Už se to nedá "okecat", extremismus je ve své kompaktní podobě − od protiamerické, protievropské a proruské orientace až k výzvám k posílání "do plynu" či "střílení" kvůli rase či náboženskému přesvědčení − součástí českého politického diskurzu. Co s tím a co dál, to je klíčovou otázkou. Jak pro přežití normální domácí politiky, tak pro udržení naší pozice uvnitř Západu a v elitních klubech nejbohatších zemí, EU a NATO.

Návrhy na opuštění obou organizací dnes znějí téměř od pětiny nově zvolených poslanců, odmítnutí vstupu do eurozóny má ústavní většinu, zájem zůstat spíš na okraji Evropské unie též. O této politice již nemluvíme jako o extrému, ale o mainstreamu české parlamentní politiky. Zdomácňujeme na politické periferii a nechce se nám do jádra unie, pod plnou zátěž spolurozhodování o evropských i globálních těžkostech.

...

Pokračování tohoto článku si mohou přečíst jen předplatitelé. Děkujeme za vaši přízeň.
Obsah starší než měsíc je součástí archivu a do článků zdarma se nepočítá. Chcete číst bez omezení? Předplaťte si plný přístup.
Předplatit od 199 Kč / měsíc
Máte již předplatné?