V Česku momentálně ve volném čase pomáhá odhadem milion dobrovolníků, stát jich ale oficiálně dokáže rozeznat jen patnáct až dvacet tisíc. Dobrovolnický status mají totiž pouze lidé, kteří nabídli své služby organizaci akreditované u ministerstva vnitra.

ČSSD si nyní dala za cíl pokrýt v novém zákoně celé spektrum dobrovolnictví a navíc pomáhající osvobodit od daně z příjmů. Dobrovolníci sice nedostávají za pomoc mzdu, občas jim však organizace hradí výdaje na stravu či cestu. "Když to (dobrovolnické organizace) hradí, měl by to dobrovolník danit, což je nesmyslné, absurdní, a my chceme, abychom i tuto věc změnili," uvedla místopředsedkyně ČSSD Alena Gajdůšková.

V současné době mají na dotace přímo na dobrovolnickou činnost nárok pouze akreditované organizace. Stát mezi ně ročně rozdělí 10 milionů. Novela počítá s tím, že by na dotace dosáhly i neakreditované organizace, které budou moci dobrovolnickou činnost započítat jako kofinancování.

Podle spoluzakladetele dobrovolnické organizace Hestia Jiřího Tošnera počty dobrovolníků rostou a mění se i veřejné mínění. "Před časem jsme na našem webu dělali anketu o tom, kdo je dobrovolník. Třetina odpovídajících je považuje za normální lidí, další třetina si myslí, že asi musejí mít nějaký pocit viny, a další třetina si o nich myslí, že jsou to podivíni. To už jsou pěkná čísla. Před deseti lety by druhé dvě odpovědi byly mnohem častější," vysvětluje Tošner s tím, že starší generace si dobrovolnictví stále ještě spojuje s brigádami socialistické práce a akcemi zet.

Dobrovolníci už se také začínají rekrutovat napříč společností. V devadesátých letech podle Tošnera pomáhaly především studentky humanitních oborů, nyní už se ozývají i senioři. Hestia například zprostředkovává ve svém programu 3G (tři generace) "adoptivní" prarodiče dětem, které babičku a dědu buď nemají vůbec, nebo od nich žijí příliš daleko.

Sociálně odpovědný teambuilding

Rozmáhá se také obecní dobrovolnictví, kdy místní spolky pečují například o náves nebo cyklostezku. Sázet stromky ale už jezdí i celé firmy, z nichž některé to pojímají jako sociálně odpovědný a také levnější teambuilding.

"Na přelomu tisíciletí se začaly zapojovat dceřiné společnosti zahraničních firem. V zahraničí je společenská odpovědnost firmy normální. Postupně i u nás začínají firmy zjišťovat, že je to nejenom PR, ale že i týmy se dávají víc dohromady. Když parta manažerů odjede na víkend někam pomáhat, tak to má vliv i na vnitřní komunikaci ve firmě," myslí si Tošner.

Kvůli narůstajícímu počtu dobrovolníků už se začíná také prosazovat profese jejich koordinátora. "To musí být z třetiny personalista, z třetiny sociální pracovník, z třetiny manažer. Ve větších organizacích už čekají na to, až v nemocnicích nebo domovech seniorů budou mít takového profesionála. Protože tam je třeba až 50 dobrovolníků a někdo se o ně musí starat," říká Tošner, v jehož organizaci v současné době působí asi stovka dobrovolníků.

Podle Nataši Diatkové z ministerstva vnitra obecně platí, že krátkodobá dobrovolnická činnost, která nepřesáhne tři měsíce, většinou spočívá v ochraně přírody nebo péči o kulturní památky. Dobrovolník, který chce pomáhat lidem, zpravidla musí investovat alespoň rok, aby měla pomoc smysl. Pro samotné neziskovky je také organizace pomoci lidem finančně mnohem náročnější.

Jak uvádí Tošner, nejnáročnější jsou programy takzvaně jeden na jednoho. Spolupráce dobrovolníka se sociálně vyloučeným dítětem, kterou Hestia zprostředkovává v rámci programu 5P, stojí v průměru 18 tisíc ročně. Když se vezme v úvahu medián Českého statistického úřadu, podle kterého průměrný dobrovolník odvede za hodinu práci v hodnotě 141,15 korun, odvedli dobrovolníci v programu 5P za rok 2013 práci za 1 321 164 korun. Při počtu 73 dvojic se náklady na proškolení a supervizi dobrovolníků a hodnota odvedené práce takřka vyrovnávají.

"Programy jeden na jednoho jsou dražší, protože pouštíte nedávno neznámého dospělého s nedávno neznámým nezletilým. Musejí se víc hlídat, výtěžek tedy není tak velký jako třeba v nemocnici, kde jeden koordinátor obslouží až třeba sto dobrovolníků," vysvětluje Tošner.

Konkrétně program 5P podle Tošnera přináší osobnostní posun u tří čtvrtin dětí. Ani pomáhající však neodcházejí z jakýchkoli dobrovolnických projektů s prázdnou. Kromě rozšíření obzorů a dobrého pocitu mohou pomoc uplatnit ve svém životopisu. Při přijímaní nových zaměstnanců na to slyší čím dál více českých společností.

"Personální agentury tvrdí, že dnes už není tak důležitý diplom architekta, ale k tomu je také potřeba osvědčení, že byl člověk například pomáhat ve světě. Dobrovolník získává hlavně měkké dovednosti: řešení problémů, vedení týmu, komunikace s jinou oblastí lidí a podobně. Začíná to být uznávaná věc," dodává Tošner.

Související