Irsko
Snímek: HN - Jan Šilpoch

Žádnou prkennou podlahu, žádné staré fotografie, žádné dřevěné obložení. Irsko se musí v hospodě projevit jinak. Teprve když kolem sebe uslyšíte halas, hudbu a smích a vůni praženého ječmene nepřehluší žádný omastek z kuchyně, můžete si říci, že stojíte na půdě Zeleného ostrova.

Když uvaříte nudle a zalijete je kečupem, nebude to žádné italské jídlo. A když si do hospody vyrobíte stolek ze starého šicího stroje a k němu postavíte dvě rozdílné staré židle, nebude to irská hospoda. Přenést atmosféru pospolitosti a družné zábavy z Irska na kontinent není jednoduché. Paradoxně to dokazují tisíce "irských hospod" roztroušených po celém světě. Spojuje je vesměs právě do starých časů laděný interiér, který sice vyvolává pocit útulnosti, ale irský duch a nálada vznikají složitějším procesem.

Pub? Kdepak, omyl!
První nepřesnosti vznikají často ještě před vchodem, kde lze často u jména podniku číst doplněk "Irish Pub". Jenže "Pub", tedy zkráceně "Public House", je výraz označující hospodu především v Anglii. V Irsku se pro stejný typ podniku používá mnohem častěji označení "Bar". Stačí se například podívat na legendární hospůdkový labyrint v Dublinu The Temple Bar ve stejnojmenné čtvrti. Bar a Pub jsou sice jen tři písmena, ale v jemných rozdílech mezi pitím piva v Anglii a v Irsku důležitá.
The Temple Bar nechť poslouží jako další příklad toho, z jakých ingrediencí by měla být poskládána irská hospoda. Dublinský podnik vypadá zvenku jako obyčejný malý nárožní výčep. Vstupte ale do něj po obědě, a vyjdete ven až za hluboké noci a ještě ho neprozkoumáte možná celý. Do nitra domovního bloku se vinou různé chodby a sály a místnosti, takže putujete vlastně mnoha hospodami pod jednou střechou. Takový pivní Prior. Nebo pivní bludiště podobné obří bratislavské hospodě U mamuta. Důležité ale je, že hned na několika místech tu narazíte na živou hudbu. Samotný kytarista na jednom pódiu, o několik chodeb dál už trio doplněné o bubínek a píšťalu. To je to důležité koření, které každá hospoda v irském stylu potřebuje stejně jako bramboračka majoránku. Hudba lidová a syrová, neboť v irských barech často vystupuje ten, kdo si z domova přinesl kytaru a má odvahu předstoupit před ostatní. Výsměchu diváků se není třeba bát. To spíš ať se hudebník připraví na to, že se k němu spontánně z davu někdo přidá a přijde třeba bubnovat nebo tleskat do rytmu.

Irsko_mHospody bez jídla
Irská hospoda má také vonět. Ta staletá navíc jinak než ta ze třetího tisíciletí. Existují totiž dvě pravidla, která irskou hospodu brání před pachem. To starší říká, že v irské hospodě se nepodává jídlo. Tedy žádné spálené maso, žádný přepálený olej. Irové si stovky let chodili k pivu popovídat, nikoliv se najíst. Něco menšího k snědku se dalo objednat opět spíše v anglických pubech než v irských barech. Ale posledních třicet let už toto pravidlo bere za své, a tak i v Irsku, když vás přepadne hlad, lze něco zakousnout. Může to být zapečený sendvič nebo zapečené brambory s hovězím či skopovým masem.
Hospoda třetího tisíciletí v Irsku je také prosta pachu z cigaret. Kouření zakazuje zákon a Irové toto nařízení dodržují. V mnoha hospodách to vyřešili zastřešením části dvorku. V česko-irských hospodách je vzduch jiný, a vůbec to není tím, že by jim za humny chyběla vřesoviště. Cigaretový kouř se bohužel často mísí s parami vycházejícími z fritovacích hrnců.

