Co vás vedlo k založení SNA?
SNA vzniklo na konci roku 2004. Naším cílem bylo zrušení § 100 odstavce 7 autorského zákona, který říkal, že pokud provozovatel veřejné hudební produkce nenahlásí předem kolektivnímu správci práv seznam autorů a hraných děl, tak má automaticky OSA nárok vybírat autorský poplatek za tyto autory. Tak mohlo docházet k paradoxní situaci. Kapela, která nebyla zaregistrovaná u OSA, hrála svoje vlastní písničky; mohli přijít výběrčí od OSA a tím, že provozovatel nenahlásil hudební produkci předem, by v podstatě kapela platila OSA za to, že hraje vlastní písničky na vlastním koncertě. Šlo tedy o jistou presumpci viny.
Podařilo se vám zrušení paragrafu prosadit?
Nám ne. Vzniklo ale ještě další občanské sdružení SUAP – Sdružení uživatelů autorských práv, které mělo chránit právnické osoby, hoteliéry a podobně. Ti měli zřejmě nějaké lobby, aby dokázali prosadit změnu zákona. Opravdu došlo k novelizaci a tento paragraf z něj vypadl. To znamená, že hlavní cíl SNA byl splněn, a my jsme se pak museli přeorientovat na novou aktivitu.
Sami jste v Parlamentu nelobbovali?
Zkoušeli jsme to. Měli jsme pár vytipovaných poslanců, ale nepodařilo se nám to. Navíc bojovat proti OSA v Parlamentu je těžké, protože ti mají své lobby samozřejmě mnohem silnější.
SNA je tedy teď alternativou k OSA?
Není úplně, protože OSA je kolektivní správce práv. To znamená, že může za autory vykonávat práva, vybírá za ně poplatky, hájí autorská práva… My nemáme povolení ke kolektivní správě práv od ministerstva kultury. To znamená, že jenom sdružujeme autory, kteří si chtějí svoje práva hájit sami.
Jak se může autor stát členem?
Máme standardní přihlášku, kterou stačí zaslat k nám do sdružení. Členem se může stát v podstatě kdokoliv. Kromě hudebníků jsou ve sdružení i výtvarníci, fotografové, DJové nebo provozovatelé hudebních produkcí. Jde o opravdu široké spektrum činností.
Kolik má SNA v členů?
V současnosti jich je 125.
Jde spíše o „alternativní“ autory, nebo jsou to i známí lidé?
SNA má svůj prapůvod v techno komunitě. Já sám jezdím se soundsystémem, takže původní zákládající členové pochází z techno komunity. Ale vypadá to, že je docela zájem, takže se k nám hlásí i folkaři třeba z Hranic na Moravě. Každý týden koukám, co nám to chodí za přihlášky.
Takže je o vás velký zájem.
Zas tak veliký ne. Neděláme propagaci, nejsme ziskoví. Veškeré aktivity SNA jsou sponzorovány z benefičních akcí nebo darů členů. Nemáme ani žádný rozpočet. A i přesto chodí v průměru dvě přihlášky týdně. Takže…, mohlo by to být horší.
Viděl jsem ale vaše propagační video. Nikde jste ho nepouštěli?
Ne, to je jenom na YouTube.com. Vyloženě se to šíří mezi známými, kamarády.
Jaký je váš pohled na sdílení souborů po internetu?
Hudba by měla být stažitelná na internetu, ale s limitovaným copyrightem. Rádi bychom přiblížili tvorbu autorů posluchačům přímo, tak aby tam nevstupovaly žádné třetí subjekty – ochranné svazy. Autor by si sám mohl určit, zda je jeho tvorba třeba stažitelná pro všechny, za jakých podmínek, jestli je dál volně šiřitelná. Nyní je to podle zákona postavené tak, že buď je celkový copyright, a nikdo si nemůže stahovat nic, nebo si dílo někdo stáhne a ukradne ho. Není nic mezi tím. Ale spousta autorů by nabídla své dílo k produkci nebo ke stažení omezenému počtu lidí a nic by za to nechtěli. Naším cílem je, aby si autor určil svoje práva sám a s každým jednotlivým posluchačem se na tom dohodl.
Jak?
To je jednoduchý příklad. Autorova díla budou ke stažení na internetu. On si určí, že nějakých jeho deset souborů dává volně, dalších deset si může stáhnout kdokoliv, ale už je nelze distribuovat, a jiných deset děl se mu líbí, a tak za ně chce zaplatit.
Proč je podle vás tak rozšířené pirátství?
Má to jediný důvod, a tím jsou přemrštěné marže u obchodníků a vydavatelů, protože šest set sedm set korun za CD je absurdní částka. Při výrobní ceně CD je reálná hodnota asi 150 korun. Pokud má někdo zájem svou kapelu podpořit, tak si třeba i to drahé CD koupí. Jenže pro většinu lidí je kvůli ceně jedinou možností album stáhnout, a tedy ukrást.
Autor studuje VOŠ publicistiky. Foto: ISIFA.
