Knižní novinka

Thomas J. Craughwell
Slavné záchranné akce druhé světové války
(Přeložila Jana Jašová)
Knižní klub, Praha 2010
320 stran, 449 korun

Dobré zprávy z válečného běsnění. Tak by se dala popsat kniha Slavné záchranné akce druhé světové války od amerického autora Thomase J. Craughwella. Ten vlastně neudělal nic převratného - pouze vybral dvaadvacet příběhů z druhé světové války a jednoduše je odvyprávěl. Soubor tak připomene dokumentární série, které si často do svého programu přebírá i Česká televize.

Nechybí zde ani díky filmovému zpracování známý Oskar Schindler či Lucie Aubracová, francouzská žena, která dokázala dostat svého manžela z vězení díky lsti. Ta spočívala v tom, že žádala, aby si muže, který již jejím manželem ve skutečnosti byl, mohla před popravou vzít, neb s ním čeká dítě. Následně při převozu se povedlo milovaného muže osvobodit ze spárů nacistů.

K dalším "starým známým" patří také švédský diplomat Raoul Wallenberg, který v Budapešti dělal vše pro to, aby uchránil životy maďarských Židů. O to samé v témže městě usiloval rovněž Ital Giorgio Perlasca, vydávající se za španělského diplomata, a v Bordeaux pak také portugalský konzul Aristides de Sousa Mendes, a to navzdory příkazům z domova.

Jejich činnost však zachránila řadu životů. Samotní zachránci se nicméně po válce vděku nedočkali, portugalský konzul naopak ztratil důvěru a Raoul Wallenberg byl Sověty odvlečen do Moskvy, odkud už se nikdy nevrátil.

Z první části je Válka v Evropě dalším fascinující příběhem úspěšné snahy drobné Belgičanky Andrée de Jonghové o vytvoření "Dráhy komety", cesty, po které dostávala spojenecké vojáky přes Francii a Španělsko na Gibraltar, tedy zpět na britské území.

I ona se dočkala "pěkné" odměny - v důsledku zrady byla odvlečena do Ravensbrücku, konce války se dočkala v Mauthausenu. Řada jejích spolupracovníků byla ovšem zabita, taková byla cena za zachránění osmi set vojáků.

Srbové i lovci lebek

Nepoměr mezi ztrátami a zachráněnými je však daleko výraznější v příběhu amerických Japonců, kteří nakonec měli šanci dokázat, že jsou skutečnými Američany. Ve Vogézách dostali za úkol vysvobodit z obklíčení dvě stovky Texasanů - dokázali to, ale sto šedesát jedna jich při tom zahynulo, čtyřicet jich bylo pohřešováno a dva tisíce vojáků bylo zraněno.

Druhá část Válka v Asii a Tichomoří se od té první zásadně liší v absenci židovského holocaustu. Analogii však lze najít v tom, že zde spojeneckým vojákům namísto Belgičanů či Srbů pomáhali čínští rolníci nebo Dajákové, bornejští lovci lebek, a namísto zmíněných diplomatů zde v kladné roli vystupuje japonský vicekonzul v Litvě Čiune Sugihara.

Hrdinství prokázal při havárii torpédového člunu v Tichomoří také mladý J. F. Kennedy. Jeho mužům pro změnu zachránili život domorodci ze Šalamounových ostrovů. Po letech se jim americký prezident chtěl odvděčit tím, že je pozval na slavnostní inauguraci, letenky náležející statečným mužům si však nakonec přivlastnili politici ze Šalamounových ostrovů...

Takových je jen pár

Kniha Thomase J. Craughwella tedy ukazuje, že i tak hrůzná věc, jakou byla druhá světová válka, může přinést v úvodu zmíněnou dobrou zprávu: všude se najdou lidé, kteří člověku pomohou. A nejde povětšinou o žádné politické či společenské velikány - v knize figuruje pouze papež Pius XII. -, nýbrž o takzvaně obyčejné lidi. Jenže oni právě nejsou "obyčejní lidé", takoví, kteří mlčí a drží krok.

Zachránci však byli "neobyčejní" nejen tím, že konali, ale také svou neokázalostí. Těchto dvaadvacet příběhů představuje humanismus bez přívlastků - žádné deklamace, ale činy. A ani po nich žádné řečnění. Důkazem toho, že takoví lidé jsou menšinou a že se politickým elitám se špatným svědomím nehodili do krámu, jsou jejich osudy po válce. Nejenže nebyli oslavováni a neměli klidný život, ale často museli řešit existenční starosti.

Craughwellem předložené osudy vyznívají často až jako báchorky z jiného světa, jakési "příkladné" příběhy. Autor je samozřejmě vykutal z nekonečně zauzlovaného příběhového korpusu druhé světové války. Mnozí současní mladí romanopisci z něj čerpají také, když se tak snaží zakrýt absenci vlastního tématu.

Počínání Thomase J. Craughwella je evidentně smysluplné - ukazuje, že existují lidé, kterých si lze vážit. Ale že jich je vždy jen hrstka. A že jejich konání je většinou nakonec i "po zásluze" potrestáno.

Související