Jižní centrum je rozsáhlý opuštěný areál, táhnoucí se od brněnského hlavního nádraží přibližně kilometr k jihu. Na šířku má pár stovek metrů, rozlohou 135 hektarů. Protíná ho několik železničních tratí a řeka, uprostřed stojí budova starého nádraží. Většina území leží desítky let ladem, takže je pokrývá džungle křovin, vysoké trávy, odpadků, skládek stavební sutě a pneumatik. Žije tu neskutečně žab, občas vyplašíte zajíce. O víkendu se zde setkávají prostituti a jejich klienti.

Přesto jsou pozemky v Jižním centru jedny z nejcennějších v Brně. Právě sem se totiž má přesunout hlavní nádraží a vyrůst byznysové centrum města. Dominantou nového Jižního centra má být loni dostavěná stojedenáctimetrová AZ Tower, hlavní tepnou se má stát bulvár Václava Havla.

Problémů, spojených s plány na přesun nádraží, není málo. Setkávají se ve společnosti Jižní centrum Brno – účelové akciovce, kterou si město založilo v roce 1994, a kde je dodnes jediným akcionářem. Jejím oficiálním cílem bylo zajistit přesun nádraží, prodej pozemků a kolonizaci brownfieldu. Samotná privatizace pozemků je opředena spoustou tajemství a smlouvy o prodeji byly až do letoška neprůhledné.

První krok: dohledat současné majitele pozemků

Před dvěma lety jsme se proto rozhodli prozkoumat vlastnické vztahy v Jižním centru podrobněji. Zajímalo nás, komu pozemky patří, za kterého primátora došlo k jejich prodeji, za kolik byly prodány a zda kupní smlouva specifikovala jejich využití.

Nejprve bylo třeba dohledat majitele pozemků. Pro Brno je k dispozici kompletně digitalizovaný katastr nemovitostí, kde je vše podstatné. V mapě jsem nejprve pro každou parcelu dohledal majitele. Zkontroloval jsem i tzv. list vlastnictví, kde jsou vypsány všechny pozemky daného majitele v katastrálním území. U všech zajímavých parcel jsem ještě dohledal GPS souřadnice pozemků a s pomocí kovbojského programátora Honzy Pospíšila to vše přenesl na Google mapu. Po pár proklikaných nocích jsem tak měl k dispozici kompletní seznam firem, kterým patří Jižní centrum, a jejich pozemků.

Mapa vlastníků pozemků v Jižním centru

Mapa vlastníků pozemků Jižního centra. Modré pozemky patří společnostem České dráhy (v pronájmu je má Brno New Station Development), Karlín Development II, Getonix, Randora, Vodička a AXA. Zelené parcely spravuje akciovka Jižní centrum, tedy město. Růžový je AUPARK Brno, žluté autobusové nádraží Zvonařka s vlastníkem ČSAD Holding. Černý obdélník vlevo patří firmě Domácí potřeby Brno (v likvidaci), vpravo restituentce Magdaleně Janottové. Na stránkách OS Brnění najdete interaktivní verzi.

Problém je samozřejmě v tom, že u většiny z nich je potřeba složitě dohledávat vlastnickou strukturu. Někde se povedlo majitele najít v obchodním rejstříku, někde díky brněnským drbům. Jedny z nejhezčích pozemků, přímo pod budoucím bulvárem Václava Havla, ale patřily firmám Getonix a Karlín Development II s majitelem kdesi na Kypru.

V polovině letošního října se na parkovišti uprostřed Jižního centra venčili sloni.

Druhý krok: zjistit majitele nastrčených firem na Kypru

Kyperská stopa nás dovedla k vlastníkům klíčových akcií v obou firmách - společnostem Callies Enterprises Ltd. a Mazes Enterprises Ltd. (tedy „Bludiště s ručením omezeným“). Dlouho jsme se domnívali, že tady cesta končí. Naštěstí se ozval Janusz Konečný z Nadačního fondu proti korupci a prozradil nám sladké tajemství – kyperský registr není tajný, pouze drahý. Jeden údaj z registru stojí 40 eur. Unikátní návod na dobytí kyperského rejstříku najdete zde.

Na začátku prosince 2012 tedy Honza Boček napsal na Kypr, ať nám sdělí ředitele a vlastníka obou firem. Dohromady 160 eur. Chvíli se nic nedělo, ale v polovině ledna z Kypru dorazil obyčejný dopis s informacemi o obou firmách. Ředitelem obou společností je jakási kyperská žena, vlastníkem první z nich byla další kyperská společnost, ale vlastníkem Mazes Enterprises - tedy hlavního akcionáře Karlín Development II - je Češka Taťána Turziková.

A jsme doma, tedy v Jižním centru. Taťána Turziková je jedním z klíčových lidí v J&T. Banka J&T sídlí v budově Trinity. Trinity stojí na okraji Jižního centra. Ze střechy Trinity se mohou lidé z J&T dívat na svoje pozemky, jak na nich Bára Antonová a Žít Brno pěstují ředkvičky.

Třetí krok: získat od Jižního centra smlouvy o prodeji pozemků

Zbývalo zjistit, jak se současní majitelé k pozemkům dostali. Klíčová je opět akciovka Jižní centrum Brno, která – protože je to městská instituce – musí podle zákona o svobodném přístupu k informacím ("stošestky") poskytovat veškeré smlouvy i další údaje. Na jaře 2011 jsem tedy podal stošestku s dotazem, jaké všechny majetkové přesuny se děly na parcelách, které skončily v rukou soukromých vlastníků. Bylo jich několik desítek.

