Doba před Vánocemi patřila silným marketingovým kampaním bank a splátkových firem. Lákadlům snadných půjček propadly tisíce lidí. S vyhozením stromečku možná v mnohých domácnostech přijde vystřízlivění a první obavy, z čeho dluh zaplatí. Hynek Filip, který ve firmě Sampa Invest obchoduje s pohledávkami a setkává se s mnoha případy smutných konců bankovních dlužníků, patří mezi radikální odpůrce většiny spotřebitelských půjček: Hlavně těch na vánoční dárky, typu plazmové televize. "Lidé si tím na krátko vylepší pocit, že se jim zlepšila životní úroveň. Ale pak za to tvrdě zaplatí."


HN: Bojíte se vy sám exekuce?
Ne. K tomu musí být důvod a může k ní dojít jen na základě řádného exekučního titulu, obvykle pravomocného soudního rozhodnutí. Zbavil jsem se dluhů i leasingu, rozstříhal kreditní karty, abych je nemohl používat, a nemusím mít žádný strach.


HN: Většina lidí má také v úmyslu půjčku splatit. Jenže třeba přijdou o zaměstnání nebo onemocní, a když vyčerpají všechny úspory, nemají na splátky a může to pro ně skončit i exekucí. Nemyslíte, že do toho nespadli vlastní vinou?
To je mylná koncepce. Každý si má být vědom, že taková situace může nastat. Dnes panuje obecné přesvědčení, že smrt, vážná nemoc nebo ztráta zaměstnání je něco vzdáleného, co se děje někomu jinému, jen se to nemůže přihodit právě mně. Většina lidí, když si bere hypotéku, si ani nepřipouští, že se může rozvést. Přitom je padesátiprocentní šance, že k tomu dojde. S tím pak přijdou i nepříjemné důsledky vypořádání hypotéky. Všechny tyhle věci, které působí přechodné nebo i trvalé zhoršení finanční situace, se ale stávají a stanou spíš zrovna vám než někomu jinému.


Půjčku jen do výše vlastních úspor


HN: Jinými slovy říkáte, že vzít si půjčku je špatné?
Ne, špatně udělá každý, kdo si vezme půjčku nad své možnosti. Když si například vezmete úvěr na pračku, protože nechcete sahat na nějaký termínovaný vklad nebo na životní pojistku, tak na tom není nic špatného. Brát si dluh na spotřebu, s výjimkou překlenování nějakých drobných výpadků, kdy se vám přihodilo něco neočekávaného, a máte své peníze výhodněji investované, je ekonomický nesmysl.


HN: Takže vy radíte půjčit si maximálně do výše úspor?
Přesně. To je konec konců i princip hypotéky. Berete si tím půjčku, která je přiměřená nějakému aktivu. Hypotéka na nemovitost s rozumně oceněnou tržní hodnotou a do výše 70 procent tržní hodnoty nemovitosti je v pořádku. Stěží se dá čekat, že všichni budou mít ve třiceti našetřeno, aby si koupili byt. Splátka by ale neměla být tak velká, aby muselo dojít k prodeji nemovitého zajištění. Při hrubém platu 40 tisíc korun měsíčně se stěží můžete uvázat k měsíční splátce 15 tisíc korun čistého. Když se vám pak narodí dítě a manželka zůstane na mateřské dovolené, pak z toho třeba v Praze těžko vyžijete.
Všechno je to o přiměřenosti. Nikdo nerozporuje, že jsou i rozumné půjčky, ale téměř každá půjčka na nákupy je hloupost.


HN: Proč? V západní Evropě jsou přece takové půjčky úplně běžné a je to i jeden z rysů vyspělejších společností.
Ale ona ta společnost na takový styl v některých ohledech výrazně doplácí. V posledních letech přece západní Evropa vykazuje fatálně nízký hospodářský růst. Mimo jiné i proto, že tam selhává spotřeba domácností jako tahoun růstu HDP. Když jste zadlužený, tak si musíte dávat veliký pozor, jestli utratíte další peníze za spotřební věci. Totéž pravděpodobně čeká i nás.


HN: Že by teď v západní Evropě měli velké potíže se zadlužením domácností nebo s osobními bankroty, o tom se moc informací neobjevuje. Nemyslíte?
Tak to nesouhlasím. Třeba ve Velké Británii, která má míru zadlužení nejvyšší, problém nesplácení půjček, spotřebitelských a z kreditních karet, existuje. Není to o tom, že by krachovala celá společnost, ale ten problém mají.


Většina obyvatel je v podstatě chudá


HN: Proč by ale lidé měli odkládat kupování některých věcí, když vědí, že ekonomika roste, a to jim přinese větší příjmy, ze kterých půjčku zaplatí?
Jaké větší příjmy? Měli bychom se vrátit na pevnou zem. Realita je taková, že průměrná mzda nedosahuje ani 20 tisíc korun měsíčně hrubého. To je v evropských měřítcích chudoba. A i když se měsíční příjmy budou zvyšovat, dejme tomu o tři procenta ročně, moc to na věci nezmění.


