Orientální výběr do bankovní rady

Prezidentovo mlčení ohledně nadcházejícího jmenování dvou nových členů bankovní rady ČNB je dobrou příležitostí připomenout si rozdíl mezi orientální despocií a moderní otevřenou společností.
Jistě, v ústavě je psáno, že prezident jmenuje členy bankovní rady sám, bez jakékoli kontrasignace či schvalování. Provedení je ale věcí politické kultury. Zkusme si představit, jak by měl proces jmenování vypadat ideálně.
1. Zhruba půl roku před jmenováním kandidátů Hrad oznámí, že vybírá z širší množiny kandidátů, a zveřejní (po konzultaci s nimi, pochopitelně) jejich jména.
2. V médiích, ale i "na trhu" se o těchto jménech začne diskutovat. Kandidátů se budeme moci tázat na jejich cíle a představy. Ekonomická média berme v této souvislosti jako servis pro investorskou a podnikatelskou komunitu.
3. Hrad vypustí alespoň jednu tiskovou zprávu, kde se zmíní o tom, s kým prezident výběr konzultoval.
4. Dva měsíce, nejpozději měsíc před jmenováním prezident oznámí, koho vybral.
Proč je transparentnost a otevřenost důležitá? Za prvé proto, že se jedná o rozhodnutí, které významným způsobem ovlivní ekonomické prostředí, hospodářskou politiku a směřování státu. Za druhé jde o to, aby sama instituce nežila v nejistotě, ale tušila, co ji čeká. A za třetí proto, že orientální přítmí patří do Orientu a průhlednost a otevřenost k západní politické kultuře.
Skutečnost, že jde o výlučnou prezidentskou pravomoc, neznamená, že s ní lze nakládat neprůhledně. Při psaní ústavy šlo přece především o to, že má být zaručena vysoká nezávislost bankovní rady na politickém cyklu. Česká centrální banka má jako jediná na světě svou nezávislost garantovánu přímo v ústavě.
Ani za prezidenta Havla nebyl proces jmenování zdaleka ideální, celá společnost si teprve osvojovala ústavní zvyklosti. V 90. letech vycházel Havel hlavně z návrhů guvernéra Tošovského. Teprve poslední dvě Havlova jmenování se blížila rozumným standardům. Vědělo se, že prezident dopisem oslovil desítky účastníků trhu, a pár týdnů před jmenováním byla známá jména.
Mimochodem, zmínka o konzultaci s těmi, jejichž jména se v souvislosti s možnou kandidaturou objevují, není tak samozřejmá, jak se zdá. Někteří údajní kandidáti dnes koukají na své jméno na stránkách novin úplně vyděšeně. Nechápou totiž, jak na ně někdo přišel. Celé je to zkrátka takové nepatřičné, ušmudlané, nevhodné a neslušné.