Vážené páni poslankyně, vážení páni poslanci,

dovolte, abych Vás seznámil s mým pohledem na světovou finanční krizi a její možné dopady na ČR, resp. s pohledy a přístupy k eliminaci potenciálních rizik z této krize plynoucích.

Chtěl bych také úvodem říci, že tento můj příspěvek je postaven na podkladech a analýzách ČNB a věnuje pozornost jak příčinám vzniku krize, tak podrobné analýze aktuálního stavu klíčových indikátorů finanční stability ČR, tak následné interpretaci a hodnocení naší situace a následně i plánu, jak lze hrozbám z globální krize co nejúčinněji čelit.

Mé vystoupení bude více analytické než politické v tomto smyslu více vystoupením předsedy vlády než předsedy strany a mělo by nastartovat seriózní diskuzi a to nejenom v poslanecké sněmovně.

Nyní k mému samotnému vystoupení. Všichni se asi dnes shodneme, že hlavním impulsem ke světové finanční krizi byla tzv. hypotéční krize v USA. Připomenu pouze, že hypoteční krize se začala v USA projevovat od poloviny března 2007, ale výrazněji ovlivnila americké kapitálové trhy až v polovině července 2007. Do Evropy se krize přelila v první polovině srpna 2007.

Kořeny má v sektoru amerického hypotečního trhu pro méně bonitní klienty a na základě benevolentního přístupu bank byly poskytování úvěry těmto klientům. Po období relativně nízkých úrokových sazeb začala z důvodu rostoucích inflačních tlaků Americká centrální banka (FED) zvedla úrokové sazby, což vedlo ke zvýšení úrokových sazeb hypoték a výše splátek těchto klientů. Méně bonitní dlužníci následně přestali splácet hypoteční úvěry a dokonce bylo evidentní, že někteří ani nezačnou.

Transmisním, nějakým převodovým mechanismem šíření ztrát a nejistoty se stala tzv. sekuritizace aktiv, což znamená méně obezřetný přístup pro například derivátové obchody. Ta umožňovala úvěrovým institucím v době, kdy byl na světových trzích přebytek likvidity, prostřednictvím prodeje cenných papírů a s využitím finančních inovací vyvádět riziko mimo své rozvahy.

Tato toxická aktiva se přenesla do celého světa k investorům napříč subjekty finančního sektoru. Vlivem poklesu kvality úvěrového portfolia a přecenění rizika však následně hodnota cenných papírů s vazbou na problematická aktiva dramaticky poklesla.

Mezi bankami se začala šířit vzájemná nedůvěra, přestávali si věřit a půjčovat (tzv. krize likvidity v mezibankovním sektoru). Tato situace by v krajním případě mohla vést až ke kolapsu nejen celého bankovního sektoru, ale i finančního trhu. Pro odvrácení této hrozby začaly centrální banky uvolňovat centrální banky po celém světě řádově stovky miliard USD, jež si mohou komerční banky půjčovat, pokud potřebují dočasně hotové peníze. Centrální banky se tak snažily nějakým způsobem suplovat funkci mezibankovního trhu s likviditou.

Takže po krizi transparentnosti a krizi obezřetnosti došlo ke krizi důvěry a ke krizi likvidity, což samozřejmě má negativní důsledky na ekonomiku, neboť i zdravé (solventní) banky se mohou dostat do potíží kvůli ztrátě likvidity. Existuje nebezpečí přelití do firemní sféry, pokud by dlouhodobě solventní firmy nemohly získat úvěry na financování běžné činnosti, resp. standardně přeúvěrovat stávající splatné úvěry. A částečně k tomu dochází i u nás.

To co bylo původně jen krizí finančního trhu se postupem času stalo krizí celé ekonomiky Spojených států amerických. S tím spojený pokles spotřeby amerických domácností se projevil i na poptávce po dováženém zboží. V zemích, které jsou hlavními obchodními partnery USA, tak došlo k problémům v exportních odvětvích.
Vzhledem k významnosti americké ekonomiky pro vývoj celosvětové ekonomiky se přenesly problémy USA i do dalších zemí a ke zpomalení ekonomického růstu došlo v Eurozóně i zbytku Evropy, Rusku i Číně.

Nervozita, která na trzích panovala od poslední vlny poklesů na začátku tohoto roku, se v nedávné době změnila, kterou jsme zaznamenali samozřejmě i my, vyústilo v paniku, která začíná vyúsťovat do recese v nejvýznamnějších světových ekonomikách, a původně finanční krize se tak začíná stávat i světovou krizí hospodářskou.

Český finanční systém zatím zůstává od globální finanční krize relativně izolován, i když určité dopady se začaly a začínají postupně dostavovat. Mimo makroekonomických dopadů nastávajícího ochlazení ekonomické aktivity v eurozóně, již dnes viditelných v českém reálném sektoru, se finanční krize postupně začíná projevovat i v napětí na českých finančních trzích. Český bankovní sektor pokračuje v přitvrzování úrokových i neúrokových podmínek v řadě segmentů úvěrového trhu a snižuje se tempo poskytování úvěrů. Dochází prakticky k vyúsťování úvěrů pro privátní firmy.

AKTUALIZACE KLÍČOVÝCH INDIKÁTORŮ FINANČNÍ STABILITY V ČR

Pokud chceme mít na potenciální rizika a dopady světové finanční krize na ČR co nejvíce objektivizovaný pohled, potom je nezbytné provést aktualizaci klíčových indikátorů finanční stability v České republice.

Na základě centrální bankou provedené aktualizace klíčových indikátorů finanční stability v České republice lze podrobněji o jednotlivých trzích, segmentech a indikátorech říci následující :

V sektoru finančních trhů panuje nervozita na mezibankovním trhu v USA a v Evropě i v posledních měsících. Prémie za kreditní riziko za poslední měsíce výrazně vzrostla. K mírnému zklidnění situace na mezibankovních trzích došlo až po koordinovanější reakci evropských států a zavedením sady opatření Fedu na dodávání likvidity nebankovním institucím, zejména fondům peněžního trhu. Na českém peněžním trhu došlo v průběhu října k významnějšímu omezení obchodování ve splatnostech delších než 1 týden a aktivita se koncentrovala zejména do tzv. „overnight segmentu“. Zároveň došlo k rozšíření prodejně-nákupního rozpětí z 10 bázických bodů („bps“) na 20-25 bps podle splatnosti a nárůstu kreditní prémie, avšak v nižším rozsahu než v případě USA či eurozóny. Kreditní prémie na českých peněžních trzích zatím nevykazuje známky poklesu, což dokládá pokračující nervozitu na českém mezibankovním trhu.