Guinness_mŠicí stroje? Proč?
Irové nejsou národ krejčích a je opravdu českou zvláštností, jak často se coby stolky pro hosty objevují upravené konstrukce starých šicích strojů. Jeden takový najdete třeba i ve vyhlášené Molly Malone´s nedaleko Haštalského náměstí v Praze, kde si na image opravdu zakládají. A dokonce i v olomoucké hospodě Black Stuff, která mezi česko-irskými podniky vede svou jedinečnou studentskou spontaneitou a nehraje si na žádný nucený irský styl, najdete starý šicí stroj. Snad by se tato česká ikona hospodské útulnosti dala ospravedlnit tím, že řada skutečných irských hospod fungovala do poloviny minulého století současné jako výčep piva a jakési "technické smíšené zboží". S pintami guinnesse nabízely hospody i potřeby pro farmáře - třeba součástky k traktoru nebo motyky na pole. Ale to už je minulost, poetika zmizela s nástupem velkých obchodů na periferiích měst.
Bylo by ale nespravedlivé chtít po "zahraničních pobočkách irských hospod", aby splňovaly vše výše dosud uvedené. Vznikl by snobsky sterilní produkt, který by dokonale pohřbil to nejdůležitější, čím jsou irské hospody charakteristické - hlahol, v pozdějších hodinách ryk, přátelský smích, poplácávání po zádech a družnost vůbec. V irské hospodě není nikdo nikdy sám, vždy tu je někdo, kdo ho zdraví, kdo se usměje vedle u výčepního pultu, kdo vybídne ke zhodnocení právě vysílaného fotbalového nebo ragbyového zápasu.

Sport v televizi
Třeba právě zmíněná televize se sportovním kanálem je pro irskou atmosféru mnohem důležitější než šicí stroj. V anglickém pubu narazíte prakticky vždy na šipky a terč a na jukebox. V irské hospodě je hracích a jiných automatů pomálu, o to více tu ale mají televizní obrazovky. Sledovat zápas a jadrně si ulevit, když útočník přestřelí branku - to je Irsko.
Hledejte a hodnoťte irské hospody právě podle družnosti, vždyť právě kvůli tomu se začaly šířit po světě. Ty první zahraniční si zakládali Irové pro svou vlastní potřebu. Po velkém exodu vyvolaném hladomorem v devatenáctém století opustili rodný ostrov a vydali se za prací přes moře, nejčastěji do Ameriky anebo na druhou polokouli do Austrálie. Kromě tradičních piv do hospody vnesli i svou vrozenou pospolitost.
Vězte tedy, že měřítkem "irskosti" hospod, které nabízí točený guinness, kilkenny, murphy´s nebo jablečný cider, není stupeň ošlapanosti dřevěné podlahy ani počet šicích strojů, ale právě zpěv a družná zábava.

Václav trachta

Co se točí
Správná hospoda musí mít na čepu hned několik druhů a značek piv. Když jich bude alespoň deset, jste na správné adrese. K tomu ale musí být u baru i nabídka dalších lahvových piv v chladicím boxu. V základním sortimentu by ale měli vždy být zástupci těchto druhů piv:

Ale
Svrchně kvašené pivo, které mívá výrazné ovocné aroma, pocházející z rychlého kvašení za tepla při postupném dodávání různých druhů kvasnic. Barva je většinou jantarová.

Stout
Silné tmavé pivo vyráběné z praženého sladu. Některé stouty se vaří technologií spodního kvašení. Vždy má hustou krémovou pěnu.

Lager
Spodně kvašený světlý ležák s výraznou chmelovou hořkostí a lehkou sladovostí.

Cider
Cider není pivo, ale zkvašený jablečný mošt. Na první pohled nevinné pití, mějte však na paměti, že obsah alkoholu se pohybuje kolem čtyř procent!

