Stále probíhají jednání o podobě budoucí vlády a jedním ze sporných programových bodů je daňová reforma. Můžete odhadnout, zda a jaká vůbec bude?

Daňový systém je výsostně politická otázka. Politici rozhodují o tom, kolik odeberou občanovi a firmám z jejich zisku. A zároveň si musí odpovědět na otázku, zda budou zatěžovat daňově více právnické osoby, fyzické osoby nebo majetek.
Našim politikům však chybí celková daňová filozofie. Ta by měla být nadstranická, aby se postupovalo jednotným směrem, když se vystřídá vláda. Pak už není podstatná výše sazeb, ty může chtít například levicová vláda vyšší a pravicová vláda zase nižší.

Ale není právě výše sazeb to, co obyčejného poplatníka nejvíce zajímá?

Sazba je jen gesto. Nejdříve je třeba vyřešit otázku daňové filozofie a k tomu musí existovat silná vůle. Tu ale nevidím. Všichni chtějí řešit jednotlivosti. Často je to jen otázka sbírání hlasů než snaha o hlubokou analýzu.

Je tu třeba koncept rovné daně.

Mně vadí, že dosud nevím, z jakého daňového základu by se měla počítat. Rovnou daň známe jen z hlediska sazeb. Těžko říci, kolik kdo bude platit, když nevíte z čeho. Ambicí Komory daňových poradců je - na rozdíl od politiků - zabývat se především právě onou "technickou stránkou" daňových zákonů. Jaké budou sazby, to jde mimo naše zájmy.

Jak by tedy měli politici při reformě daní postupovat?

Měla by se výrazně posílit role majetkových daní. Ty jsou zcela na místě. Například daň z převodu nemovitostí kopíruje jevy v katastru a velmi snadno se vybírá. Měli bychom zdaňovat to, co neuteče.
Pro politiky, kteří myslí na voličské hlasy, to ale může být problematické. Zatěžovat právnické osoby v dnešní globální ekonomice znamená, že to odnesou malé a střední firmy. Velké nadnárodní společnosti mají možnost optimalizovat daně, aby jejich daňový náklad, i když se ho nezbaví úplně, byl optimálně rozložen.

Není za stav daňového systému odpovědné vedle politiků také Ministerstvo financí?

Do určité míry ano. Ministerstvo financí se například často vyhýbá řádnému legislativnímu procesu při předkládání daňových zákonů. K prosazení svých návrhů využívá "spřízněných" poslanců, kteří pak návrhy zpracované ministerstvem předkládají ve Sněmovně. Ministerstvo se tak vyhne připomínkovému řízení a někdy se to dokonce děje pod praporem "ucpání děr" v daňových zákonech nebo zamezení daňovým únikům.

Co máte konkrétně na mysli?

Třeba zákon o kapitálovém trhu. Ten byl ve Sněmovně přijímán v prvním pololetí letošního roku jako nositel novel dalších zákonů. Ministerstvo ale předem nevyřešilo zásadní otázky, vztahující se například k investičním nebo podílovým fondům. Ani neřešilo, jestli chceme nebo nechceme nemovitostní podílové fondy, pro něž tento daňový zákon otvírá dveře.
Nakonec byl přijat zákon, k němuž chybějí základní postupy modelování výnosů z podílových listů, ze kterých se odvíjejí otázky daňové. Například není zcela zřejmé, zda lze v nemovitostních podílových fondech odepisovat budovy. Tento návrh zákona však vyšel z dílny Ministerstva financí, takže se nedá svést na žádnou poslaneckou iniciativu.

Diskutuje se i o zrušení dědické daně...

Tu vidí každý člověk optikou svého rodinného baráčku. Osobně jsem pro osvobození vysoké částky od dědické daně v první skupině, například do 20 milionů korun. Dětem by měl majetek po rodičích připadnout a není důvod ho zatěžovat daní.
Jenže naše společnost je po největším přerozdělování majetku od časů Bílé hory, které proběhlo v rámci privatizačního procesu. Obrovské majetky, jež získaly nové majitele, budou přecházet na další generaci. Asi by bylo spravedlivé a historicky obvyklé, aby jejich převod byl daní zatížen.

Jaká je kvalita samotné daňové správy?

Řada věcí se zlepšuje. Stále ale platí, že pracovníci finančních úřadů často obtěžují subjekty pod praporem závisti a obavy, aby některý subjekt příliš nevydělal. Dělají to záměrně, mnohdy i se snahou na firmu něco najít. Svědčí o tom i poměr rozhodnutí finančních úřadů a úspěšných odvolání. Některým klientům finanční úřad v podstatě zničil podnikání. Později se ukázalo, že neoprávněně, ale podnikateli mezitím byznys skončil.

Hlavním cílem finančního úřadu je přece odhalovat krácení daně...

