Jiří Kostelecký ze Šumperska v roce 1998 upozornil na trestnou činnost a spolupracoval s policií. Ta pak naplánovala zásah při fingované předávce peněz vyděračům, ovšem společně s nimi zatkla i Kosteleckého, který skončil na víc než dva roky ve vazbě. Neoprávněně.

Teď má muž po více než čtyřletých soudních tahanicích naději, že se za to dočká požadovaného 3,5milionového odškodnění. Tři soudy mu sice náhradu zamítly, podle středečního rozhodnutí Ústavního soudu to ale nebylo právně v  pořádku.

Česká justice podle ÚS porušila mužova základní práva a předseda soudu Pavel Rychetský dal Kosteleckému novou šanci na náhradu nemajetkové újmy. Jeho žalobou o 3,5 milionu se musí znovu zabývat Městský soud v Praze.

V kauze se podle Kosteleckého stížnosti objevilo hned několik závažných chyb. Jeho vazba například údajně o tři dny přesáhla zákonnou dvouletou lhůtu a celé soudní řízení, které skončilo osvobozujícím výrokem, bylo příliš dlouhé.

Nález Ústavního soudu je důležitý i pro další podobné případy trestních stíhání nevinných lidí. Soudy by měly náhradu nemajetkové újmy poskytovat vždy, když doba mezi zahájením trestního stíhání a osvobozujícím výrokem bude "delší než v řádu týdnů či měsíců".

"Stigma trestního stíhání, které na člověku neprávem ulpí, nelze odčinit jen soudním výrokem, trvá-li stíhání příliš dlouho," uvedl předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský.

"Rozhodnutí cítím jako dobrou zprávu nejen pro mě či pana Kosteleckého, ale pro nás všechny. Ústavní soud na rozdíl od předešlých soudů jasně deklaroval, že trestní řád se musí dodržovat," řekl serveru IHNED.cz Kosteleckého advokát Ladislav Myšák.

Upozornil na zločin, zavřeli ho

Kostelecký v roce 1998 sám předal policii informace o krádežích osobních aut a jejich následné legalizaci pomocí falešných technických průkazů. Na přímý pokyn policie se pak zúčastnil transakce s falešnými bankovkami. Téhož dne jej zadržela zásahová jednotka a skončil ve vazbě.

"Bylo to pro něj velké zděšení. Činil vše vyloženě v souladu s tím, co mu policie zadala a na čem se s ní dohodl. Měl vylákat pachatele, kteří jej vydírali, na schůzku s tím, že budou zadrženi přimo při předávání peněz. Pan Kostelecký přišel na schůzku, ale byl zatčen, umístěn do vazby a pak se dlouho nic nedělo," dodal Ladislav Myšák.

Soud Kosteleckého zprostil obžaloby až po několika letech. "Předmětný spis však nebyl dohledán, Ústavní soud se musel spokojit pouze s kopií rozsudku," uvedl soudce Pavel Rychetský. Z rozsudku vyplývá, že policisté s justicí spolupracovali jen velmi neochotně, nechtěli například objasnit všechny podrobnosti fingované transakce.

Procesní chyby

Zásah do svých osobnostních práv spatřoval Kostelecký v postupu orgánů činných v trestním řízení počínaje sdělením obvinění přes vzetí do vazby až k podání obžaloby. Stěžoval si také na procesní chyby. V trestním řízení například hájil jeho zájmy právník, o kterém se později ukázalo, že byl vyškrtnutý ze seznamu advokátů. Kvůli tomu se prodloužil proces i vazební stíhání.

Rozvedl se, přišel o byznys

Přestože se Kostelecký podle informací serveru IHNED.cz netěší v domovské obci na Šumpersku úplně bezproblémové pověsti, celá kauza měla tvrdý dopad na jeho rodinný život a sociální postavení. Rozvedl se, odvrátili se od něj bývalí zákazníci. Kvůli tomu se ocitl ve finančních problémech.

Za své stíhání a věznění žádal Kostelecký od státu 3,5 milionu korun jako náhradu nemajetkové újmy v penězích. U Městského soudu v Praze v roce 2007 neuspěl. Nevyhověl mu následně Vrchní soud v Praze ani Nejvyšší soud. Podle Ústavního soudu není nárok promlčený.