Svátek sv. Patrika
17. března se "Zelený ostrov" stává ještě zelenějším. Irsko slaví svátek svého největšího patrona, svatého Patrika, a kdo nechce být za morouse, musí mít na sobě něco zeleného. Irský patriotismus jde tak daleko, že při těchto oslavách není problém dočasně obarvit v Dublinu dokonce i řeku Liffey. Zelené oblečení se sluší doplnit dalším irským symbolem - trojlístkem. Namalujte si ho na tvář, přišpendlete na klopu bundy, ozdobte si jím čepici a vydejte se na guinnesse. Tam si trojlístek vychutnáte vykreslený v husté pěně piva. Trojlístek je spjat právě se svatým Patrickem. Říká se, že tento světec právě pomocí utrženého jetelového lístku vysvětlil královi z Tary, co znamená jednota Otce, Syna i Ducha svatého.
Dublinem prochází 17. března průvod, ve kterém se střídají muzikanti, alegorické vozy, divadelníci a tanečníci. A říká se, že v tento den plný oslav přestávají takzvaní leprechauni hlídat na koncích duhy hrnce plné zlaťáků. Je to tedy dilema, zda vyrazit na oslavy do hospod, nebo na konec duhy...

Kdo byl sv. Patrik
Svatý Patrik se narodil v jihovýchodní Británii v r. 385. Jeho plné jméno znělo Magonus Sukatos Patrikius.
V šestnácti letech zajali Patrika irští piráti, odvezli ho do Irska a prodali jako otroka, který dalších šest let pásl ovce. Po božím zjevení se odhodlal k útěku, na kterém doputoval přes Británii až do kláštera ve francouzském St. Germain, kde žil dalších dvanáct let.
Jeho další kroky směřovaly zpět do Irska. Tentokrát už však na ostrov neputoval jako otrok, ale jako oficiální věrozvěst křesťanství. Jeho úkolem bylo obrátit pohany na víru a postarat se o budování kostelů a klášterů. Zatímco na kontinentu se takové mise neobešly často bez krvavých střetů a násilí, Patrik volil mnohem vstřícnější metody a počínal si jako zkušený taktik. Když zjistil, jak silně uctívají Irové své dosavadní bohy ohněm, rozhodl se i on pořádat při křesťanských oslavách slavnostní ohně. Lásku Irů ke slunci využil tak, že slunce umístil na střed křesťanského kříže. Vytvořil tak nový symbol - keltský kříž - s jehož uctíváním rázem neměli Irové problém.
Když Patrik do Irska přišel, byly na ostrově jen roztroušené skupinky křesťanů. Po jeho misi byl prakticky celý ostrov obrácen na víru. Základem legendy je Patrikova mírumilovnost a diplomatická zručnost, ale občas i při jeho práci tekla krev. Například tehdy, když o křesťanské víře vyprávěl munsterskému králi. Tehdy se prý jindy klidný Patrik rozčílil natolik, že zarazil do země svou berlu s takovou silou a prudkostí, až králi propíchl v nártu nohu. Král to ale považoval za součást rituálu křesťanského křtu, že přijal novou víru.
Patrik zemřel 17. března 461, od té doby se v tento den uctívá jeho památka.