Odpověď byla nekompromisní: Jižní centrum Brno je soukromá firma, nic nedostanete. Představitelé vládnoucí velké koalice, kteří sedí v představenstvu stoprocentně městské akciovky, se prostě rozhodli, že veřejnou firmu prohlásí za svou.

Pouť po soudech trvala bezmála dva roky, přestože existovalo několik dřívějších judikátů, které v obdobných případech konstatovaly, že bílá je bílá a firma založená veřejnou správou je povinný subjekt. Poté, co zmíněná akciovka prohrála u krajského soudu, podala ještě kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu. Teprve po neúspěšné kasaci informace vydala. Vzápětí jsem dostal i smlouvy s firmami Aupark a Europark, o které jsem se soudil paralelně. Na základě vyhrané žaloby jsem se dotázal na další dvě smlouvy – s firmami Getonix, a. s. a Dominikánská, s. r. o. – a obě jsem obratem obdržel. Díky tomu víme, za kolik se noví majitelé k původně obecním pozemkům dostali. Mimochodem, v čele představenstva Jižního centra tehdy stál Pavel Blažek, nedávný ministr spravedlnosti za ODS.

Vyvstal tak před námi docela komplexní obrázek toho, jak se v Brně zachází s veřejným majetkem, kdy hlavní železniční nádraží a potenciálně nejlukrativnější pozemky byly pokoutně prodány lidem z J&T.

Čtvrtý krok: zjistit, kdo pozemky skupoval a přeprodával

Paralelně jsme se pokoušeli zjistit, co se s pozemky dělo v mezičase – kdy a jak se stalo, že se z historických malých parcel staly větší celky, které kopírují plány na stavbu nového Jižního centra. V digitálním katastru nemovitostí historická data nenajdete, pokoušeli jsme se je tedy vytáhnout z papírového katastru. Měli jsme na to grant pražské pobočky Open Society Fund.

Představa, že vytvoříme krásnou interaktivní mapu, kde se budete moct podívat, jak pozemky měnily majitele, rychle vzala za své. Jediný způsob, jak se k offline katastru dostat, je totiž přes katastrální úřad. Digitalizovaná je pouze aktuální katastrální mapa, dřívější vrstvy leží v šanonech. V našem případě se jednalo o mnoho desítek nebo snad stovek parcel, tedy nutnost naučit se samostatně všechno vyhledávat v šuplících a dlouhodobě squatovat na katastrálním úřadě.

Protože jsme se chtěli alespoň podívat, jak taková historie pozemků vypadá, zaplatili jsme si pilotní zmapování osmi parcel u brněnské společnosti Geodis – geodeti mají přístup do katastru v libovolné míře. Ukazuje se, že úplně slepá větev to není, ale náklady na celkové zmapování by vyšly bratru na 200 tisíc korun, což za to nestojí. Kdybyste snad někdo věděl, jak se k historii pozemků dostat levněji, budeme rádi za tip.

Bonus: České dráhy a smlouva o čtyřicetiletém pronájmu hlavního nádraží

K firmě Getonix a – jak už víme – bance J&T vede ještě jedna kauza.

V roce 2008 pronajaly České dráhy celé brněnské hlavní nádraží čerstvě založené firmě Brno New Station Development. Proti smlouvě na čtyřicet let a s předkupním právem na některé nemovitosti se tehdy postavili i proodsunoví politici včetně primátora Romana Onderky. Nebylo to nic platné, čtyřicetiletý pronájem nádraží se uskutečnil. Jediným akcionářem BNSD byl právě Getonix.

Smlouva Českých drah s Brno New Station Development. Utajené části jsou začerněny.

O čtyři roky později zašla BNSD ještě dál: ve shodě s někým z Českých drah, patrně přímo s tehdejším ředitelem Petrem Žaludou, který na tom měl osobní zájem, se pokusili nádraží definitivně privatizovat. To se nám naštěstí povedlo zarazit.

Z dřívějška jsme věděli, že České dráhy odmítají smlouvy s touto firmou vydat. Zkusil jsem o ně nicméně požádat klasicky podle stošestky. Pochopitelně mě oficiálně odmítli. Petr Žaluda mi osobně vysvětlil, že úplně každé písmeno v té smlouvě je tajné. Dalším krokem byla žaloba kvůli neposkytnutí informací, po které mi Žaluda zavolal a domluvil si se mnou schůzku. Na ní mě přesvědčoval, že rozhodnutí, která podepisuje, obvykle nečte – takže ať to, co mi vydají, beru s rezervou.

Poslali mi poštou balík začerněných stránek. Napsal jsem Žaludovi SMS, že to chci elektronicky, protože jsem předpokládal, že udělají chybu. Udělali. V červenci 2012 jsem měl na ředitelství Českých drah schůzku s jejich právníky; nejdřív mi hodinu a půl vysvětlovali, proč je celý dokument tajný, a že kdyby jim to ředitel nenařídil, nevydají nic. Na závěr setkání mi dali domluvenou flešku se smlouvou, vyšel jsem ven, strčil ji do notebooku a ano – „začerněný“ text šel normálně odčernit (první a druhá smlouva). Takže jsem to měl celý.

Výsledek: víme, komu patří Jižní centrum

Dnes tedy celkem přesně víme, komu patří Jižní centrum i jakými cestami se k němu noví majitelé dostali. Celá legrace trvala dva a půl roku a stála cca 40 tisíc korun plus zhruba měsíc práce. Podílela se na ní právnická kancelář, programátor a několik dobrovolníků.

Související