Praha, 17.3. (Exportér) - Začlenění do Evropské unie poskytlo větší možnosti pro rozvoj ekonomik nových členských států. Hospodářský růst Litvy a jiných Baltských států - Lotyšska a Estonska převyšuje hospodářský růst v jiných nových členských státech. Avšak do této doby Litva musela vykonat dlouhou a těžkou cestu.
Po vyhlášení nezávislosti v roce 1990 Litvu očekávaly složité úkoly. Obnovení nezávislosti ještě neznamenalo i automatickou nezávislost ekonomiky. Téměř padesát let byla Litva integrovanou součástí Sovětského Svazu, závislá na surovinách, palivu a energii a po obnovení nezávislosti musela velmi rychle rozvíjet samostatnou ekonomiku, transformovat sociální-plánovanou ekonomiku na model tržní ekonomiky.
Tehdy, v tomto období prožívala Litva obrovskou inflaci až na třímístná čísla, a v roce 1992 dokonce i čtyřmístná. Léta 1991 až 1993 můžeme porovnat s pádem do propasti - roční inflace v roce 1991 činila 383 procenta, a v roce 2004 1,2 procenta. Takovou inflaci Česká republika nezažila. Obdobná situace byla i v jiných Baltských zemích - v Lotyšsku a Estonsku.
Ekonomika se musela se odpojit od Sovětské měny rublu, nejdříve byla zavedená prozatímní litevská měna, která byla obnovená v roce 1994, když se ekonomika začala stabilizovat a byla vázána k americkému dolaru poměrem 1 USD ku 4 Litům. V současné době je litevská měna vázána k euru a poměr je jedno euro ku 3,453 Lt.

Privatizace
Nejdůležitějším úkolem byla transformace plánované ekonomiky na tržní a její liberalizace, privatizace hospodářských subjektů. První vlna privatizace v letech 1991-1995 používala systém voucher, aplikovaly se dvě metody: investiční vouchery a měna. Privatizační systém byl analogický modelu České kupónové privatizace. Všichni občané obdrželi určitou část investičních kuponů, které mohli použít podle svého rozhodnutí: a to privatizovat byty, kupovat akcie podniků, koupit si půdu nebo prodat kupony. Mnoho obyvatel použilo kupony k privatizaci bytů, část přenechali investičním společnostem, jiní je prodali. V zemědělství se mnoho družstev rozpadlo, vznikala drobná hospodářství a část se transformovala na zemědělské společnosti
Privatizace, růst služeb, zvýšení zahraničních investic, činnost nových podniků a další ekonomické faktory vytvářeli reálné podmínky ekonomického růstu Litvy. Litevská ekonomika byla stabilizována. Na jednoho obyvatele (v Litvě žije 3,454 mil. obyvatel) v roce 1994 HDP činilo 980 eur, a v roce 2004 - 5082 eur (41 procent průměru EU).
Hrubý domácí produkt rostl a jeho struktura se měnila se směrem moderní ekonomiky. Podíl služeb se od roku 1992 zvýšil ze 40 procent na 63 procent, objem průmyslu se snížil v HDP ze 40 procent na 25 procent, zemědělská výroba tvoří v HDP 6%, stavebnictví 5,5%.
Při udržení současného růstu tempu ekonomiky by Litva mohla dohnat vyspělé země EU v průběhu 15-20 let.
Rostlo HDP, snižovala se inflace a zvyšovaly se příjmy obyvatel, a také vzrostla i životní úroveň. V roce 1994 hrubá průměrná mzda v Litvě činila jen 94 eur, v roce 2004 již 325 eur.
Když hovořím o pracovním trhu, chtěl bych upozornit na fakt, že litevský pracovní trh v regionu střední a východní Evropy má nejvíce vzdělanou a vysoce kvalifikovanou pracovní sílu. Každý rok z 15 univerzit a sedm kolegií, včetně 13 soukromých vysokých škol vychází okolo 20500 vysoce kvalifikovaných odborníků. V těchto školách v současné době studuje 145 800 studentů.
Velmi oblíbené obory jsou management, ekonomické obory, informační technologie, práva, jazyky, výroba nábytku a jiné obory. Podle údajů Litevského statistického úřadu z 1000 obyvatel 4,03 má univerzitní vzdělání. V litevském pracovním trhu mezi lidmi ve věku 30-50 let je 49 procent s vysokoškolským a odborným vzděláním.
Míra nezaměstnanosti je podobná jako v Čechách, deset procent. Velká konkurence na trhu práce omezuje růst mezd, a proto je v Litvě pracovní síla jedna z nejlevnějších mezi státy EU. Avšak po otevření pracovních trhů situace by se měla změnit. Stavební podniky a supermarkety již začínají pociťovat nedostatek pracovní síly.

