Zatímco záchranáři míří k oblasti v Indickém oceánu, kde předpokládají, že najdou trosky malajsijského letadla, odborníci z letecké branže uklidňují veřejnost. V Evropě a Severní Americe se téměř žádné vážné havárie v poslední době nestaly. Dokazuje to také interaktivní mapa iHNED.cz. Zobrazuje téměř sedm tisíc leteckých nehod od roku 1919. 

I když takové číslo může leckoho zneklidnit, zůstává faktem, že letecká doprava je technicky nejpokročilejší a zároveň suverénně nejbezpečnější způsob přepravy. Stojí za ní desítky let výzkumu v oblasti aerodynamiky, konstrukčních materiálů i leteckých přístrojů. Každá nehoda se také odborně rozebírá a vyvozují se závěry, aby se pokud možno neopakovaly další.

Takové informace jsou většinou veřejně přístupné, například v České republice na stránkách Ústavu pro zjišťování příčin leteckých nehod. To umožnilo sdružení Aviation Safety Network sestavit databázi drtivé většiny havárií „velkých“ letadel – tedy s více než dvanácti místy pro cestující.

Na mapě jsou uvedeny nehody civilních letadel, která přepravují cestující: takových havárií je 2 700. Chybí v ní armádní lety a nehody čistě nákladních letadel.

Velikost tečky značí počet obětí nehody, přičemž jsou počítány pouze oběti uvnitř letadla. Barva pak odkazuje na časové období, v jakém se neštěstí stalo.

Tmavě hnědou barvou jsou zobrazeny meziválečné počátky letectví mezi roky 1919 a 1937. Obvykle jsou to nehody způsobené počasím nebo technickou závadou na letadle, například havárie Fordu Trimotor Českých aerolinií v roce 1930 poblíž Jihlavy.

Světlejší hnědá představuje nebojové nehody za 2. světové války, nejčastěji armádní „Dakoty“ C-47. Přepravovaly do té doby nevídané množství lidí a materiálu, bohužel ne vždy se šťastným přistáním.

Jedna ze zbytečných nehod: piloti vyměňovali žárovku

Modře jsou nehody přibližně v době studené války. Trysková rychlost, pohodlí a klesající ceny způsobily, že nárůst provozu překonal rapidně se zlepšující techniku. Tmavě modře jsou nejčastěji velká vrtulová letadla a proudové stroje první generace – Lockheed Constellation, DeHavilland Comet, Tupolev 104. Poslední letouny, kde byla častou příčinou nehody technická závada.

Druhá generace, letouny jako Boeing 727, Tupolev 154 nebo Iljušin 72 již obvykle padaly kvůli lidské chybě. V šedesátých letech tedy začal vývoj pomocných systémů pro zlepšení „orientace“ pilotů. Nejvýznamnější z nich, systém varování blízkosti země (GPWS), v průběhu let snížil počet nehod v důsledku špatné navigace téměř na nulu (pokud ho piloti nevypnou, jako při předváděcím letu Suchoje Superjet na Jakartě v roce 2012).

Nejsvětlejší modrá představuje počátek éry vysokokapacitní přepravy v 70. letech – Boeing 747, DC-10 nebo Airbus A300. Čím dál víc se řeší nejen technika, ale i spolupráce pilotů, vzniká celý obor Crew Resource Managementu. Příkladem je nehoda Eastern Air Lines Tristar poblíž Miami, kdy se oba piloti věnovali výměně žárovky indikace podvozku, ale žádný neřídil letadlo (tato nehoda bohužel není v mapě vidět, protože ji zastínila novější a větší nehoda Douglasu DC-9).

Oranžově a červeně jsou „moderní dějiny“ letectví. Nebe zaplnily současné stroje – Boeing 747-400, 777 a 737-NG, Airbus A320, A330 a A340. I malé letouny jsou vybaveny moderní avionikou, piloti a ostatní personál absolvují pravidelná a intenzivní školení. Přes pokračující nárůst objemu přepravy rychle klesá počet nehod, v Evropě a severní Americe téměř na nulu.

Jsme svědky zlomu v dějinách letectví: ve studenoválečné, „modré“ éře nehodami posetý euroatlantický prostor je nyní téměř bez nehod. Naopak většina současných (červených) nehod se děje v rozvojových regionech v Africe, Asii a Jižní Americe.

Zdroj: Aviation Safety Network. Otevřít mapu přes celou obrazovku.

Související