Mariazell
Snímek: Archiv

Cela, nikoliv vězeňská
O založení Mariazellu, dnes ani ne dvoutisícového městečka, vypráví legenda. Opat Otker z benediktinského kláštera Sankt Lambrecht poslal roku 1157 mnicha jménem Magnus do zdejší krajiny, jež byla majetkem kláštera, aby převzal duchovní správu místních obyvatel. Se svolením opata si směl vzít na cestu svou sošku Madony, vyřezanou z lipového dřeva. Večer 21. prosince, když už byl blízko cíle, mu obrovské skalisko uzavřelo cestu. Magnus hledal pomoc u Matky Boží. Tu se skála rozestoupila a uvolnila mu průchod. Poté, co dorazil na místo, připevnil sošku na kmen stromu a začal si stavět celu ("Zelle"), jež měla sloužit jako kaple a zároveň mu poskytnout přístřeší. Soška Panny Marie z Mariazellu je dnes uctívána jako Velká Matka Rakouska, Matka slovanských národů a Velká Paní Maďarů.
Prvními významnými poutníky spjatými s tímto místem byli moravský markrabě Jindřich a jeho žena, kteří se zde uzdravili z těžkého onemocnění dnou. Jako dík nechal markrabě roku 1200 postavit kolem původní cely románskou kapli. Stavba gotického kostela je úzce spojena s osobou uherského krále Ludvíka I., rozšířená barokní rekonstrukce probíhala padesát let od roku 1644 podle plánů Domenica Sciassia. Architektonický vývoj nynější baziliky zřetelně ukazuje její průčelí: střední, gotická věž se vypíná mezi dvěma postranními, barokními.

Barokní útok na smysly
Ještě než se dostanete k bazilice, minete pod schody k ní lacině působící stánky, plné církevních propriet i obyčejných cetek. Při vstupu do svatostánku vás hned ohromí jeho velkorysý prostor. Celková délka kostela je 84 metrů a šířka 30 metrů. Jednotlivé křivky sebou navzájem dynamicky prostupují, klenby se díky kontrastu světla a stínu prolínají se stropem, bohatě zdobeným freskami. To vše ve vás vzbuzuje zvláštní napětí, jaké může vyvolat jen místo s výjimečným posláním.
madonaVe středu lodi, mezi gotickou a barokní částí stavby, upoutá oltář milosti se soškou milosti (původní lipová Madona) ve svém středu. Podle starého zvyku je oblékána do šatiček, většinou darů od šlechtičen. Bez odění ji lze vidět jen 8. září na svátek narození Panny Marie a 21. prosince. Jako dva strážci působí sochy archandělů Rafaela a Gabriela před oltářem, nesoucí lampy s věčným světlem. Původně byly stříbrné, za francouzských válek na konci 18. století však byly roztaveny a nahrazeny postříbřenými dřevěnými sochami. Nenápadná dřevěná soška v srdci velkolepého zářícího oltáře - jako byste měli před očima skrovnou i okázalou tvář církve.
Velkolepým uměleckým dílem, zhotoveným ke cti nejsvětější Trojice, je hlavní oltář z let 1693 až 1704 podle návrhu slavného rakouského architekta Johanna Bernharda Fischera z Erlachu. Nevšední je především svatostánek od Christopha Schanternella ve tvaru zeměkoule ze zlata a stříbra, kolem níž se vine smaltovaný had.
Mše svaté se zde konají v neděli a o svátcích od sedmi do desíti, vždy každou celou hodinu, dále ve čtvrt na dvanáct a v půl sedmé, ve všední dny méně často. Poutní bohoslužby, celebrované třeba i v maďarštině, je nutné si domluvit v severní lodi baziliky.

likéry
V likérce Arzberger se už 132 let vyrábí nápoj z třiatřiceti druhů bylinek.
Snímek: Archiv

Nejen pro gurmány
Mariazell ovšem není jen kostel. Městečko vás lehce vtáhne do svého života. Zamíříte-li třeba na punč nebo espreso do kavárny na rohu Hlavního náměstí, nemusíte zůstat jen u toho. Vejděte z ní do pekárny medových perníků Pirker a poznejte, jak tento čistě přírodní produkt (samozřejmě dle tajné receptury) vzniká. Před Vánoci se odtud do okolního světa rozesílá až deset tisíc perníků denně. Hned v sousedním domě můžete navštívit výrobnu svíček z včelího vosku a vzdělávací okruh příjemně završit o ulici výš v malé likérce Arzberger, kde se už 132 let rodí nápoj z třiatřiceti druhů bylinek.
K výletům láká také okolí města. Vynechat byste přitom neměli průzračné jezero Erlaufsee, k němuž o víkendu a ve svátky dojedete z Mariazellu muzejní tramvají, taženou krásnou parní lokomotivou z roku 1884. Jezero leží v sevření kopců čtyři kilometry severovýchodně od města a je tak čiré, že v něm prý dohlédnete až dvacet metrů hluboko. Odtud můžete vyrazit na dvouapůlhodinový výšlap na vrchol Gemeindealpe (1626 m). Nebo chcete-li zůstat v nížinách, a přesto se o něco povznést, vyzkoušejte dobrodružné "provazolezení" ve zdejším lanovém centru Bujaka Skyline, které najdete jen několik kroků od hlavní pláže Erlaufsee.
Když není sníh, nabízí region kromě procházek a turistických tras také řadu sportovních aktivit: horské kolo, paragliding, rogalo, v létě potápění nebo raft na řece Salza. V zimě si na obou hlavních vrcholcích oblasti (Bürgeralpe - 1267 m, Gemeindealpe) vyberete mezi lyžováním a snowboardingem na některé z jedenácti sjezdovek, sáňkováním nebo túrou na běžkách. Na příkrém svahu Gemeindealpe se sklonem až 43 stupňů najdete jednu z nejnáročnějších sjezdovek v podhůří Alp, jež je výzvou pro odvážné, kteří chtějí zakusit široké pláně s částečně neupraveným terénem.

TOMÁŠ WEHLE            
tomas.wehle@economia.cz

Související