Narozena: 26. června 1949 v Brně
Zemřela: 17. listopadu 1986 v Praze
Laďka Kozderková byla temperamentní, velmi hudebně i herecky nadaná, doslova nepřehlédnutelný živel. Kolegové o ní říkali, že vůbec nevěděla, co je tréma. Ona sama přiznávala: jsem zodpovědná, ale ne trémistka, trému opravdu neznám. Na scéně Karlínského divadla ztvárnila řadu vynikajících muzikálových rolí. Nejúžasnější však byla v muzikálu Hello Dolly. Její Dolly Leviová byla zahraná i zazpívaná naprosto dokonale. Od hudebních kritiků se jí dostalo velké chvály. Chválili ji i ti, co měli možnost vidět Hello Dolly na světových jevištích. Představení si při návštěvě Prahy nenechala ujít ani Barbra Streisand, která si Hello Dolly zahrála ve filmové verzi muzikálu. Kozderková se jí jako Dolly moc líbila a Barbra jí přisoudila statut světové hvězdy. Dolly Leviová Laďky Kozderkové byla prostě nejlepší a dodnes ji nikdo nepřekonal. Škoda jen, že toto představení nezaznamenala Československá televize. Bylo by se opravdu na co dívat.
Laďka se narodila v Brně do muzikantské rodiny. Její tatínek Ladislav Kozderka byl významný brněnský skladatel a dirigent. Všechny své tři dcery nutil hrát na klavír, hudbou byl naprosto posedlý. Na hodiny zpěvu k němu chodila i Eva Pilarová, na kterou byl později velmi pyšný.
Hudební kariéru zahájila Laďka velmi brzo, již v 11 letech. Pro televizi nazpívala známou Písničku o rýmě, ve které předvedla také svůj herecký talent. Na brněnskou konzervatoř začala chodit ve čtrnácti letech. Studovala obor zpěv a herectví. Ukončila ji absolventským představením muzikálu Gentlemani, kde si ji všiml Darek Vostřel a nabídl jí angažmá v pražském divadle Rokoko. Když Rokoko v roce 1971 zaniklo, byla Oldřichem Novým angažována do Tyláčku (divadlo v Nuslích), kde po jeho boku zazářila v Gogolově Ženitbě. Od roku 1973 až do své předčasné smrti byla členkou Hudebního divadla v Karlíně.
Laďka ale nebyla jen divadelní herečkou. Jejího talentu si všimli filmoví a televizní režiséři a často ji obsazovali do svých filmů a inscenací, většinou do komediálních rolí. Nezapomenutelná je její role opuštěné milenky v hořké komedie Víta Olmera Jako jed. Pokud mohla ve svých filmových rolích také zpívat, byla ráda. Svůj herecký i pěvecký um mohla předvést například ve filmu Trhák. V televizi zářila v Kabaretech u dobré pohody. Scénka s Jiřím Lírem Techtle- Mechtle je dnes už klasikou. Zahrála si také v řadě pohádek. Poslední byla hudební pohádka Plaváček.
Prvním manželem Laďky byl trumpetista z orchestru Karla Krautgartnera Richard Kubernát. Charismatický, hezký muž, o dost starší než ona měl ale jednu velkou vadu, pil. Pití se mu také podepsalo na zdraví. Laďka se snažila veškeré neshody urovnávat hlavně kvůli dceři Ladě. V době, kdy se potýkala s manželskými problémy, byla přijata na JAMU. Vše nakonec vyřešila razantně po svém. Na JAMU nenastoupila, rozvedla se a odešla do Prahy do Rokoka. Tam se seznámila se svým druhým mužem Vlastimilem Bedrnou. Z tohoto manželství se narodila dcera Vlasta.
Laďka byla rodinný typ, opravdová máma. O rodinu se starala přímo vzorově. A stejně tak, jako měla ráda pořádek doma, vyžadovala jej i v divadle. Milovala vše na svém místě. A co přímo nesnášela - rozhádané kolegy. Když někdo s někým přestal mluvit, hned je dávala zase dohromady. Někdy to bylo dost nepříjemné pro obě strany. Laďka byla ale neoblomná. Dost často se stávalo, že než by znesváření kolegové poslouchali její levity, raději se spolu usmířili.
Začátkem roku 1983 se u ní projevila zákeřná choroba. Podstoupila operaci a léčbu a zdálo se, že je vše zažehnáno. Začala zase hrát v divadle, ve filmu a TV. Šla z role do role. Na jevišti Karlínského divadla dostala další skvostnou roli, v muzikálu Zvonokosy si zahrála Juditu Čuprovou. Bohužel nemoc se opět ozvala. Laďka celou dobu věřila, že se uzdraví, pacientkám na pokoji zpívala a vymýšlela vánoční dárky. Říká se, že víra, veselá mysl a optimismus uzdravují, v tomto případě to však nepomohlo. Laďka zemřela 17. listopadu 1986 ve věku 37 let.
Laďka Kozderková byla bezesporu obrovský pěvecký talent, bohužel také dost nedoceněný. Vždy chtěla dělat, jak sama říkala, "ten pravý muzikál", to byl její sen. Je proto velká škoda, že se nedožila doby, kdy o muzikály není nouze. Byla by skvělá muzikálová herečka.
