"Sezona teprve začala. Ale určitě nebudu někde zůstávat jenom do počtu. Odehraju tuto sezonu a uvidíme, jak to půjde," řekla hvězda Omsku českým žurnalistům po vítězném duelu nad Spartakem Dominika Haška. Avangard zdolal moskevský klub 4:3, i když se Jágr do pořádné šance před Haškovou brankou nedostal.
"Dokud mi zdraví vydrží, tak chci hrát, určitě ještě na Kladně. A určitě budeme hrát s Hašanem ještě spoustu zápasů proti sobě v Čechách," doufá Jágr. "Možná bude chytat za Kladno," zažertoval.
"Nechci dělat věci, abych byl pro smích," odpověděl na otázky, jestli bude po konci hráčské kariéry pokračovat jako trenér či manažer. "Nejsem tak naivní, abych si myslel, že se rozhodnu a budu v tom dobrý. Konkurence je obrovská nejen v hokeji, ale v jakékoli práci. Vím, že se musí začít od základů, od maličkých věcí. Trvá to hrozně dlouho, stojí to hodně dřiny a nevím, jestli jsem na to připravený," dodal.
"Třeba skončím, dám si na chvíli volno a začnu mít chuť. Určitě nebudu někde sedět. To unaví ještě víc než práce. Mít kvalitní práci a radost, to dodá strašně moc energie. Musíš ale mít vizi, cíl, bez toho to nejde, ať trénování či šéfování," poznamenal Jágr.
V Rusku je to podobné jako v Čechách za Járgova mládí
Právě v Rusku však sleduje, nakolik jsou mladí hráči na sobě ochotni pracovat, jen aby se prosadili. "Tady jsou blázni. To se nedá vůbec srovnat. Prostě nemají žádnou jinou šanci," tvrdí. Podobné to prý bývalo za Jágrova mládí i v Čechách, než přišly "internety, televize a spoustu dalších věcí, které za naší doby nebyly".
"Bavili jsme se sportem. Hlavně bylo v našich letech daleko obtížnější se prosadit. Konkurence i v český lize byla obrovská. Cíl všech hráčů byl vůbec se dostat do ligy. Teď někdo vyletí nahoru a už kouká po NHL, protože ligou pohrdá," podotkl.
Podle Jágra z chudších rodin pocházejí větší hokejoví bojovníci. "Tam se to láme. Bohatší rodina nebude kluka honit. Chudší rodiny musí projít úplně jiným životem - musí se nadřít, váží si daleko víc věcí, vědí, že jen tvrdou prací se mohou prosadit."
A jestli Jágra Rusko změnilo? "Určitě v postoji k církvi a k víře. Vždy jsem byl silně věřící, ale říct u nás, že věřím v boha, tak by si všichni klepali na hlavu. To je asi největší změna - nemám takový ostych, nesmyslnou obavu, nestydím se, není to problém a cítím, že jsem to já."
Jágr k Rusům cítí respekt
Averze vůči Rusům, daná léty komunismu, v Česku stále přetrvává. Ale Jágr soudí, že se nejspíše týká lidí, kteří nepoznali život a lidi v Rusku, jinak by názor změnili. "Pořád jsme Slovani a máme k nim daleko blíž než k Američanům, jsme jako bratranci. Většina lidí v Rusku má obrovský srdce. Kdo tu byl, ten to pozná," řekl hráč, který na svých zádech nosí číslo 68.
Na Rusech se mu líbí i úcta k autoritám, začínající nejspíše pokorou vštípenou vírou. Ale potlesk hlediště provázel jak projev omského gubernátora před sobotním zápasem, tak příchod soupeře na led. "Hašan měl aplaus větší než někteří naši hráči. Vždy to tak tady bylo. Daleko více si váží člověka, který něco dokázal," upozornil Jágr.
Nepamatuje si něco podobného v Česku, kde politiky neprovází ani tak potlesk jako pískot a bučení, jakkoli si je lidé sami zvolili. "Ale jak jeden zapíská, píská i druhý a ani neví proč. Pokud chceš být vítěz, musíš respektovat vítěze. Jinak jím nikdy nebudeš. Vždy když vyhraju, tak chci, ať mi ten kluk podá ruku, aby měl šanci taky být jednou vítězem," vysvětlil svou filozofii.
"Třeba tady zůstanu," žertuje Jágr v odpovědi, zda mu ruský respekt jednou nebude chybět. Ale rychle dodává, že do Ruska se dá vždy zaletět.