Jak se vaří guinness
Milovníci proslulého piva guinness dali svému oblíbenému pití přezdívku "Black Stuff", tedy "černá věc" podle charakteristické barvy. Zlé jazyky dodávají, že guinness je tak tmavý proto, že se vyrábí z vody, kterou pivovar čerpá ze špinavé dublinské řeky Liffey. Není to ale pravda. Pro výrobu piva odebírá pivovar vodu ze studny svatého Jamese, která se nachází v dublinských horách. Nepředstavujte si však nějakou romantickou malou studánku, protože pivovar spotřebuje každý den na deset milionů litrů vody. Z ní pak připraví přibližně čtyři miliony pint piva. Polovinu vypijí Irové doma, zbytek míří do zahraničí, především pak na americký trh.
Voda je ale pouze jedna ze čtyř hlavních surovin. K výrobě legendárního piva je dále zapotřebí ječmen, chmel a kvasinky. U kvasinek průvodce v pivovarském muzeu rád zdůrazňuje jejich historický původ. Pivovar stále pěstuje kultury kvasinek v nepřetržité řadě od založení v roce 1759, které tehdy přivezl pro zahájení výroby majitel Arthur Guinness.
U chmelu si zase přijde na své česká hrdost. V Irsku se chmelu nedaří, a proto si ho pivovar nechává pěstovat v Anglii, Německu, na Novém Zélandu, v Americe a také v České republice.
Samotná výroba piva začíná tím, že se část ječmene, kterého se ročně spotřebuje až sto tisíc tun, přemění na vločky, které se rozemelou na jemný prášek, který napomáhá vytvořit krémovou strukturu piva.
Další část ječmene se něco málo přes půl hodiny praží. Tady se rodí základ barvy piva. Při pozorném prohlížení sklenice proti světlu je potřeba opravit jeho přezdívku Black Stuff. Guinness není černý, ale velmi, velmi tmavě červený.
Hlavní část směsi tří druhů ječmene se umele a smíchá s vodou na hustou kaši, čímž vznikne sladový základ piva. Do sladu se přidá sušený chmel a vše se půldruhé hodiny vaří. Po vychladnutí se přidají již zmiňované vzácné kvasinky a započne reakce, na jejímž konci je husté pivo se smetanovou pěnou.


KAM DO IRSKÝCH HOSPOD U NÁS

J.J. MURPHY´S IRISH BAR
Irské pivo, irské jídlo - a bohužel irské ceny, chtělo by se postesknout nad točeným guinnessem v hospodě, která je na dohled od amerického velvyslanectví na pražské Malé Straně. Murphyho irský bar není špatný, příjemné posezení u barového pultu, od stolků v přízemí je z dřevěných židlí dobrý výhled na několik obrazovek se sportovními kanály. Kdo má raději pohodlí, může vystoupat po schodech na vyvýšené patro, kde se po vyčerpávajícím sledování fotbalového zápasu báječně relaxuje v polstrovaných zelených křeslech. Na první pohled vše v pořádku, ale při delším posezení se zdá, jako by ceny trochu dusily zábavu. V hovorech dominuje angličtina, a to zejména úřednická. Jen zřídka si tu někdo při sledování fotbalu uleví slůvky "shit" nebo "fuck". Čtyři deci guinnesse stojí 85 korun a hovězí se žampiony a brambory vyjde zhruba na 250 korun. Ve stojánku u dveří si můžete vzít ke stolu čerstvý výtisk některých britských novin. Kouř z cigaret vás nebude příliš obtěžovat, odvětrávání funguje dobře. Prkenná podlaha by mohla při řádném irském dupáku dunět dobře, ale polobotky turistů a chlapíků z byznysu ji příliš nerozezní. Nabídka sportovních přenosů je dobrá, ale nečekejte tady, že by vám personál vykreslil do pěny guinnessu nějaký ornament, moc se mu do toho nechce. Toužíte-li po srdečnější zábavě a trojlístku v pěně, musíte se vydat přes ulici do hospody U Malého Glena.
Tržiště 4, Praha 1, Telefon: 257 535 575, www.jjmurphys.cz