Výnosové rozpětí českých dluhopisů denominovaných v euru vůči výnosům benchmarkových západoevropských vládních dluhopisů se stále udržuje na řádově nižší úrovni než v případě dalších zemí středoevropského regionu, a to i přes výrazný nárůst averze k riziku v posledních týdnech, narůstající problémy Maďarska a významnému odlivu kapitálu ze zemí střední a východní Evropy. Ve srovnání rizikovosti se zeměmi eurozóny se Česká republika v průběhu října přechodně dostala na poměrně vysokou úroveň 200 bps, po stabilizaci koncem října 2008 se však vrátila k obdobným hodnotám, jako mají Řecko či Itálie. Konkrétním projevem globální finanční krize na českých finančních trzích bylo vyschnutí likvidity na trhu se státními dluhopisy zhruba v polovině října v situaci nadměrné nabídky těchto cenných papírů, která vedla k rozšíření nákupně-prodejního rozpětí tvůrců trhu z obvyklých cca 20 bps až k cca 300 bps v ceně dluhopisu. Centrální banka reagovala zavedením dodávací repo operace, která je konstruována tak, aby umožnila akceptaci státních dluhopisů jako zástavy (vedle krátkodobých pokladničních poukázek) a pomohla tak zmírnit obavy tržních účastníků, že tyto cenné papíry není možné rychle směnit za potřebnou likviditu. K dílčímu obnovení tvorby cen na mezibankovním trhu se státními dluhopisy pak došlo s cca týdenním odstupem. Objem obchodů se státními dluhopisy se pohybují jen těsně pod úrovní obvyklou před rozšířením nákupně-prodejního rozpětí.

Prudké výprodeje na akciových trzích pokračovaly zejména v posledních týdnech. Hlavní akciové indexy ztratily v průběhu krize už téměř polovinu své „předkrizové“ hodnoty. I když se pražská burza propadla relativně vůči západoevropským a americkým indexům v průběhu probíhající krize víc, hodnota indexu PX je nyní na úrovni z roku 2004, kdežto americké a západoevropské indexy klesly až na hodnoty z roku 2003. Prudší pokles cen akcií bankovních titulů, zejména evropských, je patrný od počátku října, kdy se již ceny dostaly na svá pětiletá minima. K propadu vedou zřejmé spekulace o jejich horšícím se hospodaření a o možném navyšování jejich kapitálu. Propadu se nevyhnuly ani akcie domácích bank a mateřských bank českých bankovních institucí, které byly globální finanční krizi zasaženy spíše omezeně a nepřímo. Výrazný pokles cen akcií některých bank může přinášet další rizika ve smyslu poklesu důvěry v bankovní sektor a jeho stabilitu.

Na některých segmentech českého finančního trhu v posledních měsících klesala likvidita. Tento vývoj je patrný především u peněžního a dluhopisového trhu, naopak devizový trh se jeví jako poměrně likvidní.

V sektoru reálné ekonomiky, o který nám v této chvíli jde asi nejvíc, musely nefinanční podniky čelit v průběhu roku 2008 řadě nepříznivých okolností. V důsledku krize na světových finančních trzích docházelo ke snižování zahraniční a následně i domácí poptávky. Současně mají firmy problémy s financováním, protože banky v souvislosti s globální finanční krizí výrazně přitvrzují úvěrové standardy a v řadě případů zdražují firmám zdroje. K těmto okolnostem se ještě od poloviny roku 2007 připojilo silné posilování měnového kurzu. Toto posilování se negativně promítlo do konkurenceschopnosti podniků, což dále přispívalo k jejich rostoucí míře platební neschopnosti až na současných zhruba 6 %, přičemž na začátku roku 2007 se tento indikátor pohyboval pod 3 %.

Mezi hlavní determinanty platební neschopnosti podnikového sektoru patří ekonomický růst, úroveň zadluženosti podniků a měnový kurz (jeho korelace s mírou platební neschopnosti je více než 50 %). Při dalším negativním vývoji by mohlo dojít ke zvýšení míry platební neschopnosti až na 9 %, v krajním případě dokonce nad 10 %. Obdobných hodnot by s určitým zpožděním dosáhl i podíl nesplácených úvěrů na celkových úvěrech, který se v současné době taktéž mírně zvyšuje a v září 2008 činil 3,8 %. K rychlému přiblížení tohoto ukazatele k hodnotám míry platební neschopnosti bude přispívat hlavně fakt, že úvěrová dynamika úvěrů podniků citelně zpomaluje.

Obdobně jako na nefinanční podniky začíná i na domácnosti dopadat efekt zpomalování ekonomiky a zpřísnění úvěrových standardů bank. Reálné disponibilní příjmy domácností byly navíc negativně ovlivněny vysokou inflací.

Zvyšování dluhové zátěže obyvatelstva naznačuje růst ukazatelů poměru dluhu k hrubým disponibilním příjmům, finančním aktivům, HDP i růst placených úroků v poměru k hrubým disponibilním příjmům. Vývoj v první polovině roku však ukazuje na určitou korekci vysokých temp růstu úvěrů z konce roku 2007. Kromě znatelného zpomalení hypotečních úvěrů došlo v tomto roce dokonce k absolutnímu poklesu úvěrů poskytnutých nebankovními finančními institucemi. To může být vnímáno jako žádoucí korekce nadměrného růstu tohoto segmentu v minulém roce.

Během roku 2008 se postupně zvyšovalo kreditní riziko domácností měřené mírou platební neschopnosti z úrovně kolem 3 % v roce 2007 až na současných 3,6 % v září 2008. K vzestupu hodnot tohoto ukazatele došlo jak v segmentu hypoték, tak spotřebitelských úvěrů. Podíl nesplácených úvěrů na celkových úvěrech obyvatelstva však na vývoj míry platební neschopnosti zatím nereagoval a v posledních měsících mírně klesal. Ke konci září 2008 se tento podíl pohyboval na relativně nízké úrovni 2,6 %. Hodnoty obou ukazatelů kreditního rizika obyvatelstva by se měly dále mírně zvyšovat v závislosti na vývoji domácí i světové ekonomiky.

