Když se nyní ohlížím zpět za uběhlými týdny prázdnin, znovu cítím, jak mě příjemný letní vítr šimrá na zádech. Měkké a příjemně teplé sluneční paprsky mi patinují celé tělo. Tráva už nemůže být více zelená a voda víc mokrá. Ležím na dece. V rukou svírám na pohled příjemnou knížku s velkým saxofonem na obálce. Uprostřed se opaluje nápis: jan cempírek - rafinerie TST vás po celé prázdniny zásobují články o zážitcích redaktorů z jejich cest do zahraničí. Příběh Cempírkovy Rafinerie je na motivu cestování vystavěn, a proto jsem se rozhodl vás s touto „fresh“ knihou seznámit.

Jan Cempírek, již jako student lesnické fakulty v Brně, přispíval do časopisů svými reportážemi z cest po východní Evropě. „Po ukončení studia prožil delší dobu v Austrálii, pracoval na několika tasmánských farmách jako honák krav, dřevorubec, řidič traktoru a placený lovec klokanů. Vydělané peníze pak použil na cestování po Austrálii, Novém Zélandu a Indonézii. Po návratu domů začal spolupracovat s deníky a magazíny na vydávání reportáží ze zahraničí. Oslovily jej zejména tropické oblasti jihovýchodní Asie.“ (spisovatele.cz) Kromě samotného cestování se Jan Cempírek věnuje také fotografování. Uspořádal již několik výstav o Aljašce, Malajsii, Borneu a dalších nepříliš turisticky „mainstream“ lokalitách. Román Rafinerie je jeho knižním debutem.

Intro

Příběh začíná kapitolou Intro. Z ničeho nic se ocitám v jakémsi vlaku, kolem létají jména, falešné jízdenky, Norsko, Oslo… Bum! Konec. Autor mě hodil do naprostého chaosu. Jako burza na Wall Street. Jsem zmatený a kdesi v  koutě mozku začínám uvažovat o tom, že knihu asi hned další den vrátím… I když… Přemáhám se a čtu dál. Děj naštěstí v další kapitole začíná postupně vytvářet svou skicu. Nedejte se proto odradit zvláštním začátkem a pokračujte ve zběsilém hltání vět dál.

Saxofonista Michal a Pierre se svou kytarou jsou oba pouliční umělci žijící v Paříži. Po jejich seznámení na jednom z pofidérních „art“ večírků se oba rozhodnou, že vlakem procestují Evropu. Je úplně jedno, kam se pojede. Hlavně, aby se na ulici dalo kde hrát a do futrálů jim pršely peníze kolemjdoucích turistů. Co by to ale bylo za výdělek, kdyby všechny prachy pořád dokola utráceli za jízdenky? Pierre přichází se svým fíglem falšování mezinárodních lístků ve Speedo-spreji, který prý seženete v kde jaké drogérii „za pár šupů“.

Dívka, která se ve skutečnosti nejmenovala Agnes

Na hraničním nádraží se Michal a Pierre seznámí s dívkou, jménem Agnes, která utíká z Norska, aby začala nový život. Michal je vášnivým fotografem a neváhá ani minutu, aby nafotil Agnes, jak spí na střízlivě osvětleném a přitom tak temném a liduprázdném nádraží. Od této chvíle spolu po Evropě putují všichni tři jako skupina, které Agnes propůjčuje svůj medový hlas. Kosmické tempo večírků, drog a alkoholu je však příliš vyčerpávající. Skupina tří umělců se proto rozhodne zůstat chvíli v Itálii a vydělávat si sběrem ovoce. To na co čtenář čeká celou dobu, se mezi postavami odehraje až zde. Čisté a průhledné přátelství je pryč a v pokoji umělců vře italská nespoutaná vášeň poháněná hektolitry vína.

Jenže ani takový život při detailnějším pohledu nevypadá jak to pravé ořechové. Jako první z Itálie odjíždí Pierre. Bez rozloučení se vrací zpět do Francie k hraní na ulici. Netrvá to dlouho a přijíždí i Michal a Agnes. Společně získají práci v jednom z místních barů. Pierre se snaží prosadit své fotky v časopisech a dává se dohromady se sekretářkou svého otce.

Michal se rozhodne odjet na sever. Zmizí stejným způsobem, jako to tehdy udělal Pierre. Agnes se stěhuje do vlastního bytu. Zdá se, že osudy tří hrdinů se najednou rozchází. Už sebe mají navzájem dost. Agnes s Pierrem se jednoho dne setkají v kavárně a plánují, že Michala v Norsku navštíví. Právě během cesty tam dojde k incidentu, který zastavil železniční dopravu na několik hodin a můj dech na na dvě… možná tři vteřiny.

Trainstory

Cempírkova Rafinerie je úžasná „trainstory“, která „čiší“. Sex. Hudba. Alkohol. Dobrodružství. Cestování. Věty se čtou samy. Spojení jakoby šla přímo z vašich úst. Dějová linie je rychlá ale ne složitá. Jednotliví hrdinové se střídají po kapitolách a příběh na sebe jednoduše navazuje. Všichni tři umělci jakoby v knize dospívali a zjišťují tak, jakým směrem se chtějí nakonec ubírat. Všichni tři vyjeli ze stejného místa, ale nakonec jsou roztroušeni po Evropě. Každý si žije podle svého. Je škoda, že Pierre a Michal nebyli charakterově více odlišní. Často mě mátlo, kdo je kdo a postavy mi tak splývali do sebe.

Nelze nezmínit spojitost knihy s románem Jacka Kerouaca „Na Cestě“. Motivy beatníků se tu však, řekl bych, projevují v nadlehčenější verzi. Román Rafinerie si vzal taktéž do parády Dan Svátek a spolu s Cempírkem Připravují film s názvem Trainstory, pro něž se Rafinerie stala předlohou.

_________________________________________________________________
Bottom line
: Cestování není jen záležitost prázdnin, podmíněná dalekými destinacemi. Až příště pojedete na vandr, za babičkou na chalupu nebo kamkoliv jinam, doporučuji si přibalit Rafinerii s sebou. A koneckonců… jaká vlastně byla VAŠE prázdninová četba?

Související