U MALÉHO GLENA
Kdo vyznává zásadu, že v irské hospodě nemá světlo a slunce co pohledávat, bude se pod klenutými stropy U Malého Glena cítit dobře. Tmavé stoly, tmavé židle, tmavé lavice, tmavá podlaha. A tmavý guinness s trojlístkovým reliéfem v čerstvě natočené pěně - jasný vzkaz od pípy, že toto pivo vám bylo načepováno s láskou. Masivní zdi malostranského domu jsou tou nejlepší klimatizací. Je úplně jedno, jak je venku na ulici. Slunce může Prahu rozpálit doběla, ale tady je vždy příjemně. Pokud zrovna v televizi nejde fotbal, hrávají tu často z reproduktorů U2 a dole ve sklepě, kde má hospoda svou klubovou depandanci, zní denně živá hudba. Nejlepší důkaz, že sem chodí na irské pivo i Češi, poskytuje právě televizní obrazovka. Nejenom kopaná, ale také domácí hokejové zápasy tu baví hosty.
Za nejlepší místa k sezení lze považovat ta u oken do ulice, nabízí až kýčovitou romantiku. Sedíte si u dobrého jídla a pití, hosté se teprve zvolna scházejí k večerní zábavě a za oknem zní na dlažbě klapot chodců, kteří kamsi pospíchají. Čas od času zazvoní tramvaj, když si snaží mezi auty prorazit cestu z Malostranského náměstí na Újezd. Slunce zmizí za Petřínem a v ulici je najednou stejné přítmí jako v hospodě. Dole v klubu muzikanti ladí nástroje a vy si pochutnáváte na dalším trojlístku. Přepadne vás hlad? Pak si neváhejte objednat zapečené kukuřičné lupínky Nacho Papas. Za sto třicet korun dostanete vrchovatý talíř notně proložený fazolemi, papričkami, olivami a sýrem. Jediný zádrhel nastává na pánské toaletě. Její prostory jsou tak miniaturní, že mají-li se tu vystřídat dva muži, připomíná jejich míjení komplikované rituální tance.
Karmelitská 374/23, Praha 1, telefon: 420 257 531 717, www.malyglen.cz

O´Che´s Bar
Ach ty hybridy! Vypadají zajímavě, ale asi nejsou tak skvělé, když se zatím masově nerozšířily. Zkuste si vzpomenout, kdy jste naposledy na ulici viděli automobil s hybridním pohonem, kombinujícím například spalovací motor a elektřinu? A tak nějak se to má i s irsko-kubánským O´Che´s Barem v Praze nedaleko Karlova mostu. Dřevěný inventář jako symbol Irska svádí souboj s oprýskanými a zašlými stěnami jak ze zpustlé Castrovy Havany. Podnikatelsky dravé Irsko vám na stůl pošle točeného guinnesse, ale jak může pořádně chutnat, když vám do piva kouká z řady plakátů levicový revolucionář Che Guevara? Je příjemné, že hospoda není kýčovitě nablýskaná, tím se vymyká turistickému koloritu Starého Města, ale souboj, který přes Atlantický oceán svádí Dublin s Havanou, je zvláštní. Z jedné strany dobrá a kvalitní irská piva, kromě guinnesse i murphy´s, a z druhé tuctový a spíše podprůměrný gambrinus. Pravice a levice, úspěch versus bída, jásavá radost proti strachu z komunistické diktatury. Někdy to v O´Che´s Baru vře a hlučí, jindy tu je ale i pozdě večer zamlklo. Těžko se luští záhada této hybridní hospody. Je to ukázka toho, jak by vypadala irská hospoda na Kubě? Nebo snad vize, jak by dopadly dublinské krčmy, kdyby na Zelený ostrov dorazili Castrovi hoši i se svou rovnostářskou ideologií? Zajímavý námět k usrkávání piva...
Liliová 14, Praha 1, telefon: 222 221 178, www.oches.com