Jaká je situace na trhu nemovitostí. V průběhu prvních tří čtvrtletí roku 2008 byly zatím dopady světové finanční krize do cen rezidenčních nemovitostí v ČR spíše omezené, když i v tomto období pokračoval ve většině regionů ČR nárůst nabídkových cen bytů. Meziroční růsty nabídkových cen nemovitostí v Praze se ve 3. čtvrtletí 2008 dle různých zdrojů držely na vysokých hodnotách v rozmezí 18 - 21 %. Tyto růsty jsou buď na úrovni rekordních meziročních růstů z druhé poloviny loňského roku, nebo zde došlo k určitému zpomalení dynamiky.

Pro mimopražské regiony jsou obecně růsty cen vyšší vzhledem k nižší růstové základně, přičemž platí, že k vyššímu procentnímu růstu cen dochází v regionech s nižší počáteční cenou bytu (např. Ostrava, Ústí nad Labem s růsty cen zhruba dvojnásobnými oproti ostatním regionům). Ve většině ostatních regionů je však ve 3. čtvrtletí 2008 patrný pokles dynamiky růstu cen z cca 30 % meziročně na cca 20 % a konvergence cen napříč regiony tak spíše zpomaluje.

Pokračující růst cen bytů vedl k postupnému zhoršování jednoduchých ukazatelů udržitelnosti růstu těchto cen ve 3. čtvrtletí 2008. Výnos nájemného poklesl od konce roku 2007 v Praze a v Brně zhruba o 0,2 procentního bodu, navzdory nárůstu úroků z úvěrů na bydlení o zhruba 0,4 p.b. V ostatních regionech se povětšinou výnos z nájemného zlepšoval, nejvíce v Liberci o 0,5 p.b., v průměru ale bylo toto zlepšení menší, než výše zmíněný nárůst úrokových sazeb. Odhad ukazatele „cena ku příjmu“ (price-to-income) roste pro všechny regiony ČR, překonal pro ně již své hodnoty z poloviny roku 2003, kdy se na trhu nemovitostí objevila „bublina“ související se vstupem ČR do EU.

Rizikovým faktorem, který může znamenat přebytečnou nabídku nemovitostí a tedy i pokles jejich cen, zůstává také poměrně vysoká bytová výstavba: dle údajů ČSÚ v 1. pololetí 2008 narostl meziročně počet dokončených bytů o 9 %, počet zastavených bytů o 14 % a počet rozestavěných bytů o 2 %. Přitom se i nadále bytová výstavba koncentruje především do Prahy a Středočeského kraje (cca 41 % všech dokončených a 40 % všech zahájených bytů), které jsou z hlediska ukazatelů výnosu z nájemného a toho poměru cena ku příjmu identifikovány jako nejrizikovější. U počtu bytů v bytových domech, kde lze předpokládat silnější aktivitu developerských společností, je dominance těchto dvou regionů ještě větší (podíl u dokončených bytů 55 %, u zahájených 59 %; pro samotnou Prahu jsou tato čísla 46 % resp. 44 %). V této souvislosti je zajímavým údajem i vysoký meziroční růst zahájených bytů v bytových domech v 1. pololetí 2008 o výrazných 30 % (při meziročním poklesu dokončených bytů v bytových domech o 10 %).

Pojďme se podívat na finančním sektor v důsledku zvýšené obezřetnosti bank při financování reálného sektoru v situaci zvýšené averze k riziku a očekávaného ekonomického ochlazení zvolnily banky tempo v poskytování úvěrů. Dynamika úvěrů se snižuje pro domácnosti i podniky od počátku roku 2008.

Zpomalení růstu nových korunových úvěrů domácnostem počátkem roku 2008 pokračovalo v květnu, červnu a v srpnu absolutním poklesem v segmentu úvěrů na bydlení. Zatímco v lednu 2008 rostly nové úvěry podnikové sféře meziročním tempem 32 %, což je nejvyšší hodnota od konce roku 2006, v květnu vykázaly růst necelých 16 % a v září již jen 15 %, tj. dynamika proti počátku roku zpomalila na méně než polovinu. Zpomalení růstu úvěrů se zatím výrazněji neprojevilo v podílu nesplácených úvěrů domácností, u podniků však tento ukazatel od počátku roku 2008 roste.

Analýza úrokových sazeb z nových korunových úvěrů ukázala, že v průběhu roku 2008 došlo ke zpřísnění úrokových podmínek zejména v segmentu úvěrů obyvatelstvu (spotřebitelských i na bydlení) a živnostníkům. Zatímco tříměsíční mezibankovní sazby PRIBOR mezi prosincem 2007 a zářím 2008 poklesly o 25 bps., průměrné sazby z nových úvěrů na bydlení vzrostly napříč fixacemi o 15 až 50 bps., sazby ze spotřebitelských úvěrů o 60 bps. a sazby z úvěrů živnostníkům o 45 bps. V sektoru domácností se u obou typů úvěrů jedná o nejvyšší úročení od konce roku 2006 a pravděpodobně odráží reakci bank na vývoj vyvolaný hypoteční krizí v zahraničí a přehodnocení očekávaného vývoje na domácím trhu nemovitostí.

V oblasti nových korunových úvěrů podnikům byla situace poněkud heterogenní: sazby malých podnikových úvěrů více než kopírovaly pokles mezibankovních sazeb, zatímco sazby velkých úvěrů klesly jen mírně a jejich rozpětí vůči mezibankovní sazbě odrážející kreditní riziko klientů tak vzrostl.

Vývoj úrokových sazeb z nových korunových úvěrů se však lišil mezi jednotlivými skupinami bank. V případě podnikových úvěrů se sazby poskytované malými a středními bankami snížily výrazněji a v případě živnostníků došlo k na rozdíl od velkých bank pouze k minimálnímu navýšení sazeb. Tato skutečnost může být způsobená snahou malých a středních bank získat vyšší podíl na trhu. V případě podnikových úvěrů se tak nepotvrzuje hypotéza, že by malé a střední banky – více závislé na mezibankovním trhu či financování od mateřských společností – zpřísňovaly úrokové podmínky výrazněji než velké banky disponující dostatečnou depozitní základnou.

