Česká ekonomika roste. Bohužel pomaleji, než by mohla a měla. Navíc nejde o růst zdravý, ale tažený téměř výhradně veřejnými výdaji a externími okolnostmi bez vlivu vlády. Česká ekonomika roste na dluh, který budeme muset jednou splatit.
Každá ekonomika se hodnotí spíše podle trendů, expektací a signálů než podle absolutních čísel, která mohou být zdánlivě uspokojivá, nicméně časová řada prozrazuje problém, deformaci, či negativní tendenci.
Kromě notoricky známých problémů s nezaměstnaností, růstem veřejného dluhu, vytěsňováním úvěrů pro podniky úvěrováním státu bych mohl uvést další varující statistiky. Například úbytek živnostníků a malých podniků, negativní vývoj a vysoká míra nemocnosti v rámci zemí Organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj, opakovaný pokles ratingu České republiky, potenciální inflaci, nedostatek zaměstnanců v dělnických a v inženýrských profesích, rozevírání nůžek v jednotlivých systémech na výdajové straně rozpočtu, nedostatečné investice do výzkumu. Přidejme k nim i pokles pozice země ve srovnávání kvality podnikatelského prostředí, míry korupce, kvality státní správy.
Společným jmenovatelem většiny problémů a vzhledem k orientaci současné vlády asi také jmenovatelem neodstranitelným, je rozbujelý, deformovaný sociální stát, nebo spíše klientský socialismus. Pro výstižnost uvedu alespoň tři charakteristiky.
Za prvé. Český sociální stát pod rouškou "blahobytu pro všechny" přerozděluje sociální pomoc bez rozlišení sociální potřebnosti, což kvůli omezenosti zdrojů vede k soutěži a "tržnímu chování" i tam, kam nepatří.
Na tomto poli soutěží potřební s nepotřebnými, ale dravějšími a velmi často prohrávají. Po patnácti letech od pádu totality se vracíme klikatou cestou tam, kde jsme již byli. Lidé se dnes spíše ptají "co nám dáte, nebo aspoň slíbíte?", než "povedou vaše kroky k prosperitě?"
Za druhé. Český sociální stát přerozděluje paušálně a tváří se, že služby jsou vlastně zadarmo. Brání se zveřejnění nákladů práce, cen za poskytnuté zdravotní služby, nechává občany ve sladké nevědomosti a neoprávněných očekáváních.
Za třetí. Český sociální stát vyvolává svým přístupem ke svému zadlužení dojem, že dluh se nebude muset splácet a že se vlastně nic neděje. Návyk žít na dluh a nesplácet jej pak prosakuje do krajů, obcí, do rodin.
Dnešnímu státu chybí vize, která by učinila všechny kroky čitelnějšími, předvídatelnějšími a pochopitelnějšími. Čtete-li, především v preambuli, programové prohlášení vlády, s většinou obecných vět budete souhlasit.
Můžete ale věřit v jejich naplnění, když už základní analýza, východiska a nástroje jsou přinejmenším pochybné? Zaměňuje-li se cíl za prostředek a naopak?
Jediným řešením je vrátit lidem svobodu v rozhodování o vlastních osudech, životních prioritách i penězích. Co je dobré a užitečné pro podnikatele, musí být dobré a užitečné i pro ostatní občany, zaměstnance, lidi práci hledající i lidi v tísni, či nemohoucí.
Co je dobré pro podnikatele a jejich prosperitu, musí být dobré i pro Českou republiku a její prosperitu. Nechceme-li projídat podstatu a nechceme-li být závislí pouze na dávkách a dotacích, musíme přijít s novou vizí a s novým plánem.
Na troskách sociálního státu musíme vystavět stát pro aktivní, úspěšné a sebevědomé, abychom využili příležitostí, které se nám nabízí a eliminovali popsané hrozby. Abychom byli schopni postarat se o seniory a dali šanci budoucím seniorům postarat se sami o sebe, abychom byli schopni pomoci nemohoucím a abychom dali rovnou šanci našim i budoucím juniorům.
Takový stát musí vyléčit notorické příjemce dávek a vyloučit černé pasažéry. Musí být zaměřen na růst výkonnosti, na prosperitu a ne na růst spotřeby na dluh. Musí dnes stimulovat nabídku a ne poptávku. Nesmí trestat úspěch a aktivitu, musí trestat jen porušení pravidel. Prosperita je totiž zárukou stability a ne naopak, jak nedávno uvedl premiér Gross.
A proto nemohu slíbit kontinuitu, naopak chci dát naději na změnu. Máme k tomu dostatek sil, odvahy i kvalitních odborníků. ODS je ochotna spolupracovat na smysluplných řešeních i se současným vládním týmem. V mnoha případech tak činíme již dnes. Nemáme předsudky, pouze obavy a nulově tolerantní jsme pouze k hlouposti a škodu působícím kvaziřešením.
Autor, místopředseda Senátu, je předsedou ODS