Tomáš Doležal ukončil magisterské studium na Vysoké škole ekonomické a po třech letech nabírání zkušeností v Česku se letos v dubnu odstěhoval za prací do Spojených arabských emirátů. Předtím absolvoval studijní pobyty v USA i v Německu mimo jiné získal titul mistra republiky v break dance (2004). Jaké jsou jeho zkušenosti ze zahraničí, jak se liší přístup českých a zahraničních studentů ke studiu nebo jak se žije v Dubaji?

Řekl bys o sobě, že jsi byl nadprůměrný student? 

Ani ne, spíš jsem dokázal rozpoznat moment, kdy bylo potřeba zabrat, abych dosáhl toho, čeho jsem chtěl. Pokud má člověk zájem pracovat v „lepší“ firmě, je výhoda mít dobré výsledky. Třeba do top nadnárodních firem se hlásí velké množství uchazečů a průměr známek je jeden z nejjednodušších a nejrychlejších způsobů, jak je mezi sebou porovnat. Podprůměrné výsledky potom mohou do jisté míry snížit pravděpodobnost úspěchu, pokud uchazeč neprokáže, že exceloval v nějaké mimoškolní činnosti, což může obhájit méně času investovaného do studia jako takového.

Jak jsi tedy získal pracovní nabídku v zahraničí ty?

Mně osobně k mé současné práci dopomohla reference od kamaráda. Toho jsem potkal v předchozím zaměstnání, kam jsem byl přijat na základě účasti ve studentské soutěži. To je mimochodem výborná příležitost, jak navázat kontakt s firmou, o kterou má uchazeč zájem ještě předtím, než se o danou pozici vůbec uchází. Zaměstnavatel má možnost rozpoznat váš talent, a vy zase šanci mu dokázat, že zaměstnat by měl právě vás.

Tvoje současná práce není první zkušeností, kterou máš se životem v zahraničí. Studoval jsi na střední škole v USA a jeden semestr jsi strávil na univerzitě v německém Kölnu. Jaké sis z těchto pobytů odnesl postřehy?

Asi to, že lidé jsou všude stejní. Ať už za oceánem nebo u sousedů v Německu, všude jsem potkával spoustu nových lidí a časem jsem si uvědomil, že jejich osobnosti a charaktery se opakují. Jsou lidé příjemní, vtipní, ale taky arogantní až útoční. Myslím, že je jedno, na jakém kontinentu se člověk vyskytuje, lidé jsou jenom jedni.

A co třeba srovnání českých a zahraničních studentů, vypozoroval jsi nějaké odlišnosti v jejich přístupu ke vzdělání?

Studenti v zahraničí jsou přesvědčeni, že jim jejich studium pomůže k úspěšnému životu. Jeví proto upřímný zájem o předměty, které mají zapsané, škole se věnují a pravidelně se připravují. Pokud to srovnám s tím, čím jsem si prošel na českých školách, tak u nás valná většina studentů chce akorát titul, a to ideálně s co nejmenší námahou. To, co je tu vnímáno jako hodnota, jsou písmenka před jménem, a tedy vidina vyššího platu. Bohužel toto přesvědčení vede k tomu, že máme spoustu absolventů vysokých škol, kteří nemohou nalézt práci v oboru kvůli nedostatečným znalostem a zkušenostem.

Nemůžu se nezeptat, v roce 2004 jsi získal titul mistra České republiky v break dance, řekl bys, že existuje nějaký vztah mezi touto aktivitou a tvým profesním životem?

Pro obojí člověk potřebuje píli a vytrvalost. Troufám si říct, že já prostě dělám věci tak dlouho, dokud se je nenaučím. Věřím proto, že mnoha věcí se dá dosáhnout tím, že do nich člověk investuje čas a úsilí. Moje vytrvalost mi pak většinou umožnila držet se v mých aktivitách nad průměrem.

Momentálně žiješ v Dubaji, co vnímáš jako první silný zážitek po přestěhování?

Upřímně to byl fakt, že hranolky v místním McDonald's chutnají dost jinak než doma. Pokud bych měl ale odpovědět seriózněji, myslím, že na mě hned od začátku udělalo dojem, jak kulturně otevřená Dubaj je. Očekával jsem, že jako metropole Blízkého východu bude svázána velmi striktními pravidly, ale přitom na mě naopak zapůsobila jako progresivní a moderní město.

Myslím, že tím důvodem je fakt, že převážná většina lidí žijících v Dubaji jsou cizinci. To vytváří unikátní kulturní mix, který překvapivě vyúsťuje ve velmi pozitivní atmosféru, na kterou člověk narazí v každém koutu města. Cítím, že je tady každý vítán bez ohledu na barvu pleti, pohlaví, nebo vyznaní.

A jak bys popsal postavení žen v Emirátech?

Pracuji pro nově vzniklou společnost Mennheim Associates, která si zakládá na kultuře meritokracie, podnikatelství, důrazu na klienty a péči o zaměstnance. V takovémto prostředí, a tedy i v dalších velkých firmách, kterých je tu velké množství, neexistují rozdíly v postavení žen a mužů. Jiné to zřejmě je v případě, že žena pracuje pro lokální společnost. Domnívám se, že tam by se mohla setkat se situacemi, které by z našeho pohledu byly v rozporu s rovným zacházením.

Plánuješ se ještě trvale vrátit do Česka?

Mám Čechy rád, cítím v sobě i takový ten malý český patriotismus. Až nasbírám dostatek zkušeností a něco dokážu v zahraničí, rád bych se domů vrátil a tyto své znalosti nějakým způsobem zužitkoval. Zároveň mám ale rád výzvy; nebráním se žádné příležitosti, a Blízký Východ je rozhodně místem, kde se momentálně dějí velké věci, takže všechno ještě může dopadnout jinak.

Kdybys měl současným studentům dát 3 rady, co dělat, co nedělat, jaké by byly?

Buďte vytrvalí. Pokud děláte něco, co necítíte jako svůj osud, okamžitě toho nechte, ať to stojí, co to stojí. Nikdy se nenechte přesvědčit, že něco nemůžete dělat jenom proto, že to někdo říká.


Bottom line: Souhlasíte s tvrzením, že lidé jsou všude na světě stejní?