Analýza poskytnutých objemů však ukazuje určitý nárůst podílu velkých bank na celkových nově poskytnutých úvěrech těmto segmentům. Reakce středních a menších bank na potíže se získáváním zdrojů tak mohla proběhnout spíše omezením objemu než úrokovými sazbami. K opačnému vývoji došlo u nových úvěrů na bydlení, kde naopak malé a střední banky navýšily úrokové sazby více než velké banky či stavební spořitelny. Stavební spořitelny navýšily ve svém dominantním segmentu (fixace nad 10 let) sazby relativně málo a obdobně jako velké banky, přesto se však jedná o zpřísnění odrážející nejistotu z budoucího vývoje.

Základní likviditní poměry v bankovním sektoru pokračovaly i v průběhu roku 2008 v mírném zhoršování, v mezinárodním srovnání se však jedná o relativně bezpečné úrovně. Koncem září 2008 klesl poměr rychle likvidních aktiv k úrovni 23 %, kterou je za standardních podmínek na trhu možné považovat za přijatelnou úroveň. Obdobně to platí i pro podíl úvěrů na primárních vkladech ve výši 78 %. Očekávané omezení úvěrové emise do určité míry zlepší likviditu bank, pokud současně významně neporoste míra defaultu úvěrů.

Krátkodobé závazky i závazky na požádání vůči bankám se od roku 2007 postupně snižují, k výraznějšímu poklesu došlo zejména v oblasti závazků vůči nerezidentským úvěrovým institucím. Likviditu i nadále dodávají především domácnosti. Nárůst rizika alternativních investic (především do podílových fondů), preference možnosti disponovat v případě potřeby likvidními prostředky a vyšší úročení bankovních vkladů se projevilo v růstu netermínovaných vkladů obyvatel o více než 18 % meziročně (září 2008) a termínovaných vkladů o více než 6 % v roce 2008. Ke stabilitě vkladů by měla přispět i změna parametrů pojištění vkladů, které podle vládního návrhu (náhrada 100 % z objemu pojištěných vkladů, maximálně do výše ekvivalentu 50 tis. EUR) nyní pokryje převážnou většinu vkladů fyzických osob.

V některých bankách se přechodně zvýšila devizová expozice ve vztahu k zahraničí, především k mateřským bankám. Angažovanost bank v ČR vůči mateřským bankám se však dlouhodobě pohybuje zhruba na polovině maximální regulatorní hodnoty a v době krize nezaznamenala výraznější zvýšení. Angažovanost domácích bank vůči mateřským společnostem se pohybuje pod úrovní 1 % vkladů bankovního sektoru. Poslední vývoj naznačuje, že některé velké banky budou mít nižší zisky, a to jednak v důsledku přecenění cenných papírů a jednak v důsledku očekávaného růstu míry defaultu úvěrů, který povede k vyšší tvorbě opravných položek. Ztlumení úvěrových a investičních aktivit se může pozitivně projevit v udržení v současné době dostatečné kapitálové přiměřenosti, ale pravděpodobně povede ke snížení vysoké rentability minulých let. Data o zdraví a výkonnosti bankovního sektoru dostupná do září 2008 však zatím neindikují významnější zhoršení pozice domácích bank. Agregátní index bankovní stability, který v posledních letech mírně klesal, zaznamenal v průběhu roku 2008 určitou stabilizaci, odolnost bank vůči šokům signalizují i výsledky standardizovaných zátěžových testů provedené k polovině roku 2008.

Globální finanční krize se určitým způsobem promítla také do hospodářských výsledků nebankovních finančních institucí. V sektoru tuzemských pojišťoven se vývoj na finančních trzích spolu s očekávaným ochlazením ekonomického růstu projevil v poklesu hrubého předepsaného pojistného. Zatímco tempo růstu předepsaného pojistného vzrostlo v roce 2007 o 7,5 %, za 1. pololetí 2008 to bylo pouze o 4,8 %. Finanční krize negativně ovlivnila rovněž celkové hospodaření tuzemských pojišťoven a spolu s růstem inflace způsobila prostřednictvím zvýšené opatrnosti klientů při investování svých finančních prostředků odklon od produktů životního pojištění. Technický účet k životnímu pojištění zaznamenal k 30. 6. 2008 meziroční propad o 57,1 % a výrazně se tak podílel na poklesu celkového čistého zisku tuzemských pojišťoven, který v meziročním srovnání poklesl o 52,2 % na 4,3 mld. Kč.

Sektor penzijních fondů byl zasažen zejména prostřednictvím poklesu cen aktiv, do kterých penzijní fondy investují. K výraznému navýšení došlo v bilanční položce oceňovacích rozdílů, kam penzijní fondy účtují většinu ztrát vyplývajících z poklesu reálné hodnoty držených aktiv. Zatímco ke konci roku 2007 činily oceňovací rozdíly -4,4 mld. Kč, k polovině roku 2008 činily tyto oceňovací rozdíly -8,4 mld. Kč. To výrazným způsobem ovlivnilo jejich kapitálovou základnu, která se tímto dostala do záporných hodnot. V reakci na nepříznivý vývoj cen aktiv změnily penzijní fondy strukturu svých portfolií a navýšily podíl dluhopisů na úkor akcií.

Dalším segmentem nebankovního finančního systému, který pocítil důsledky finanční krize, byly otevřené podílové fondy. Zatímco ke konci roku 2007 dosahovalo vlastní jmění u domácích otevřených podílových fondů 162 mld. Kč, v říjnu letošního roku došlo k poklesu o zhruba 42 mld. Kč na 120,5 mld. Kč. K největšímu poklesu vlastního jmění přitom došlo u akciových a dluhopisových fondů (cca o 52, resp. 32 %), vlastní jmění fondů peněžního trhu, které tvoří stále téměř 40 % vlastního jmění všech fondů, klesl o 22 %. U otevřených podílových fondů došlo také k zásadnímu obratu v prodeji podílových listů domácích otevřených podílových fondů, kdy za období letošního roku hodnota fondy odkoupených podílových listů poprvé převýšila hodnotu podílových listů jimi prodaných o 24 mld. Kč. Nejnižší zájem o investování do podílových listu či silný zájem se podílových listů zbavit se pak projevil v měsíci říjnu letošního roku, kdy čistý prodej dosáhl hodnoty -12 mld. Kč.

