Čtenář teď jistě očekává nějaký jinotaj, možná dokonce s erotickým podtextem, ale ne. Ve dvoře na rohu pražských ulic Nepravidelné a Nedokončené se důstojně procházejí bílé kozy, rohatá zvířata s trnitými vemeny. Jedna z koz má zrovna kůzlata – čtyři! Jedu-li kolem se svým malým synkem Matýskem, zastavíme a jdeme je navštívit. Kozám dělají společnost dvě klisny – bělka a hnědka.
Když jsem ještě choval koně na Fantově mlýně u Botiče, pořídil jsem si také dvě kozy. Časem mě ale přestali navštěvovat kamarádi, obávajíce se kozích nápadů. Moje kozy třeba rády nastupovaly do otevřených automobilů. Když si poučený majitel dveře včas zavřel, vyskočily po kapotě na střechu auta, ulehly a rozhlížely se po kraji. Už chápete, proč mě přátelé přestali navštěvovat?
Ve Štěrboholech kozy a koně už léta chová postarší muž s důstojným bříškem, jehož podoba není pražským občanům neznámá. Ano, nemýlíte se – bývalý pražský primátor a také bývalý místopředseda České vlády Zdeněk Horčík...