Molly Malone´s
Praha už v těchto zákoutích u Haštalského náměstí usíná a i podnik u sličné Molly je klidný a pokojný. Vše je na první pohled v pořádku. V interiéru dřevo, na čepu guinness, kilkenny a stowford cider, jídelní lístek nabízí řadu irských pochoutek. Na poličkách starožitné roztodivnosti a milá veteš, jenže pocit útulnosti není stoprocentní. K čemu to tušení, že tu něco nehraje, jen přirovnat? Snad k televiznímu seriálu Ulice. I tam má vše vypadat jako na opravdové ulici, ale i skrz obrazovku je cítit, že vše je kašírované prostředí vyrobené jako dekorace na zelené louce. Na první pohled věrohodné, ale po chvíli vám dojde, že i špína na chodníku je velmi precizně naaranžovaná.
Molly Malone´s je milý podnik, kam se nemusí bát chodit úspěšní muži a úspěšné ženy v bílých košilích či halenkách. Kulisy vyvolají pocit Irska, ale nehrozí tu, že by nějaký spontánní tanečník někomu nechtěně pobryndal košili pivem.
Ale zase tak bezpečno tu není, mastný flek vám může na košili přistát raz dva, když si poručíte kompletní irskou snídani. Za 265 korun dostanete plátky opečené slaniny, párečky, černý a bílý ostrovní pudink, sázené vejce, opečené plátky rajčete, několik lžic fazolí v tomatové omáčce a samozřejmě i opečený toast. Kdo má irské srdce, nemůže tuto kombinaci zapít ničím jiným než točeným pivem. Guinness tu stojí 85 korun za čtyři decilitry.
Molly Malone´s je výborným místem pro posezení krejčích a švadlen, mají tu pro ně připravené šicí stroje!
U Obecního dvora 4, Praha 1, telefon: 224 818 851, www.mollymalones.cz

Black Stuff Irish Pub
Tomu se říká řádně zformovaná domobrana. Studenti Univerzity Palackého v Olomouci nepřipustí, aby irskou hospodu Black Stuff obsadili snobové. Podnik leží na půli cesty mezi vysokoškolskými kolejemi a přednáškovými sály a pro mnohé se stal už takřka povinnou zastávkou na cestě ze školy. Díky rozebírání studijních úspěchů i průšvihů tu bývá vždy živo a plno tak, že pro snoby žádné volné místo nezůstane. Aby také ne, když například sklenice stoutu Murphy´s tu stojí pouhých čtyřicet korun. Za tuto cenu nedostanete v pražských hospodách ani dvě deci, tady vám přinesou hned dvojnásobek. To se to pak hlaholí a veselí! Masivní půllitrová sklenice belgického pšeničného hoegaardenu stojí dokonce jen pětatřicet korun. Sedí se tu u zděného baru, v čalouněných křeslech i na obyčejných židlích. Hudba i sportovní přenosy v televizi jsou samozřejmostí. S jídlem to tu je jednoduché - žádné se nepodává, jen slané oříšky k chroupání. Ale i s tím si umí studenti poradit. Zatímco jeden objednává novou rundu pití, druhý vybíhá na hlavní třídu a podél tramvajové trati zaběhne do nedalekého bistra pro několik hamburgerů. Zpátky je, pokud má rychlé nohy, ve stejném okamžiku, kdy o stůl bouchnou sklenice s natočeným pivem. Hlad je zahnaný a jede se dál. Konzumaci vydatně povzbuzují také časté akce sponzorované výrobci alkoholických nápojů. Nemine týden, aby Black Stuff nenabízel nějaké "výhodné pití". Hledáte-li opravdu družnou irskou atmosféru, tady ji najdete vždy.
1. Máje 19, Olomouc, telefon: 774 697 909, www.blackstuff.cz

