcholení filmu zanechalo jednoznačnou hořkou pachuť v ústech.

Hřebejk však přesto nedosahuje kvalit podobných zahraničních snímků. Líbánkám dle mého názoru nejvíce ubližuje prokládání dusné atmosféry vtipnými scénami, ať už s opilým tchánem nebo humornými hláškami jednotlivých vedlejších postav. Naprosto negují pochmurné, dusivé scény, které jsou podkresleny dunivým klavírním zněním evokující smutek a bezmoc. Kdyby tvůrce nechal diváka v konstantním napětí a vyvaroval se těchto rušivých a zbytečných scén, dojem by u závěrečných titulků byl ještě o to třídu vyšší.

Líbánky jsou však i tak dobrým zářezem v Hřebejkově tvorbě a filmem, který by mohl do budoucna ukázat dalším českým filmům směr, kterým se dát. Připočteme-li i dobré výkony hlavních postav a skvěle vybrané prostředí, v němž se děj odehrává, dostaneme, v našich končinách, velmi originální filmový zážitek.

 


 

Bottom line: Hřebejk do kin servíruje sociální drama severského typu, které možná nebude pro každého. Nicméně je to film, který posouvá českou tvorbu zase o krok dopředu. Proto díky za něj.

 

 

Související