Jeho cílem by mělo být především to, aby správně vybral daň. A měl by mít zájem na tom, aby subjekt "žil". Protože jen "žijící" subjekt je schopen daň zaplatit.
Ve sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu lze nalézt řadu případů, ve kterých finanční úřad nepostupoval v souladu se zákonem. Správce daně například opakovaně prováděl kontrolu, tlačil na firmu a chtěl zjistit nedostatky, přestože při první kontrole nic nenašel.

Podobné případy může vyřešit soud.

Rozhodování soudu má zpětnou vazbu na zkvalitňování daňové správy. Jeho práci je třeba jen ocenit. Podobný přístup daňové správy však není české specifikum, je všude stejný. Dokonce se domnívám, že některé přístupy daňové správy - třeba v Německu - jsou drastičtější a silovější než u nás.

Horujete pro zjednodušení daňového systému. Nebojíte se, že tím daňoví poradci přijdou o práci?

Není pravda, že máme rádi složitý daňový systém. Naopak. Je tak složitý, že vadí už i nám.

Nepomohla by zjednodušení třeba harmonizace daní v rámci Evropské unie?

Záleží na tom, kterých daní a jak. Daňové břemeno nesmí bránit volnému pohybu osob, zboží a kapitálu. U nepřímých daní - daně z přidané hodnoty či spotřebních daní - se daří harmonizovat, tam existuje politická shoda. Přestože však 6. směrnice v podstatě státům nařizuje, jak mají ve své legislativě daň z přidané hodnoty upravit, má ji každá země trochu odlišnou. A když se neliší přímo v textu normy, tak najdeme rozdíly v její aplikaci. Hovořil jsem o tom například se slovenskými kolegy. Pod úplně stejným textem zákona jsme narazili na diametrálně odlišné přístupy ke správě daní.
Na úrovni Evropské komise se v současnosti připravuje návrh na společně konsolidovaný základ pro zdanění podniků. Komisař zodpovědný za daně a cla Lászlo Kovács zastává názor, že by se měly harmonizovat daňové základy. Měli bychom vědět, co přesně je příjem a co náklad v jednotlivých zemích. Národním státům by však měla být ponechána volná ruka v oblasti sazby.

A co zdaňování majetku na evropské úrovni?

To je věc lokální, u těchto daní o harmonizaci mluvit nemůžeme.
Je logické, aby ten, kdo bydlí například v centru Prahy nebo v obci, v níž je čisto, kde perfektně funguje policie a kde jsou kvalitní školy, platil vyšší daň. To je otázka filozofického přístupu k majetkové dani. Nejde o odebírání části majetku poplatníka, ale je to daň určená municipalitě, zdroj financování těchto služeb, který podléhá společenské kontrole.

Co soudíte o záměru náměstkyně Trezziové vytvořit specializovaný úřad pro velké podniky?

Takové nápady se projevují ve vlnách už od vzniku nové daňové soustavy v roce 1993. Příprava probíhá, ale nevím, jak se k tomu postaví nové vedení Ministerstva financí. Moje odpověď rozhodně není jednoznačná.

Proč?

Vytvoření úřadu s sebou ponese jak pozitiva, tak negativa. Za pozitivní považuji vytvoření skupiny špičkových odborníků, kteří se budou setkávat se "špičkovými" problémy u velkých subjektů a budou jim rozumět. Na různých finančních úřadech zatím byla zkušenost a kvalita jednotlivých pracovníků různá. Jiná je v centru Prahy, kde se pracovníci setkávají s velkými subjekty a se zajímavými právními jevy, a zcela jiná v menším městě. Právě proto se některé podniky přesouvají do Prahy, aby nebyly pod takovým drobnohledem. Ne že by v Praze nebyly kontrolovány, ale závist tam není hlavním motivem kontrol.
Za negativní považuji to, že úřad přetáhne odborníky z venkova.

Dosud jste kritizoval jiné. Co se stane, když udělá chybu daňový poradce?

Zaplatí škodu. Daňový poradce má odpovědnost za své konání. Zákon stanoví, že musí být také pojištěn, což komora daňových poradců kontroluje.

Na jak vysokou částku musí být poradci pojištěni?

Výše pojistky je dobrovolná, stanovuje si ji každý poradce sám. Částka by měla být uvedena ve smlouvě o výkonu daňového poradenství. Pokud tam chybí, klient by se na ni měl sám zeptat. Daňový poradce, který je pojištěn na vyšší částku, je pro klienta lepší zárukou.

Stává se často, že daňový poradce musí vyplácet odškodnění?

Ano. Je to běžné a jsou to desítky případů každý rok. Ale pozor, škodou není vyměřená daň. Řada laiků žije v představě, že doměřenou daň za ně zaplatí daňový poradce. Tak to není.
Škodou je jen penále nebo pokuta, které vzešly z chybné informace. Daňový poradce vlastně dělá stejnou práci jako finanční úřad. Snaží se, aby klient zaplatil daň správně a podle zákona. Ale na rozdíl od finančního úřadu chce, aby daňový náklad nebyl vyšší než zákon vyžaduje.
Na druhou stranu daňový poradce nesmí být v žádném případě placen za to, kolik při daňovém poradenství ušetřil klientovi na daních. To je přímo ze zákona zakázáno.

