V Česku na parket obchodníci nemusí

Obchodníci zběsile mávající rukama, hlasité výkřiky, všudypřítomný ruch a nervozita, jak to známe z amerických filmů? Tak o tom si v Česku můžete nechat jen zdát. Na pražské akciové burze žádný parket neexistuje. Vše řídí počítače.
V luxusní kanceláři jednoho z největších českých obchodníků s cennými papíry BH Securities v centru Prahy sedí u monitorů šest mužů v oblecích, každý v tichosti bedlivě sleduje, co se na burze děje. Skrz jejich ruce protečou - alespoň virtuálně - denně stovky miliónů korun jejich klientů.
Ticho v místnosti, která připomíná řídicí středisko kosmické lodi ze Star Treku, náhle přeruší pronikavé zatroubení z počítače, jako by se skrz kancelář chystal projet rychlík - znamení, které doprovází každý uzavřený obchod.
"Všechno funguje přes počítač," říká hlavní obchodník firmy Bohumil Pavlica, když na klávesnici vyťukává cenu.
"Klient musí nejdřív zavolat. Buď chce nakupovat hned, nebo nás prostě "zaúkoluje": Až bude ČEZ pod 900 okamžitě kupuj," vysvětluje.
Ve firmě platí, že kdo dřív přijde, ten dřív mele. Česká legislativa totiž nedovoluje poslat příkazy klientů přímo na burzu. Každý, kdo chce s akciemi obchodovat, proto musí kontaktovat obchodníka s cennými papíry - takzvaného brokera.
Firem, které jsou členy burzy, je v Česku 22. Jenom těm byla udělena licence a mohou na burze akcie nakupovat. Až potom je rozdělují mezi klienty - podle toho, v jakém pořadí podali objednávky.
To má jednu výhodu. Obchodovat lze i "menší" částky v řádu stovek tisíc.
Přímo na hlavním trhu pražské burzy je možné totiž uzavírat transakce pouze v "lotech" - což je standardní balíček, který obsahuje určité množství akcií. Například u ČEZ je jeden lot pět tisíc kusů. To dělá při současném kursu víc než 4,7 miliónu korun.
BH Securities, která se zaměřuje především na drobné klienty, pociťuje na vlastní kůži, jak v posledních letech roste zájem Čechů o akcie. Mezi lety 2004 a 2005 vyrostly firmě obchody s akciemi na trojnásobek.
Letos zatím podle údajů burzy proteklo rukama Pavlici a jeho kolegů více než 120 miliard korun. Největší obchodník s cennými papíry v Česku Patria Finance zobchodovala dokonce akcie za víc než 420 miliard.
"Je to náročné - pořád telefonuji. Mám víc jak 200 hovorů denně, a to ještě hodinu po tom, co v práci skončím. Teď mezi svátky to ještě jde, ale když jsou velké zmatky, jako třeba letos na jaře, kdy burza šíleně padala, jsem úplně vyčerpaný," přiznává Pavlica.
Jako na zavolanou se rozezvoní mobil. "Ahoj Petře," zdvíhá Pavlica telefon.
"Klient," říká potom, "je na horách a ptá se, co se děje s jeho akciemi. S většinou větších zákazníků si tykám," přiznává. Telefon mu během našeho rozhovoru zazvoní nejméně třikrát.
Lidé, kteří svěří brokerům své peníze, jsou různí. Jde o milionáře, kteří jsou opravdu v "balíku" a své jmění chtějí ještě více zhodnotit, ale i o investory s několika stovkami tisíc na účtu.
Hodně je i těch, co peníze dají obchodníkovi nejdříve do správy a časem se o trh začnou zajímat a chtějí sami rozhodovat o osudu svého majetku.
"Často se nám stane, že přijdou klienti, kteří o akciích nemají ani páru, a chtějí těch 30 procent, o kterých si přečetli v novinách," popisuje myšlení některých nezkušených investorů Pavlica.
"Někdy je opravdu těžké vysvětlit jim, že jde o ideální případ, že můžou podobnou sumu i prodělat. Překvapuje mě, že člověk, jenž má milióny, nedokáže pochopit, jak vlastně funguje trh. Lidé chtějí prostě za málo peněz hodně muziky," dodává.