Rovněž v sektoru nebankovních zprostředkovatelů financování aktiv došlo k určitému ochlazení. Celkově poskytnuté úvěry těmito zprostředkovateli sice k 30. 6. 2008 meziročně vzrostly o 13,7 %, avšak v absolutním vyjádření došlo ke značnému zpomalení v 1. polovině tohoto roku. Zatímco za 1. polovinu roku 2007 se zvýšil celkový objem poskytnutých úvěrů tímto sektorem o téměř 19 mld. Kč (za 2. polovinu stejného roku o 38 mld. Kč), absolutní nárůst úvěrů za 1. pololetí letošního roku byl pouze o 1,5 mld. Kč. Leasingové půjčky vzrostly celkově o 13 %, nicméně v absolutním vyjádření došlo za 1. pololetí letošního roku s poklesu o více než 1 % vlivem poklesu růstu leasingových půjček domácnostem. Spotřebitelské úvěry, půjčky formou splátkového prodeje a půjčky z kreditních karet od společností ostatního úvěrování rostly o 17 %, nicméně přibližně stejným tempem růstu jako v předchozím roce.

Systém mezibankovního platebního styku „CERTIS“ nezaznamenal v uplynulém období žádný nestandardní vývoj. Co do počtu i objemu transakcí byl zachován stav z minulých měsíců a let. Průměrné denní obraty transakcí za první tři čtvrtletí roku 2008 jsou v porovnání s minulým rokem sice nepatrně nižší (o 6 %), ale je třeba zohlednit skutečnost, že závěrečné měsíce roku jsou tradičně obdobím, kdy dochází k největším platbám. Stejně tak není pozorován zvýšený zájem o vnitrodenní úvěr, který by mohl signalizovat potřebu účastníků systému doplňovat likviditu – naopak v celkovém objemu došlo v porovnání s předchozími roky k jeho snížení na 3 011 mld. Kč za 3.čtvrtletí roku 2008 oproti 7 152 mld. Kč za rok 2007 – tedy snížení oproti srovnatelnému období loňského roku asi o 44 %).

V systému krátkodobých dluhopisů „SKD“ lze vysledovat od února 2008 nižší měsíční hodnoty zpracovaných transakcí (v průměru pokles asi o 14 %). Při detailnějším pohledu na denní objemy transakcí za posledních 30 dní je tento trend také zřejmý, což souvisí s nižšími objemy repo operací ČNB v roce 2008 a částečně to také může indikovat útlum na trhu krátkodobých dluhopisů.


KANÁLY TRANSMISE SVĚTOVÉ FINANČNÍ KRIZE DO ČESKÉ EKONOMIKY

Transmisní kanály krize lze členit podle nejrůznějších hledisek, já jsem zvolil základní členění na tzv. přímé kanály, které dopadají rovnou do bilancí finančních institucí a teprve následně do reálné ekonomiky, a na nepřímé kanály, kdy k dopadům do finančního sektoru dochází prostřednictvím problémů v reálné ekonomice resp. prostřednictvím dopadů do sektorů, vůči kterým má finanční sektor největší expozice (tedy především podnikový sektor a sektor domácností

Přímými kanály jsou:
1. Přímý tržní kanál (dopady do bilancí prostřednictvím držby cenných papírů)
2. Kanál přímých expozic vůči postiženým zahraničním finančním institucí
3. Kanál „vyvádění likvidity“ z domácího finančního systému
4. Kanál poklesu kapitálové vybavenosti
5. Kanál poklesu konkurence v českém bankovním sektoru
6. Kanál „krize důvěry“ mezi bankami i v celý finanční sektor
7. Zabrzdění rozvoje kapitálového trhu a nebankovních finančních zprostředkovatelů

Nepřímé kanály:
8. Kanál „krize důvěry v transformující se ekonomiky“ („Pure contagion“)
9. Kanál zpomalení zahraniční ekonomické aktivity
10. Kurzový kanál
11. Kanál přímých zahraničních investic
12. Fiskální kanál

Jednotlivé kanály se od sebe liší jak v pravděpodobnosti, se kterou nastanou, tak v předpokládané velikosti jejich dopadu. Významné je také časování dopadů těchto kanálů, když některé z nich dopadají do bilancí finančních institucí velice rychle, jiné se projevují spíše nepřímo a v delším horizontu (například zbrzděním rozvoje finančního systému). Je třeba také zmínit, že zmíněné kanály nepůsobí izolovaně, a že se navzájem ovlivňují, což může zesílit dopady do finančního sektoru. Posouzení pravděpodobnosti a předpokládaných dopadů jednotlivých kanálu včetně jejich časování je do značné míry subjektivní a já se tím dál explicitně zabývat nebudu.

Při existujícím výchozím stavu české ekonomiky si můžeme definovat několik pravděpodobných kombinací výše uvedených mechanismů:

1. V naší ekonomice již nějakou dobu působí kurzový kanál, v rámci něhož nadměrné zhodnocení koruny snížilo externí konkurenceschopnost a snížilo poptávku po českých exportech. Při existujícím zpomalení zahraniční ekonomické aktivity se poptávka po českých exportech sníží dále a zároveň lze očekávat pokles přímých zahraničních investic.

2. Pokud by došlo k výraznému propadu domácí ekonomické aktivity a oslabení makroekonomické rovnováhy, mohl by začít opět působit kurzový kanál, tentokráte depreciačním směrem. K němu by přispěly především finanční toky (vyvádění likvidity, další pokles přímých zahraničních investic, pokles kapitálové vybavenosti mateřských bank). Tento scénář by byl v režimu cílování inflace spojen s růstem domácích úrokových sazeb.

3. Nelze rovněž vyloučit, že by do výše uvedených procesů zasáhly i další kanály. Zejména by se mohlo jednat o čistou nákazu domácího systému v důsledku krize důvěry v transformující se ekonomiku a další prvky obecné ztráty důvěry (celková nefunkčnost trhů peněz a obligací, potíže některých institucích bankovních, finančních a podobně), které by mohly vést ke vzniku nadměrně pesimistických očekávání a k panice domácích i zahraničních investorů.

