Synové slavných otců to mají v hokeji těžké. Zeptejte se třeba Vladimíra Růžičky mladšího. Ale Paul Stastny to zvládá skvěle. V podání útočníka Colorada Avalanche, syna československé legendy Petera Šťastného, vypadá nesnadná úloha lehce.

"Paul v sobě má evidentně hokejovou krev," říká trenér Colorada Joe Sacco. "Každý ví, co jméno Šťastný v hokejovém světě znamená. Ale Paul už si vybudoval vlastní identitu jako hráč. Už není jen syn slavného hráče, nežije jen z odkazu svého otce. Je to tvrdě pracující hráč, který je tvoří páteř našeho týmu," dodal Sacco.

Klíčovou roli by měl čtyřiadvacetiletý centr ze Skalistých hor hrát i příští měsíc na olympijských hrách ve Vancouveru. Na rozdíl od otce ale bude reprezentovat jinou zemi. Zatímco Peter Šťastný hrál za Československo, Kanadu a nakonec Slovensko, Paul nosí dres USA. "Je to pocta, něco, o čem se mi nikdy ani nezdálo," řekl nejproduktivnější hráč Colorada. "Člověk se soustředí především na NHL, ale olympiáda je něco speciálního. Věřím, že uděláme Ameriku pyšnou."

Oba Paulovi rodiče jsou Slováci, ale on se narodil v roce 1985 už v kanadském Quebeku, kde otec hrál za místní Nordiques společně s bratry Antonem a Mariánem. Většinu dětství ale Paul strávil v americkém středozápadě v St. Louis. Vlastní kanadský i americký pas, ale rozhodl se reprezentovat "Hvězdy a pruhy".

Zámořský televizní profil Petera Šťastného

Zatímco jeho otec zastupuje Slovensko v Evropském parlamentu a strýc Marián působil ve Světovém kongresu Slováků, Paul už je stroprocentně doma za mořem. "Od pět let žiju v USA, bylo to logické. V srdci jsem byl vždy Američanem," poznamenal pro server nhl.com. Během sezony pobývá ve svém domě v Denveru a přes léto má zázemí v St. Louis. "Domov má člověk jen jeden, nicméně Kanaďané nás přijali v těžké situaci. To jim nikdy nezapomenu," řekl před časem Marián Šťastný pro hokej.cz.

Po emigraci Petera a Antona měl doma těžké časy, sledovala ho StB a nemohl pořádně hrát hokej. "Na Slovensku se najdou věci, které mi vadí. Nechci vytahovat problémy. Ovšem k něčemu došlo a já to nemohu pominout. Na mysli mám způsob, co se stalo po odchodu bratrů Petera a Antona do Kanady. Okamžitě mi bylo zakázáno hrát hokej. Nemohl jsem pracovat jako právník. Nemohl jsem vůbec nic! Ústně jsem se dozvěděl, že si neškrtnu," vzpomínal Marián.

Komunistický režim se s odchody bratří Šťastných vypořádal svérázně. Například když dal Peter na Kanadském poháru v dresu s javorovým listem Československu gól, televizní komentátor Jan Slepička jen říkal: "A Kanada nám dala gól. Byl to hráč číslo 26." Jméno Šťastný nesmělo zaznít.

Porovnejte sami jak dávali góly otec Peter...

... a syn Paul