Zahraniční obchod
Zahraniční obchod, s výjimkou roku 1999, kvůli krizi v Rusku, dosahuje neustálého růstu. Jednou z hlavních příčin tohoto úspěchu je liberální politika, kterou Litva prosazuje ve svém zahraničním obchodě. Obrat zboží od 9,2 miliónů eur v roce 1992 vzrostlo v roce 2004 na 17,32 miliard eur. Z toho export činil 7,45 miliard eur, import 9,87 miliard eur.
Mimořádně vyrostl obchod se státy Evropské unie. V 2004 roku export činil 62,1 %, import 64,7%. Hlavními partnery litevského zahraničního obchodu jsou: Německo, Švýcarsko, Lotyšsko, Rusko, Francie, Velká Británie. Nejvíce se dováží z Ruska, Německa, Polska a Dánska.
Litevský export je tvořen zejména z minerálních produktů, textilního zboží, potravinářských výrobků, hnojiv, chemické výroby, nábytku, dopravních prostředků (reexport ojetin), strojů a zařízení, televizorů a obrazovek, nápojů, cigaret, elektrické energie, dřeva a dřevěné výroby. Import tvoří minerální suroviny, stroje a zařízení, suroviny pro potravinářský průmysl, chemické výrobky a suroviny, kovy, spotřební zboží, plasty a produkty z nich.

Spolupráce s ČR
Litevská a Česká ekonomická spolupráce má staré a hluboké tradice. Před druhou světovou válkou Československo bylo hlavním dodavatelem vojenské techniky, naše poválečná generace chválila i vysokou kvalitu českého spotřebního zboží a dopravní prostředky: motocykly, trolejbusy. Po obnovení nezávislosti Litvy začala mezi našimi zeměmi intenzivní a bezprostřední spolupráce. Zakládaly se společné firmy a hledaly se podnikatelské kontakty. Obrat zboží mezi našimi zeměmi vyrostl od osmi miliónů dolarů v roce 1992 do 281,3 miliónů dolarů v roce 2004.
Bilance vzájemného obchodu z Litevské strany je pasivní a v roce 2004 činila 184,1 miliónů dolarů. Obchodní bilance ukazuje, že českým firmám se v Litvě daří lépe, než litevským v Čechách. Je však třeba zdůraznit, že po vstupu Litvy a Česka do unie, litevští podnikatele nové možností obchodu využili lepe než čeští kolegové. Za rok 2004 export litevského zboží do České Republiky vzrostl o 50 procent. A zemědělská produkce asi 4,5krát.
Český dovoz do určité míry stagnuje. Mezi exportéry v Litvě ČR zaujímá 17. místo. Z hlediska deset států, nových členů unie, Česká republika je na 4. místě po Lotyšsku, Polsku a Estonsku.
Litva má ještě velký potenciál pro rozšiřování zahraničního obchodu. Strategicky příznivá zeměpisná poloha je vhodná pro tranzit zboží na sever/jih a zpět, východ/západ a zpět. Přes území vedou dva uznávané dopravní koridory velkého významu: dálniční Via Baltica a železniční Rail baltic. Litva má celoročně nezamrzající přístav, rozvinutou sít#161#silnic a železnic, spojení trajektem se skandinávskými zeměmi a Německem, i polským přístavem.
V Litvě je stabilní bankovní sektor, vzorně se provádí fiskální a monetární politika. V roce 2004 fiskální deficit rozpočtu byl 2,6 procenta a zůstává jedním z nejnižších v EU. Je nižší než stanoví Maastrichtská smlouva státům EU tři procenta HDP. Litevská měna Litas je stabilní od doby jejího zavedení, a to roku 1994. Doufáme, že již v roce 2007 v Litvě bude zavedeno euro.
V Litvě je velmi příznivé investiční klima a podnikatelské podmínky. Litva je poměrně vysoko na žebříčku mezi státy EU, neboť má nízkou úroveň omezujících předpisů pro podnikání a také z hlediska efektivity právního prostředí a jednoduchosti daňového systému. Založení nového podniku v Litvě trvá tak zhruba 26 dnů. Úroveň celkového zdanění, podle expertního propočtu poradenské firmy Ernst&Young k 1.1.2003, v Litvě z deseti nových zemí EU je nejnižší a činí 15,4 procenta. Ve zprávě, kterou připravila Světová banka a mezinárodní finanční korporace o podmínkách podnikání v 135 světových zemí, Litva má 17. místo, a mezi desítkou států, které nejvíce reformovaly podmínky podnikání má 6. místo.¨

Autor je Obchodní rada litevského velvyslanectví v Praze
Související