Co ukazuje kauza Berka

Podle mínění policie poslal soudce Berka některé společnosti do konkursu za podezřelých okolností. Policie tyto konkursy považuje za zmanipulované. Co to vlastně znamená?
Blíží se doba, kdy policie bude přezkoumávat soudní rozhodnutí a pokud se jí budou jevit jako podezřelá, bude vyslýchat a případně trestně stíhat soudce? A pokud ano, jací to budou policisté a jaká bude jejich odbornost, aby mohli říct, že rozsudek je vydán za podezřelých okolností? A jak bude dál fungovat nezávislost soudů?
Nechci tvrdit, že rozsudek nemůže být vydán v důsledku trestného činu soudce, a pokud už by se tak stalo, není proti tomu obrany. Jen mám zato, že je dost nebezpečné připustit, aby závěr o trestném činu soudce byl postaven na hodnocení jeho rozhodnutí, které běžným způsobem nabylo právní moci.
Představitel obchodní společnosti, na niž Berka prohlásil konkurs, v novinách popisoval (Jak to chodilo, když konkurs vyhlásil Berka, HN 19. února), že se nečekaně objevil konkursní správce a předložil rozhodnutí o tom, že společnost je v konkursu. Údajně se tak stalo bezdůvodně, společnost nebyla ani předlužená, ani nezastavila platby.
Pokud je to pravda, šlo minimálně o hrubé pochybení soudce - již v tom, že společnosti nedal možnost se k návrhu na konkurs vyjádřit a případně dluhy zaplatit. Pak ovšem bylo nejen právem, ale zákonnou povinností představenstva, podat proti rozhodnutí odvolání.
Právě a jenom rozhodnutí odvolacího soudu by mohlo být odpovědí na otázku, zda soudce rozhodl správně či nikoliv. A dokonce by mohlo i signalizovat, zda jde o běžnou chybu, profesní pochybení, anebo zda míra nesprávnosti rozhodnutí a předcházejícího postupu naznačuje úmysl poslat společnost do konkursu navzdory právu.
Místo toho však uzavřelo představenstvo se správcem podivnou dohodu: představenstvo nepodá odvolání a nebude případ medializovat a správce zajistí provedení konkursu za tři měsíce a neohrozí strategický vývoj nového výrobku.
I kdybych tak nejapné výmluvě uvěřil, anebo, kdybych věřil, že tomu věřilo představenstvo té firmy, nic to nemění na jeho povinnosti, stanovené v paragrafu 194 obchodního zákoníku. Představenstvo má vykonávat svoji působnost s péčí řádného hospodáře. A řádný hospodář se prostě musí odvolat proti rozhodnutí o konkursu, pro který podle jeho přesvědčení nejsou splněny zákonné podmínky.
Co se dělo předtím a potom, to možná objasní vyšetřování. Jenže rozhodnutí je pravomocné, přezkoumat jeho správnost nelze a kdo za to může, je zřejmé.
V článku byl zmíněn i stesk bývalého konkursního ředitele jisté firmy, který údajně vedení soudu upozorňoval, že se soudce "nechová, jak by měl". Nevím, co tím konkrétně míní.
Ovšem podle paragrafu 6 zákona o soudcích je možné si stěžovat na postup soudu, jde-li o průtahy v řízení, nevhodné chování soudních osob nebo narušování důstojnosti řízení před soudem. Stížnost na způsob rozhodování je nezákonná a nikdo se jí nemůže zabývat. Jen opravným prostředkem je možné zpochybnit rozhodnutí a v tom je právě princip nezávislosti soudu.
Představenstvo obchodní společnosti není bezmocný stařík, kterého podvedl falešný výběrčí dobročinných příspěvků. Má-li pravdu policie, nebylo lstivě ošáleno, ale právě jeho hrubé selhání umožnilo realizaci trestného činu.
Jedním z charakteristických rysů svobodné společnosti je, že se občané musí starat sami o sebe a chránit svá práva. Stát jim pomůže pouze v případech, kdy je nejsou schopni uhájit ani s vynaložením požadovatelné míry úsilí. Opakem je stádo nesvobodných individuí, která se nestarají o nic a o všechno se za ně stará stát prostřednictvím svých úředníků. Třeba i o dohled nad soudci. Jde jen o to si vybrat.
Autor je advokátem

Související