Vzpomenete si, kterou knihu jste přečetl jako první?
Zcela jistě šlo buď o povídky Otakara Batličky, nebo některou z knížek Jaroslava Foglara, k nimž mě přivedl můj tatínek, který si jejich autory dobře pamatoval z dob svého dětství, kdy čítával Mladý hlasatel a Vpřed. Ovlivnily mne natolik, že jsem v lednu 1979 Jaroslava Foglara navštívil a stal se členem oddílu, který tehdy stále ještě vedl.
Co jste četl naposledy?
Velice citlivě napsané vzpomínky Ivana Medka Děkuji, mám se výborně. Už dlouho jsem nezažil tak intenzivní pocit smutku nad tím, že čtení knihy, vzhledem k jejímu rozsahu, tak brzy končí.
Jak často si kupujete knížky - a kolik jich přibližně koupíte za rok?
Přiznám se, že to nejsem schopen ani přibližně odhadnout. I přes výrazná omezení, která jsem sám sobě v poslední době dal, jde ročně zcela jistě o několik desítek titulů. Kromě toho se mi stále nedaří přesvědčit přátele, že už knihy opravdu nemám kam dávat, a tak přibývají i touto cestou.
Jakou knihu jste si koupil naposledy?
Životopis Karla Kryla Akorát že mi zabili tátu od Vojtěcha Klimta. Citlivě a se znalostí věci sepsanou mimořádnou knihu o mimořádném muži.
Jakému typu četby dáváte přednost?
Jak už vyplývá z mé profese, jde většinou o historické publikace, memoárovou literaturu a literaturu faktu. K beletrii se v poslední době dostávám jen zcela výjimečně. Bohužel.
Četl jste nějakou knihu víc než jednou? Proč?
Samozřejmě. Pominu-li některé odborné publikace, k nimž se vracím z pracovních důvodů, u beletrie tak většinou činím pro zopakování mimořádného zážitku, který mi poskytly, či objevení myšlenek, jež mi při prvním čtení unikly.
Můžete uvést aspoň jeden důvod, proč by se měly číst knihy?
Navzdory přesvědčení některých, není internet samospasitelný a stále existují mimořádná díla, jež se na něm dosud neobjevila. Navíc se domnívám, že ono zašustění obraceného listu v knize, spojené s napětím, co vás na další stránce očekává, žádné klikání myší nenahradí.
A vaše tři nejoblíbenější knihy?
Tato otázka je pravděpodobně jednou z nejtěžších, jaké jsem v poslední době dostal. V duchu se hluboce omlouvám mnoha svým oblíbeným autorům a uvádím následující:
Karel Čapek: Povídky z jedné a povídky z druhé kapsy.
Patrick Ryan: Jak jsem vyhrál válku.
Josef Škvorecký: Zbabělci.
Eduard Stehlík (*1965)
Absolvent FF UK v Praze, od r. 1989 zaměstnanec Vojenského historického ústavu. Věnuje se nejnovějším čs. vojenským dějinám se zaměřením na první polovinu 20. století. Spoluautor mezinárodně úspěšné výstavy "Atentát - Operace Anthropoid 1941-1942". Jeho kniha "Lidice - Příběh české vsi" obdržela v roce 2005 cenu Ministerstva kultury a Asociace muzeí a galerií Gloria musaealis v kategorii muzejní publikace roku. Od ledna 2006 se v ČT podílí na tvorbě diskusního pořadu Historický magazín.
Snímek ČTK