HN: Takže byste takovým lidem nic nepůjčil?
Vraťme se k evropským měřítkům. Chudý člověk by si na spotřebu neměl půjčovat. Protože - a teď spoustu lidí urazím, si tím jen momentálně trochu nadlepšují pocit komfortu a životní úrovně. Ale tím, že si třeba místo malé televize koupí velkou plazmu, si životní standard opravdu nezmění. Ten jejich pocit bude vykoupený tím, že televize na splátky za padesát tisíc bude mít za rok reálnou hodnotu dejme tomu pět tisíc. A v exekuci, kdo ví jestli. To je z principu špatná investice. Za jediný rok budu mít televizi v reálné hodnotě pět tisíc a jistina mého dluhu bude v tu dobu třeba čtyřicet tisíc.


HN: Podle centrální banky vykazuje problémy se splácením deset spotřebitelských půjček ze sta, Česká spořitelna uvádí potíže zhruba u šesti procent půjček. Objevují se i další čísla. Jak to vidíte vy?
Všechno je to hra čísel, kterou způsobuje velmi výrazný nárůst nových půjček. V posledních dvou třech letech jde o desítky procent nových půjček ročně. Ty jsou vždycky hodnocené jako zdravé a kvantum těchto nových úvěrů prostě vylepšuje celou bilanci. Jaká je realita, o tom bychom mohli mluvit, kdybychom věděli, kolik půjček z roku 2003 se řádně splácí. Takovou statistiku jsem ale neviděl. Vím ale, že k problémům se splácením dochází až po nějakém čase, obvykle za rok, za dva, někdy i za tři roky: A také, že spotřebitelské půjčky jsou většinou na dobu splatnosti tři až pět let. Pokud toto vezmete v úvahu, pak osm procent problémových půjček je v takto "ředěné" statistice děsivé číslo. Mezi půjčkami z let 2003 a 2004 bude logicky pětina nesplácených.


HN: Jak vidíte situaci současných dlužníků bank proti té před rokem?
Mění se k horšímu. Dnešní dlužník se už velmi často dostává do zcela neřešitelných finančních problémů. Je to dlužník, který má často za sebou několik exekucí, třeba kvůli neplacení zdravotního pojištění a podnikatelských dluhů. Banky jsou totiž s nařizováním exekucí pomalejší než jiné firmy, takže když exekutor přijde kvůli bankovnímu dluhu, není často už co brát.


HN: Ceny, za které prodávají exekutoři majetek, se často zdají velmi nízké. Nemyslíte?
Špatně se to vysvětluje. Ale prodejní ceně takových věcí porozumíte, až když vidíte exekuční sklad. Najdete v něm spoustu hromádek spotřební elektroniky a věcí, které měly před dvěma třemi lety hodnotu v řádu desetitisíců. Ale teď jsou dobré možná tak za pár stovek na chalupu. Právě hity předvánočních nákupů, na které si lidi tolik půjčují, totiž strašně rychle ztrácejí na hodnotě a stávají se neprodejnými. Třeba fotoaparát, který si někdo před pár lety koupil za dvacet tisíc, dnes prodáte za pětistovku.


HN: Minimální odměna exekutora za prodej majetku jsou tři tisíce korun. K tomu si ale může napočítat doprovod nebo třeba ochranku a další služby. Tím se původní dluh může navýšit až o desetitisíce. Proč jsou exekuce tak drahé?
Mimo jiné proto, že exekutor často musí provést detektivní pátrání, aby exekuci dlužníka mohl vůbec provést. Z lidí, kteří nesplácejí úvěry, se jich totiž jen zhruba 45 procent zdržuje na adresách, které uvedli v úvěrových smlouvách.


Dlužníci nemusí být jenom asociálové


HN: To vypadá, že většina dlužníků se rekrutuje spíš z asociální skupiny, ne?
Ne. Kromě lidí, kteří hrubě podcenili svoji finanční situaci, je mezi dlužníky velká skupina lidí, kterým se něco stalo, a proto se topí v dluzích. Třeba rozvod, ztráta zaměstnání, rodinné hádky, neúspěch v podnikání, to všechno je obyčejně spojené s přemístěním se do jiného místa. Odchod od rodiny znamená velmi často odchod z rodinného domku do pronajatého bytu v Praze 4. Nebo někdo odchází od rodičů, vezme si spotřebitelský úvěr ještě na starou adresu, pak přestane splácet, někam se ztratí. Nejde ale o nějaké asociály.