Na základě těchto pravděpodobných kombinací byly ČNB sestaveny dva rizikové scénáře pro zátěžové testy, které byly označeny za „ekonomický propad“ a „dramatický vývoj“. Druhý z obou scénářů se liší oproti prvnímu tím, že počítá s ještě výraznějším propadem domácí ekonomické aktivity a zejména s oslabením koruny, které si vyžádá růst domácích úrokových sazeb.

Centrální banka ve své každoroční Zprávě o finanční stabilitě zveřejňuje výsledky zátěžových testů jednotlivých částí finančního systému. Cílem provádění těchto testů je identifikace míry odolnosti finančního systému vůči nepříznivým šokům, exogenním i vůči šokům přicházejícím z vnějšího (makroekonomického) prostředí i tržním šokům z domácího prostředí. ČNB pak v průběhu roku opakovaně provádí zátěžové testy klíčové části českého finančního systému – bankovního sektoru.

V říjnu provedené zátěžové testy bankovního sektoru, které byly založeny na dopadech nepříznivého vývoje v zahraničí v důsledku prohlubování finanční krize, potvrdily, že domácí finanční sektor by měl být schopen těmto šokům ve vysoké míře odolávat. Pokud by však byl ekonomický propad výrazně hluboký a dlouhodobý, kapitálová vybavenost bank by se snižovala a některé banky by se dostaly pod tlak z hlediska kapitálové přiměřenosti. Za této situace by byly nuceny navyšovat svůj kapitál tak, aby dostály regulatorním pravidlům a zároveň si zajistily dostatečnou důvěryhodnost z hlediska ostatních tržních účastníků a klientů. Nutnost disponovat v současné době poměrně vysokým vlastním kapitálem je dána tím, že v situaci, kdy v tom celém systému existuje velká vysoká míra nedůvěry, mohly by mít zprávy i o relativně malých ztrátách konkrétních bank nemalé dopady. Zároveň je zřejmé, že pro některé soukromé spoluvlastníky bank by mohlo být v současné krizi obtížné alokovat zdroje pro navýšení kapitálu, i když v příznivějších dobách by s takovou kapitálovou injekcí neměli problém.

Právě tyto faktory jsou v pozadí kapitálových injekcí některých vlád do národních bankovních sektorů, které jsou oproti dosavadním ztrátám zdánlivě velmi vysoké. Do října 2008 vykázaly americké a evropské banky souhrnnou ztrátu kolem 600 mld. USD, oproti tomu byl akcionáři navýšen kapitál kolem 430 mld. USD. V průběhu září a října se pak vlády zavázaly poskytnout až 550 mld. USD nového kapitálu. Kromě toho se však vlády a centrální banky zavázaly k rozsáhlé pomoci jinými nástroji, které představují v delším období pro banky nezanedbatelnou podporu.

Předcházející popis, který jsem uvedl, ilustruje, že za určitých okolností mohou české národohospodářské politiky (měnová a fiskální) čelit v nadcházejícím období celkem nemalým výzvám a nechci to nějak zlehčovat. Obtížnost rozhodování bude spočívat v tom, že v případě značně nepříznivého vývoje mohou stát národohospodářské politiky před volbou, zda zachovat důraz na dlouhodobé cíle i za cenu výraznějšího ekonomického poklesu či zda ekonomický pokles zmírnit a dočasně modifikovat strategii a použít nestandardní nástroje.

Tolik tedy jsem považoval za nutné aktuální popis klíčových indikátorů, směrů dopadů světové finanční krize na ČR a obrysům výzev, kterým můžeme čelit v nejbližším období.


Nyní bych se ale rád věnoval konkrétnějšímu pohledu a úvahám do budoucna, tj. zejména možným reakcím na ony možné výzvy, které nás v souvislosti se světovou finanční krizí mohou ohrožovat.

Úvodem musím zmínit a předeslat, že rok 2008 byl pro ČR rokem, ve kterém se začaly projevovat dopady první sady reforem této vlády, rokem reforem a kroků, které začaly přinášet následující hmatatelné efekty a mimo jiné vedly k určitému měkkému přistání, které jsme zažívali v minulých měsících:

o Složená daňová kvóta klesne v roce 2008 na 35,7%, což je o 2,3 procentního bodu méně než roce 2005, jinými slovy, v peněženkách občanů a podniků zůstává na úkor státu dodatečných cca 87 mld. Kč
o Daří se měnit strukturu zdanění, a to směrem k vyššímu podílu zdanění spotřeby a nižšímu zdanění příjmů
o V oblasti daní z příjmu dosud přijaté reformní kroky snižují daňovou zátěž do roku 2010 o cca 42 mld. Kč
o V oblasti sociálních výdajů se snižuje zatížení veřejných rozpočtů o celkem cca 94 mld. Kč do roku 2010
o Zlepšili jsme podmínky pro podnikání, snížili administrativní zátěž na začátku podnikání a zajistili pohodlnější kontakt s úřady
o Zahájili jsme proces racionalizace a zprůhlednění nákladů ve zdravotnictví a zkvalitnění zdravotní péče, které už přináší miliardové úspory a zlepšuje kvalitu péče omezením jejího nadužívání. To jsou ony poplatky, které chceme neustále rušit
o Připravili a prosadili jsme systémové změny v oblasti zaměstnanosti, sociálních dávek a nemocenské, směrem k adresnosti a motivaci k pracovní aktivitě
o Prosadili jsme 1. fázi penzijní reformy, další dvě fáze jsou připraveny k projednání v Parlamentu
o Nezaměstnanost v roce 2008 klesá ke 4,4 % oproti skoro 8 % v roce 2005
o Deficit veřejných rozpočtů vykazovaný v metodice EU klesl v roce 2008 na 1,2 % HDP, oproti předchozí vládou předpokládaným 3,5 % HDP.
o Úspěšně jsme modifikovali Konvergenční program ČR, který respektuje naše dlouhodobé fiskální závazky vůči EU a byl přijat jako věrohodný
o Kumulované zadlužení České republiky klesne v roce 2008 na 28,8% HDP, což je o jeden procentní bod méně než v roce 2005

Nicméně ekonomika, a to jsme předpokládaly, já myslím, že koalice i opozicem začala narážet na meze svého potencionálního produktu, zejména v důsledku nedostatku pracovních sil. Na nižší tempo růstu bude mít vliv také nižší dynamika spotřeby domácností v kontextu reformního úsilí o preferenci investic před spotřebou.

