Chetitskými rytóny ve tvaru býka se dnes pyšní ankarské muzeum, nalezeny však byly právě zde.

Stálo tu hlavní město Chetitské říše nazvané Chattušaš. V době největšího rozmachu v období mezi čtrnáctým a třináctým stoletím před naším letopočtem mělo rozlohu 170 hektarů, bylo 2 kilometry dlouhé a 1,4 kilometru široké.

Místo objevil Francouz Texier už v roce 1834, ale největší vědecký úspěch tady slavila Německá orientální společnost v roce 1906. To se její expedici podařilo odkrýt nejen trosky celého starověkého města, ale také archívy s tisíci hliněnými tabulkami popsanými klínovým písmem. Některé z tabulek byly psány babylónsky a z těch bylo zřejmé, že expedice objevila hlavní město dávno zapomenuté a ztracené Chetitské říše. Byl to převratný nález, vždyť chetitské království upadlo v takové zapomnění, že ani bible o něm nezaznamenala víc než pár zmatených slov. Přesto ale tabulky přinesly Němcům spíše zklamání. Většina z nich byla totiž popsána úhledným a snadno čitelným klínopisem, ale v neznámé a naprosto nesrozumitelné řeči – v chetitštině.

Až v roce 1913 se tabulky podařilo rozluštit Bedřichovi Hroznému, rodákovi z Lysé nad Labem. Během dvaceti měsíců zjistil význam mnoha slov, položil základy mluvnice a dokázal, že chetitština patří do skupiny indoevropských jazyků. O Bedřichu Hrozném dnes v Turecku nenajdete ani zmínku, ale jen díky jemu například víme, že na jedné tabulce je přátelský dopis od egyptské královny Neptery, jež byla ženou Ramsese II., pro chetitskou královnu Pudyhepu, ženu krále Chattušili III. Dopis je důkazem blízkého vztahu obou národů a není pochyb, že Chetitská říše byla rovnocenným partnerem silného egyptského státu i mocné Babylonie.

Celé město bylo obehnáno mohutným obranným valem a hradbami. Dochoval se 250 metrů dlouhý a v základech 80 metrů široký uměle navršený obranný val, který tvoří jižní cíp opevnění ze 13. století před naším letopočtem. Na jeho vrcholu jsou ještě vztyčeny mohutné hradby, přerušované nepravidelně věžemi a branami.

  brána
Lví brána – asi 1600 let před naším letopočtem

Snímek: Lumír Pecold

Val protíná 70 metrů dlouhý tunel, který sloužil pravděpodobně jako tajný vchod anebo chodba, kudy mohli obránci města vést nenadálý výpad na nepřítele.

Samotné kamenné hradby dlouhé asi šest kilometrů otvíraly brány do všech světových stran. Západní bráně se říká Lví brána. Po stranách stály dvě věže. Na obou stranách vnějších vstupů byli vytesáni dva lvi, kteří měli město chránit před nepřítelem.

Podobně byly postaveny i další brány a opevnění z ohromných balvanů. To vše pro případ, že mocná Bohyně slunce a samotný Bůh bouře, kteří měli ve městě Velký chrám, potřebovali při ochraně města pomoc chetitských bojovníků.

Lumír Pecold

Základní informace

Chattušaš byl na Seznam světového dědictví UNESCO zapsán v roce 1986 a nese jméno svého zakladatele, krále Chattušiliho (kolem roku 1600 př. n. l.).

Vesnice Bogazköy, v jejímž sousedství se Chattušaš nachází, leží zhruba 150 km východně od Ankary ve střední Anatólii. Je dosažitelná autem nebo pravidelnou autobusovou linkou. Ve vesnici je řada penziónů i několik malých kempů.

V archeologickém areálu bývalého hlavního města Chetitské říše je úzká asfaltová cesta, která vede od jednoho významného bodu k druhému. U každého je informační tabule s tureckým, anglickým a německým textem. Areál je rozsáhlý a jezdí se zde autem. U vjezdu se platí vstupné, lidem se tu nabízí průvodci, kteří se vehementně snaží vzbudit dojem, že bez jejich služeb je prohlídka nemožná. Domluvte si cenu předem.

Související