Příběh France Gall je vlastně příběhem jedné písně, s níž tato francouzská zpěvačka vyhrála hlavní cenu Eurovize v roce 1965. Výjimečným zůstává proto, že absolutní vítězství z italského Naples si odnesla teprve coby sedmnáctiletá dívka. France Gall tehdy reprezentovala Lucembursko, a vítěznou píseň Poupée de cire, poupée de son od Serge Gainsbourga si vybrala z deseti nabízených. Měla šťastnou ruku a ta ji katapultovala mezi největší hvězdy nejen v rodné Francii.
gall1_LW.jpgA čím si France tehdy získala porotu a diváky? Přestože píseň o voskové panence zařadila do svého repertoáru v Čechách i Eva Pilarová s Hanou Zagorovou, obě s odlišným českým textem, ani jedné se nepodařilo vložit do interpretace tolik zajíkavosti, něhy a zároveň určité mladistvé drzosti jako právě France Gall. Její osobitost ve všech dalších verzích jiných zpěvaček chybí, a dokonce lze říci, že i onen pel nevinnosti se z France Gall v pozdějších letech vytratil.
Nicméně France Gall se pak již nikdy nezúčastnila Eurovize. Prý si chtěla zachovat tento jedinečný zážitek, neboť by se podle jejího názoru asi jen těžko opakoval.


Pěvecká dráha France Gall, narozené 9. října 1947, začala ale mnohem dříve.
Již v roce 1963 nahrála z popudu svého otce Roberta Galla (hudebního textaře) první demo snímky. A přesně v den svých šestnáctých narozenin poprvé uslyšela svou píseň Ne sois pas si bête v rádiu. V březnu se pak druhý singl N'écoute pas les idoles (od S. Gainsbourga) vyšplhal až na vrchol francouzské hitparády. V této době začala spolupracovat s předními autory, ale zvláště textaři ji obvykle drželi v symbolické rovině jakési francouzské pěvecké Lolitky. Což asi vyústilo hitem Sacré Charlemagne, původně určeném pro děti, jehož se ve světě prodalo přes dva milióny kopií. Po vítězství v Eurovizi přišel po roce skandál v podobě hitu Les Sucettes. Gainsbourg jeho prostřednictvím vložil krásné Gall do úst dvojsmyslné a erotické narážky. France se sice v té době měnila z blonďaté dívenky v mikádu na dlouhovlasého vampa, přesto měli posluchači o devatenáctileté zpěvačce asi jiné představy. Do konce šedesátých let se kariéra F. Gall úspěšně rozvíjela. Zazářila i v Německu, kde nahrála písně jako Hippie, Hipie, Die schönste Musik, die es gibt a další. Němci si Gall natolik oblíbili, že ji považovali takřka za vlastní.


gall2_LW.jpgPro většinu populárních interpretů z let šedesátých počátek let sedmdesátých přinesl určitý útlum, a nevyhnulo se to ani France Gall.
Přestože si mohla oddechnout částečně od obrovské slávy předešlé dekády, nehodlala rozhodně ještě pověsit zpěv na hřebík. Ačkoliv jako vůbec první zástupce Francie nahrála ve stáji Atlantic records v roce 1971 desku, mnoho kladných odezev od posluchačů jí to nepřineslo.
Šťastným se ale pro ni stal bezesporu den, kdy ji v rádiu zaujala píseň francouzského tvůrce a zpěváka Michela Bergera, jehož sama oslovila s tím, aby pro ní také něco napsal. A tímto okamžikem se zrodila jak umělecká, tak i partnerská dvojice Gall-Berger. France se za Bergera provdala 22. června 1976. Berger ale již před svatbou vrátil svou manželku na čelní místa hitparád. Počet singlů, které tato dvojice vydala, by se vešel na předlouhý seznam, zmíním se proto pouze o známém Ella, elle l'a z roku 1987, jenž Berger věnoval Elle Fitzgeraldové.
France Gall účinkovala i v rockové opeře Starmania, jednalo se o nekonveční muzikál, který na libreto Luca Plamondona složil Michel Berger.
Věnovala se rovněž charitativním akcím, zvláště ve prospěch afrických států. Sama si zamilovala Senegal a pravidelně jej navštěvovala.


gall_LW.jpgBohužel i výsluní má své stíny, a proto, přestože Gall patřila k dlouholetým stálicím nejen francouzské scény, v jejím soukromém i pracovním životě nastal tragický zlom. Přípravy koncertního turné k projektu s názvem Double Jeu přerušila nečekaná smrt pětačtyřicetiletého Michela Bergera. Zemřel 2. srpna 1992 na infarkt. Gall odchod manžela a dvorního skladatele pochopitelně nesmírně zasáhl a přinesl i jí samotné vážné zdravotní problémy. Osm měsíců po Bergerově smrti ji diagnostikovali rakovinu prsu. Nicméně se vyléčila a zdálo se, že se jí další negativní události budou vyhýbat. Vrhla se proto opět do práce a nahrála dvě živá alba.
Neúprosný osud se ale ozval podruhé v roce 1997, kdy její devatenáctiletá dcera podlehla cystické fibróze.


Říká se, že France Gall už nebude nikdy tou, kterou bývala, když žil její manžel, přesto pro své obdivovatele zůstane již navždy sedmnáctiletou "voskovou panenkou".
V roce 2004 poskytla sedmapadesátiletá France Gall francouzské televizi interwiev. Působí v něm kupodivu skromně a křehce, ale umělkyni v sobě nezapře, protože celou dobu živě gestikuluje. Málokdo by jí navíc hádal její skutečný věk. Nejen proto se i v současnosti řadí k nejpopulárnějším osobnostem Francie, jíž si i my můžeme připomenout kompilačními soubory The best of France Gall a Évidemment (2004) mapující úctyhodnou a více jak čtyřicetiletou kariéru této osobité zpěvačky.
Související