Nicméně i s tímto mírně ochlazovacím efektem reforem jsme počítali, a v našich úvahách tak rok 2008 měl být rokem směřujícím ke konsolidaci fundamentů a opětovnému nadechnutí se ekonomiky směrem k další akceleraci růstu.

Do těchto reformních úvah, strategií a fázování však v roce 2008 negativně zasahuje zmíněný potenciální vliv světové finanční krize, která postupně přerůstá v krizi hospodářskou, a která již v roce 2008 naplno začíná postihovat největší evropské ekonomiky.

Jak jsem již zmínil, česká ekonomika doposud světové finanční a hospodářské krizi odolává, neboť jednak náš bankovní sektor nebyl finanční krizí přímo postižen, jednak se ukazuje, že touto vládou provedené reformy přispěly k větší pružnosti a přizpůsobivosti ekonomiky a veřejných financí, ale zejména – a to podléhám za klíčové – nepodlehli jsme bezhlavé panice.

Uvědomuji, že pro naši otevřenou ekonomiku je recese světových ekonomik potenciální vážnou hrozbou, a proto je potřeba vážně přemýšlet o opatřeních, směřujících k eliminaci rizik plynoucích ze světové finanční a hospodářské krize.

V kontextu hrozeb plynoucích z této krize by bylo ukvapené a neodpovědné propadat bezhlavé panice na straně jedné anebo se tvářit se, že se nic neděje nebo pasivně čekat, kde, kdy a jak na nás krize udeří, na straně druhé.

Pokud tedy nepropadneme panice a budeme se na situaci dívat rozumnou optikou, a pokud se budeme řídit osvědčeným pravidlem, které říká, že nejlepší je proměnit hrozbu v šanci, potom lze vůči výzvám ze světové finanční a hospodářské krize zformulovat účinnou strategii, kterou bych nazval „Strategií připravenosti“.

Pokud totiž budeme systematicky a důkladně přemýšlet o nezbytných krocích, které mohou eliminovat hrozící rizika, potom kromě krátkodobých pasivních či aktivních opatření vždy dojdeme k systémovému závěru, že vůči potenciálním vnějším hrozbám je nejvíce odolná ta země a její ekonomika, která má zdravé veřejné finance a disponuje flexibilními institucemi, trhy a jejich segmenty.

A z tohoto systémového pohledu je třeba přiznat, že máme rezervy, že ne všechny reformní úvahy a koncepty jsou úspěšně provedeny úspěšně a dotaženy.

Tedy, každý, kdo chce vážně a odpovědně hledat seriózní recepty, jak čelit hrozbám ze světové krize, musím uznat, že nejúčinnějším receptem je další pokračování a akcelerace reformního úsilí.

Výhodou provedení a dokončení reforem je jejich dlouhodobý efekt. Zatímco totiž krátkodobá opatření, resp. hrozby a důsledky krize časem odezní, dlouhodobý efekt reforem zůstává a následně přispívá i k dlouhodobější akceleraci růstu ekonomiky – ve zkratce „SPAR“.

STRATEGIE PŘIPRAVENOSTI A AKCELERACE RŮSTU („SPAR“)
• Na základě těchto úvah bych proto rád na tomto místě zformuloval dlouhodobý komplexní plán reakce na světovou finanční a hospodářskou krizi, plán, který bych pracovně nazval plánem nebo také též „Strategií připravenosti a akcelerace růstu“ („SPAR“).

• Zmíněná strategie sleduje čtyři základní cíle :

1. Obnovení důvěry ve finančním sektoru
2. Prevence a eliminace rizik ze světové krize
3. Stabilizace a zpružnění ekonomického prostředí
4. Impulzy k růstu ekonomiky

• Cíle budou sledovány prostřednictví dvou přístupů :

A. Přístup analytický, zkoumající hlavní příčiny hrozeb, které se dají rozdělit na tyto hlavní skupiny příčin :
 dlouhodobá recese v zahraničí
 přenesená nákaza a spirálovité domácí efekty a dopady
 limitující kroky hlavních hráčů
 čistá nákaza
B. Přístup akční, spočívající ve vhodné aktivaci kombinace nástrojů a opatření k zabezpečení cílů SPAR

• Cíle budou naplňovány prostřednictvím následujících sad nástrojů a opatření (a v pořadí):

a) Fiskální a měnová politika
b) Strukturální politiky
c) Impulzy nabídce v ekonomice
d) Impulzy poptávce v ekonomice


• Sady nástrojů a opatření budou aktivovány v případě, když nastanou následující scénáře :

(i) krizový scénář, tj. když dynamika růstu HDP v roce 2009 bude klesat pod 2%
(ii) pesimistický scénář, tj. když se dynamika růstu HDP v roce 2009 bude pohybovat mezi 2 až 3%
(iii) očekávaný scénář, tj. když se dynamika růstu HDP v roce 2009 bude pohybovat mezi 3 až 4%
(iv) optimistický scénář, , tj. když se dynamika růstu HDP v roce 2009 bude pohybovat nad 4%


• Nástroje a přístupy k naplňování cílů

1. Obnovení důvěry ve finančním sektoru
1.1. Intenzivnější komunikace mezi vládou a ČNB o měnově politických otázkách
1.2. Navýšení garancí za vklady do výše 50 tis. EUR
1.3. Aktivnější role ČNB, příp. vlády na finančním trhu spočívající v připravenosti přijmout nezbytná opatření :
1.3.1. při nedostatečné kapitálové vybavenosti bank
1.3.2. při nedostatečné likviditě některých segmentů finančního trhu
1.3.3. při řešení platební neschopnosti velkého počtu domácností splácet úvěry

2. Prevence a eliminace rizik ze světové krize
2.1. Pravidelná informace ministrů o dopadech krize do jejich resortů
2.2. Pravidelná informace ČNB o vývoji v oblasti poskytování úvěrů a vývoji sazeb
2.3. Podpora exportu
2.3.1. Posílení kapitálu ČEB
2.3.2. Posílení kapitálu a pojistných fondů EGAP
2.3.3. Vytvoření stimulačních nástrojů pro komerční participaci finančních institucí na podporu a udržení konkurenceschopnosti a exportní výkonnosti domácích podnikatelských subjektů
2.4. Posílení distribučních kanálů pro distribuci zdrojů do ekonomiky
2.4.1. Posílení kapitálu ČMZRB
2.4.2. Nové a posílené programy na podporu malého a středního podnikání
2.5. Restrukturalizace a posílení programů EU na podporu malého a středního podnikání

