Válka o zemní plyn mezi Kyjevem a Moskvou vrhá stíny i na vztahy mezi Západem a Ruskem. I to vysvětluje, proč Brusel s takovou vehemencí prohlašuje, že se do sporu nehodlá míchat ani jako prostředník. Obává se dalšího zhoršení vztahů s klíčovým dodavatelem energetických surovin.
Moskvu dráždí, že Západ přitvrzuje v kritice politických i hospodářských poměrů vládnoucích v Rusku. To, že Západ jednoznačně podpořil ukrajinské demokraty v tzv. oranžové revoluci, pochopila Moskva jako hrubý zásah do sféry svého vlivu. Za újmu považovala i to, že Evropská unie přiznala Ukrajině statut tržní ekonomiky, což Rusku stále odpírá.
Dokonce i otevření ropovodu z Baku do tureckého přístavu Cejhan u Středozemního moře nesla Moskva nelibě. Přišla o monopol přepravy kaspické ropy na Západ přes své území. Ropovod financovali z velké části Američané. A ty teď prezident Vladimir Putin podezřívá, že dalším vtahováním Ukrajiny do struktur NATO hodlají vytlačit Rusko z Černého moře. To by byla oplátka za to, že Rusové přiměli Američany k odchodu ze základen ve Střední Asii.
Rusko loni skutečně utrpělo několik porážek, které v Moskvě vyvolávají pocity křivdy.
V létě přišlo o své základny v Gruzii. V prosinci muselo přihlížet, jak v Kuala Lumpuru vzniká Společenství východoasijských zemí, do kterého byly přijaty Austrálie a Nový Zéland, ale Číňané se postarali o to, aby se do něj nedostalo rovněž Rusko, ačkoli je ve východní Asii ukotvené.
Tady nejde jen o čistě politické, ale také ekonomické porážky. Třeba Číňané se dohodli s Kazachstánem na stavbě ropovodu. Tím dali Moskvě najevo, že se už nebudou spoléhat na přímé dodávky sibiřské ropy. Moskva je dříve podráždila tím, že jim takový ropovod odepřela a dala přednost větvi zaměřené na Japonsko a Spojené státy.
Frustrované Rusko tedy vytáhlo energetickou kartu. Omezení či zastavení dodávek zemního plynu Ukrajině je sice doprovázeno ujištěními, že Západ se bát o svůj příděl nemusí. Ale za tím je skrytá pohrůžka jiným zemím ze sféry vlivu, který Moskva považuje za dědictví po Sovětském svazu, aby nezacházely ve sbližování se Západem příliš daleko. Pobaltské státy Moskvě pohrozily, že pokud jim zvedne ceny plynu stejně jako Ukrajině, mohou zastavit dodávky do ruského Kaliningradu. Samy by tak ovšem přišly o levný plyn.
Evropská unie má samozřejmě v rukách také nátlakové trumfy. Může Rusku například ztížit vstup do Světové obchodní organizace, o což Moskva léta usiluje.
Dalším testem vztahů budou prezidentské volby v Bělorusku. Totalitní režim prezidenta Alexandera Lukašenka, nejvěrnějšího spojence Moskvy, se zřejmě složit nepodaří. Západ se bude držet stranou. Nechce ruského medvěda dráždit nad míru.
Rusko je pro unii zásobárnou surovin. Vypadá to, že své demokratizační poslání považuje za splněné na Ukrajině. Riskovat kvůli Bělorusku ve vztazích s Moskvou "studený mír" zřejmě nebude.

Související