HN: Mají dlužníci šanci odvrátit exekuci ještě dohodou s exekutorem?
Mají a je to absolutní nezbytnost. Ještě i přímo při výkonu exekuce, když je dlužník připravený složit nějaké peníze, může se dohodnout na úhradě dluhu nebo na splátkovém kalendáři. Je lepší se dohodnout než riskovat, že nezaplatím a nechám exekutora jednat. Jemu pak nezbývá nic jiného než zajistit a odvést movité věci, které v bytě dlužníka najde. V první řadě by mělo být zájmem dlužníka, aby exekuce nebyla nařízena. Už tím okamžikem totiž vzniká exekutorovi nárok na odměnu a dlužník musí počítat s tím, že se dluh může výrazně navýšit. Hlavně když jde o malý dluh.


HN: Banky také lidem říkají: když se dostanete do problémů, přijďte, budeme to řešit. Čím to je, že to tolik lidí vůbec nebere v potaz a nechá to dojít až k vymáhání dluhu tou nejtvrdší cestou?
Většina lidí, kteří si půjčují na spotřebu a speciálně na věci typu zmiňované plazmové televize, není schopna plně domyslet důsledky vlastního počínání. Byť jim věřitel vysvětlí, co je čeká, když nebudou splácet, a že by měli na řešení případných problémů se splácením spolupracovat, tak se to poměrně často nesetkává s úspěchem.


HN: Jaký typ lidí mezi dlužníky převažuje?
Jde o lidi, kteří pociťují potřebu hromadit věci a přikládají jim naprosto zbytečný a mylný význam. Podléhají kultu pěkných, naleštěných a hezkých předmětů.


HN: Co se podle vás bude dít s půjčkami, které banky poskytly letos před Vánocemi?
V konečném důsledku to přinese pokles jejich zisku. Vycházím z toho, že příští nebo přespříští rok se potenciál trhu vyčerpá a celkový objem poskytnutých spotřebitelských půjček bude stagnovat. V tom okamžiku už banky nebudu vykrývat delikventní půjčky novými a začne se jim zvyšovat procento nesplácených úvěrů. Na ně budou muset tvořit na úkor zisku oprávky.


HN: Nevidíte situaci příliš katastroficky? Na druhé straně mají domácnosti přece na vkladech skoro bilión korun.
To je pravda, jenže ty úspory mají většinou lidé, kteří si nic nepůjčují. U lidí, kteří si berou spotřebitelský úvěr na elektroniku, na zahraniční dovolenou, nebo jak já říkám "na uzené kuře", jsou hotovostní zůstatky na účtech nulové. Často se setkávám s dlužníkem, který se každý měsíc dostává s hotovostí do minusu a pak se všechno, včetně splátek, dorovnává výplatou. Stačí jeden neočekávaný problém, stačí, když mu vybouchne pračka a má přitom malé dítě, a takový zadlužený člověk pak prostě sáhne na peníze určené na splátku. V horším případě si jde půjčit do Provident Finance. Dlužníka, který čeká každý měsíc na výplatu jako na smilování, vykolejí každý nepatrný problém.


HN: Banky tvrdí, že se chovají obezřetně. Jak to, že lidem, kteří žijí od výplatě k výplatě, půjčují?
V tom jsem v rozporu se všemi bankovními managementy. Myslím, že si budou muset projít obdobnou historickou zkušeností, jako to bylo s podnikatelskými úvěry.


HN: Myslíte, že se lidé poučí ze smutných životních příběhů z exekucí?
Domníval jsem se, že když už se někdo bezprostředně setká s exekucí, zapamatuje si to a bude to pro něj poučení. Není to pravda. Znám případy, kdy v jediném domě, u dvou sousedů, byli exekutoři třikrát za sebou. Nebo ve stejné firmě došlo nejprve k exekuci jednoho společníka, a pak v ní za nějakou dobu skončil i partner. Je to nepřenositelná zkušenost. Touha po pěkných nablýskaných věcech je hrozně silná. Změnit tento postoj u běžných lidí je na dlouhou dobu.

Hynek Filip

Je jednatelem společnosti Sampa Invest, specializující se na obchod s nedobytnými pohledávkami a oceňování bankovních pohledávek pro zahraniční investory.
Do roku 2003 byl členem vedení divize rizikových pohledávek Komerční banky, odpovědným za likvidaci nejhůře dobytných úvěrových pohledávek Komerční banky, v roce 2000 se jako analytik forenzního auditu Deloitte & Touche podílel na vyšetřování případů Františka Chvalovského a Baraka Alona. Řešením nedobytných pohledávek se v různých funkcích zabývá od roku 1996.
Právnickou fakultu Masarykovy univerzity v Brně ukončil v roce 1996 a o rok později získal na pražské US Bussines School titul MBA. Volný čas věnuje automobilismu a nejrůznějším sportům.