3. Stabilizace a zpružnění ekonomického prostředí
3.1. Udržení rozpočtové disciplíny
3.2. Udržení výdajových a investičních priorit
3.3. Udržování nízkých úrokových sazeb
3.4. Akcelerace administrativní reformy (justice, kodexy, rejstříky)
3.5. Razantní snižování administrativní zátěže
3.6. Sjednocení výběrních míst pro daně a odvody
3.7. Akcelerovat další reformy pracovního trhu, zejména zákoníku práce z důvodu mobility pracovního trhu
3.8. Revize a zpružnění systému zelených karet
3.9. Důraznější dohled nad cenotvorbou v síťových odvětvích, což se v podstatě začalo realizovat a i informace z tohoto sektoru, kdy samozřejmě nemáme přímé nástroje k ovlivňování, nepřímými nástroji jsme dosáhli samozřejmě toho, že ceny elektřiny budou zmraženy v roce 2010, ceny plynu – podle informace, které jsem dostal pro příští rok – nebudou zvýšeny
3.10. Ve spolupráci s Hospodářskou komorou a Svazem průmyslu a dopravy provedení inventury podmínek podnikatelského prostředí


4. Impulzy k růstu ekonomiky

Ten poslední balík, o kterém chci hovořit, se týká impulzů k růstu ekonomiky. A je třeba říct, že ty jdou samozřejmě od té nabídkové po tu poptávkovou část a ty první kroky už jsme provedli.

Téměř zdvojnásobení investic do infrastruktury ve výši výrazně přesahujících 80 mld. za rok je přesně ten impuls, který vláda mohla udělat a který udělala už v důsledku očekávaného ochlazení ekonomiky.

4.1. Zrychlení čerpání zdrojů z fondů EU, může nahradit v dané chvíli výpadky přímých zahraničních investic
4.2. Případná revize výdajových stropů a plánovaných deficitů.
Co se týká rozpočtu, který opravdu doporučuji schválit v té podobě, jak je navržen a v lednu – případně v únoru – se bavit výrazně nad tím, jakým způsobem, jakou cestou tento rozpočet v důsledku už známějších čísel a dopadů měnit.
4.3. Revize a případně přeskupení výdajových priorit
4.4. Snížení sazeb daně z příjmů právnických osob až na 15%
4.5. Snížení sociálního pojištění placeného zaměstnanci o 1,5 %, což je návrh zákona, který budeme projednávat
4.6. Zvýšení mobility pracovní síly
4.7. Další snižování vedlejších nákladů práce.
V případě zhoršování situace je možno případně přistoupit k jednorázovému snížení základní výměry důchodů o částku vycházející z analýzy vydání důchodců na zdraví
4.8. Případné zvýšení objemu mezd ve veřejném sektoru tak, aby došlo ke kompenzaci inflace s celkovým dopadem na veřejné finance ve výši zhruba 2,5 mld Kč, což by mohlo být předmětem druhého čtení rozpočtu a vychází to z poslední týden staré analýzy růstu, případně poklesu reálných mezd.

Toto jsou základní cíle a struktura Strategie připravenosti a akcelerace růstu, kterou jsem měl tu čest vám dnes představit..

Chtěl bych při této příležitosti zdůraznit, že jsem se zde pokusil představit jakýsi základní vějíř metod, přístupů a opatření, jejichž aplikace není triviálně metodicky popsatelná, neboť bude nesmírně záležet na kvalitě, interpretaci a vyhodnocení analytických podkladů toho, co se na nás bude postupně hrnout.

Metodicky – a velmi zjednodušeně – bych chtěl podotknout, že při každém scénáři budou aktivovány nástroje fiskální a měnové politiky a strukturálních politik směřujících k obnovení důvěry ve finančním sektoru a směřujících ke stabilizaci a zpružnění ekonomického prostředí a k podpoře exportu. Ty nástroje jsou připraveny a budeme je postupně realizovat.

Až – a opět velmi zjednodušeně řečeno – ve scénáři pesimistickém budou případně teprve také zapojovány nástroje a opatření, představující impulzy nabídkové straně v ekonomice, a pokud by měl nastat scénář krizový, pak teprve budou zapojovány i nástroje a opatření představující impulzy poptávkové straně v ekonomice.

Nežijme v iluzi, že existují jednoduchá a přímočará řešení nebo nástroje, neboť ekonomika - a zvlášť globalizovaná česká – je velmi komplikovaným mechanismem, kde velmi účinně funguje zákon akce a reakce, zvaný též reakce trhu. Komplikace je ještě v tom, že ekonomika je interakcí několika trhů současně, a pokud má někdo přímočarou ambici radikálně a jednoduše řešit situaci (většinou pomocí dramatických regulací nebo dotací) na jednom z trhů ekonomiky, vyvolá to dříve nebo později deformace a rozbouření trhů s následnými násobnými náklady (většinou pro daňové poplatníky) na jejich zklidnění.

Bude proto nutné vždy po zralé úvaze hledat taková citlivá řešení, kroky a nástroje, která budou mixem z výše zmíněného vějíře postupů a nástrojů, a která budou reflektovat stupeň ohrožení naší ekonomiky, ale vždy v kontextu nezdeformování přirozených tržních vazeb a mechanismů, neboť taková řešení jsou velmi krátkodobá, ale dlouhodobě velmi nákladná a hlavně neudržitelná.

Co je však zřejmé, a co se vždy vyplatí - a jak se i jeví z pohledu hrozeb, kterým se světovou finanční a hospodářskou krizí budeme muset čelit - je pokračovat a zintenzivnit naše reformní úsilí. To je a musí být podle mě konstanta našeho přístupu ke světové krizi, ostatní návody k principiálním řešení jsou buď krátkodobé, lobbistické nebo paniku šířící. A v tomto poznání budiž pro nás pro všechny současná světová krize poučením a inspirací, jak se jí vyhnout do budoucna. Já vám děkuji za pozornost.

Související