Jak se zachová komora, když se zjistí, že daňový poradce zneužil informace, které se dozvěděl?

Velmi tvrdě. Porušení mlčenlivosti je jedním z nejzávažnějších provinění, jehož se z hlediska profese může daňový poradce dopustit. Je to stejné jako u lékařské profese. A komoře vadí, že některé nově přijímané zákony se snaží mlčenlivost daňového poradce prolomit.
Je to něco jako zpovědní tajemství. Poradce se může zmýlit, může špatně aplikovat zákon. Ale nesmí to "vykecat".

Vidí to všichni daňoví poradci stejně?

Komora nedávno schválila nový etický kodex. Chceme, aby se k němu členové komory přihlásili dobrovolně. Takový závazek je podle nás silnější. A každý klient bude vědět, zda se jeho poradce ke kodexu přihlásil.
Nový kodex také umožní, aby ho přijaly i právnické osoby, jež nejsou členy komory.

V komoře je dnes 3877 daňových poradců. Není to moc?

Kolik bude potřeba daňových poradců a zda pro ně bude práce, o tom rozhodují hlavně finanční úřady. Například v Rakousku, které je o něco menší než Česká republika, je daňových poradců zaregistrováno asi šest tisíc. Ale u nás to není zatím tak, že by si daňoví poradci stěžovali na nedostatek práce, ani tak, že by jí byli extrémně zavaleni.

Nemyslíte si, že dravější konkurence mezi daňovými poradci může přispět k "oddělení zrna od plev"?

Jde o to, aby konkurence byla ve znalostech, ne v reklamě nebo cenách, které mimochodem komora nijak neupravuje. Je to jako se vším: Vyžaduji-li kvalitní radu, nejspíš ji získám od někoho, kdo je plně kvalifikován, kdo do svého vzdělání investoval nemalé prostředky, kdo čte odbornou literaturu. Cena za jeho služby je pak samozřejmě vyšší.

Na co by se měl tedy klient zaměřit při hledání daňového poradce? Může mu komora usnadnit výběr?

Komoře nepřísluší hodnotit, kdo je špatný a kdo je dobrý. Ale absolvent našich speciálních vzdělávacích kurzů má obecně vyšší předpoklady být kvalifikován než ten, kdo se jich neúčastní.

Od ledna nastupujete do funkce viceprezidenta Confédération Fiscale Européenne (Evropská fiskální konfederace, CFE), jež zastřešuje přes 150 tisíc daňových poradců z celé Evropy. Je také připomínkovým místem pro Evropskou komisi při přípravě daňových zákonů. Co si od toho slibujete?

Na činnost této organizace se názory různí. Nové členské státy v ní občas působí jako štika v rybníku. Vpadli jsme do ustálených režimů a procesů a klademe otázky, které se dříve možná ani nekladly. Co naši kolegové ze starých členských zemí vnímají jako problém, my tak nevidíme. Ale to je dáno i jejich větší zkušeností nebo naší větší dynamikou. My jsme zvyklí na to, že se všechno mění.

Je z pohledu daňových poradců lobbování na evropské úrovni účinnější než doma?

Určitě ne. Otázkou však je, co je cílem lobbingu. Pokud budeme porovnávat hlas naší komory v oblasti technické stránky daní, myslím, že v Česku slyšet je. Podobně je hlas CFE brán vážně Evropskou komisí.
Ovšem proces v Evropské unii v oblasti daní je mnohem složitější a dlouhodobější, protože vždy závisí na vůli států. Velmi často nás Komise žádá, abychom přesvědčili tuzemské politiky o jejích záměrech.

Takže budete doma také kopat za Evropu?

Někdy ano. Nejsem sice pro federální Evropu, ale zcela jednoznačně pro trh. A právě nedořešené daňové otázky představují břemeno pro základní ekonomické svobody, na nichž Unie stojí.

MARTIN PETŘÍČEK
IVANA OKLEŠŤKOVÁ

Jiří Nekovář se narodil v roce 1953. Po absolvování Vysoké školy ekonomické v Praze pracoval v různých ekonomických funkcích ve státní správě. Je daňovým poradcem s evidenčním číslem 002. Od roku 1996 je prezidentem Komory daňových poradců České republiky. Je členem koordinačního výboru ministra financí pro daně a místopředsedou Národní účetní rady. Na konci září ho Confédération Fiscale Européenne zvolila v Londýně viceprezidentem. Je to vůbec poprvé, kdy se na takto významnou pozici dostal zástupce ze střední a východní Evropy.
Související