Víceletá gymnázia mají u nás více než dvěstěletou tradici a původně vznikla kvůli hospodářsky neprospěšnému školnímu systému. Rušit se začala s nástupem komunismu a normalizace, přičemž i tehdy se jejich potřebě, byť neoficiálně, vycházelo vstříc. Někdejší ministr školství Josef Dobeš byl také pro konec elitních školských ústavů. Opíral se zejména o dva argumenty: nejsou finance, nepotřebujeme elity. Učení geniálních a méně bystrých studentů dohromady připraví děti na skutečný život. Opravdu ale stačí, aby se základky přizpůsobily?

Víceletá gymnázia poprvé vznikla v 18. století za Marie Terezie, neboť tehdejší školský systém již nevyhovoval rozvoji hospodářství. Původně dvouletá, tříletá a od konce 19. století osmiletá gymnázia se začala rušit až s nástupem komunismu a, s krátkou obnovou v roce 1968, za normalizace.

Zájem o ně vzrostl v 90. letech, kdy měla sloužit účelu, jaký známe i dnes: umožnit nejnadanějším vzdělávat se lépe, než jak jim to nabízí systém základních škol. Tehdy se to ještě spolehlivě dařilo, protože přijímací řízení byla dostatečně selektivní. Jak ale počet gymnázií narůstal, jejich kvalita se pomalu stávala diskutabilní. A dnes asi každý uzná, že gymnázium automaticky neznamená kvalitu a prestiž.

V roce 2011 přišlo Ministerstvo školství s dokumentem nazvaným Dlouhodobý záměr, kde se mimo jiné hovořilo o zrušení víceletých gymnázií.

Gymnázia jen pro dobře situované z velkých měst?

Hlavní argument zněl, že pro dobrý vývoj společnosti je zapotřebí vzdělávat děti do 15 let společně. Podporuje to rovněž dnešní trend inkluzivního vzdělávání: proč odlišné separovat? Odchodem talentovanějších se navíc jen zhorší atmosféra ve třídě a žáci ztratí motivaci se učit.  Navíc se rovněž vyskytuje názor, že na gymnázia se nedostanou „ti lepší“, ale ti s lepším sociálním zázemím, protože právě  vzdělanější rodiče budou spíše bazírovat na vzdělání svých dětí. Naopak, učitelé a rodiče studentů víceletých gymnázií vyzdvihují potřebu intelektuálních elit ve společnosti a argumentují tím, že základní školy nedávají nadprůměrným studentům dostatečný prostor pro rozvinutí jejich schopností.

Představu, že na gymnáziích studují pouze ti nejlepší, vyvrací výzkum matematického a přírodovědného vzdělání (TIMSS) z roku 1999, který na vzorku 8. ročníků porovnával oba typy škol. Gymnaziální studenti skutečně prokázali průměrně lepší výsledky než studenti základních škol – ovšem ne o tolik, aby zažitou představu ospravedlňovaly. Výzkum prokázal, že mezi gymnazisty se vyskytuje minimum podprůměrných žáků a žádní vyloženě slabí, o reprezentativním „stropu“ však výsledky neříkají nic.

Dle některých ale mluví zřetelně výsledky celostátní. Ty ukazují znepokojivý trend v českém vzdělávání jako celku. Ačkoli gymnazisté samotní jsou na tom dobře, úroveň znalostí studentů v rámci republiky klesá. Pokles zaznamenávají především výsledky PISA 2009, které ukazují výrazně horší prospěch patnáctiletých žáků z menších obcí. Pokud jsou tedy gymnázia zapotřebí, tak především v malých městech. Z těch ale většina kvalifikovaných pedagogů odchází do center a školy nemá kdo adekvátně řídit.

Rušit gymnázia ano, ale přebudovat základní školy

Prestiž gymnázií je dána tím, že si mohou své studenty vybírat, a to nejen dle schopností, ale také zaměření. Pedagogové zde tak nějak učí k obrazu svému. Nerozlišené základní školy trpí neerudovanými učiteli, nepříznivými podmínkami (např. špatnou technikou) a horšími sociálními jevy. Žáků je málo, k tomu jich je značná část problémových a učit zde je těžká práce. Zrušením gymnázií by se nejen doplnila potřebná kapacita, ale i pozvedla kvalita výuky.

Zastánci zachování gymnázií si ale myslí, že kvůli rozdílnému tempu žáků si ti bystřejší najdou zábavu jinde a staré nepořádky budou zpátky. Argumentují také tím, že talentované lze vždy efektivně vzdělávat jen mezi sobě rovnými. Studenti gymnázií jsou tak ale zhruba od deseti let udržováni v intelektuální sterilitě a nepřicházejí do kontaktu s jinými skupinami lidí.

Úspěch gymnázií předpokládá opravdový zájem a angažovanost samu od sebe: skutečné rozvíjení svobodného a kritického myšlení. Je to u nás možné? Především by měla být pro ty, kteří se učit chtějí, učení považují za hodnotu a učení je baví – nezávisle na talentu, inteligenci nebo sociální vrstvě, do které se dítě narodilo. 

Nakonec by se mohlo zdát, že ani jeden typ školy není vyhovující. Ostatně, gymnázia by se dle příznivců této změny měla rušit jen za podmínky přebudování základních škol: zavedení dvou úrovní, navýšení volitelných předmětů apod.

Chceme vůbec lidi, kteří přemýšlí?

Otázkou také je, zdali je toto u nás žádoucí. Ministerstvo a další zástupci ostatně chtějí – nebo se zdají chtít – rušit gymnázia také proto, že dle nich potřebujeme spíše absolventy technických a přírodovědných oborů. Mezi nimi jsou ale prokazatelně rovněž lidé s vyšším všeobecným vzděláním. Zrušením gymnázií nakonec snížíme kvalitu uchazečů také o tyto obory. Zvýšíme rovněž nezaměstnanost, neboť se ukazuje – a není to úplně nelogické – , že nejúspěšnější na trhu práce jsou právě lidé s všeobecným vzděláním, protože jsou nejlépe schopni přizpůsobovat se měnícím se podmínkám.


 

Bottom line: Myslíte, že má být u nás vzdělávání na gymnáziích podporováno?

Související