Dubliner Irish Pub
Bratislavská hospoda nabízí zvláštní iluzi. Ač sedíte uvnitř, celá jedna polovina inte-riéru je stylizovaná do podoby dlážděné ulice kdesi ve starých zákoutích Dublinu nebo snad na irském venkově. Na zemi žulová dlažba z kostek, markýrované průčelí domů, slaměné střechy. Kýčovité až běda, ale po několika pintách piva se vám i taková výzdoba může začít líbit. V druhé polovině ale najdete klasické uspořádání i s krbem, ve kterém plápolá večer oheň. "Ajriš", jak hospodě říkají místní, patří mezi dražší bratislavské hospody, ale při výhodném kurzu české a slovenské koruny vás jeho návštěva nijak nezruinuje. Sklenice točeného guinnesse je za 109 slovenských korun, hoegaarden za 105 a český kelt za 65.
Připravte se na to, že půllitry budou před vámi přistávat rychle, obsluhující dívky totiž nemají přesně rozdělené jednotlivé stoly a každá se snaží na vlastní pěst obsloužit co nejvíce hostů. Platí se totiž hned, a tak se tu bojuje o přízeň a spropitné.
Hladu se neobávejte, nabídka jídel je pestrá. Nakládaný plísňový sýr Encián, což je obdoba českého hermelínu, stojí 135 slovenských korun, třísetgramový slaninový sendvič dostanete za 195 korun a za stejnou cenu si můžete dát i pečenou bramboru se šunkou, česnekem, cibulí a žampiony.
Velmi sympatická je otvírací doba, "Ajriš" zavírá až nad ránem kolem třetí hodiny.
Vzhledem k cenám, které jsou pro místní opravdu poněkud vyšší, však občas vázne zábava.
Sedlárská ulica, Bratislava, www.irish-pub.sk


Dubbllin_mPět hospodských tipů v Dublinu
Nic proti irským hospodám, které už najdete nejen v České republice, ale prakticky po celém světě. Pokud ovšem chcete poznat atmosféru skutečně originální irské hospody musíte do Irska. Hospodu totiž nedělá jenom originální interiér, personál a nápoje, ale v neposlední řadě hosté. A Irové si v hospodách umí užívat. Pokud tedy navštívíte hlavní město Irska Dublin, zde je pět tipů na zajímavé bary.


Cafe en Seine

40 Dawson Street
Gigantická hospoda o třech patrech, kam se vejde na tři tisícovky hostů. Interiér je plný starého nábytku posbíraného nejenom v Irsku, ale i v Anglii. Vše ve stylu dekadence a art deco. V žádném patře nechybí bar. Mají zde bohatý výběr piv včetně smíchovského staropramenu.

Kehoe´s
9 South Anne Street
Skvělá, památkově chráněná dřevěná viktoriánská hospoda s vysokými stropy. Sem chodili a chodí spisovatelé a lidé od kumštu. Jde o jednu z bašt piva Guinness, které můžete vychutnat v některé z malých útulných místnůstek, na které je interiér hospody rozčleněn.

Mulligan´s
8 Poolbeg Street
Tady mají údajně nejlepší guinness v Dublinu. Členitá hospoda ve starém stylu s barem, se spoustou zákoutí, kde se můžete v klidu oddat popíjení nebo klábosit s novými přáteli. Hospoda vstoupila i do světové literatury. James Joyce její atmosféru na počátku 20. století popsal ve svém díle Dublinští. V roce 1947 sem chodil i pozdější americký prezident John Kennedy. Od té doby se v interiéru nic nezměnilo a dodnes zde můžete dostat horkou whiskey.

McDaids
3 Harry Street
Nádherná stará hospoda s vysokými stropy a velkými lustry. Hospoda - instituce se skvělou atmosférou. Chodili sem irští literární giganti James Joyce, Brendan Behan a Patrick Kavanagh. V létě zde hraje tradiční irská hudba. Uvnitř malá, ale útulná s výzdobou z přelomu 19. a 20. století.

The Long Hall
51 South Great Georges Street
Název má přímou souvislost s jedním z nejdelších barů v Dublinu. Upoutá už okázalé průčelí slavné viktoriánské hospody. Interiér je plný obrazů včetně karikatur politiků. Bohatě členěné dřevěné obložení se spoustou detailů, dojem umocňují i zrcadla a lustry.

(in)