Máme tu výročí 17. listopadu 1989. S náručí květin na Národní třídě se k němu bude opět hlásit kdekdo. Včetně těch, kdo byli v inkriminované době na druhé straně barikády. Takže není od věci zhodnotit, do jaké míry to vlastně s odkazem 17. listopadu myslíme vážně. Jak na to? Nejlepší možná bude podívat se, jak se to v dnešním Česku má s naplňováním hesel, která se před 28 lety skandovala na demonstracích. A řekněme rovnou, že to nebude pohled nijak zvlášť potěšující.

Třeba takové heslo "Konec vlády jedné strany". V listopadu 1989 panovala shoda, že se vláda jedné partaje, které ostatní dělají pouze křoví, jaksi neosvědčila. Dnes se k myšlence na vládu jedné strany, pardon hnutí, vracíme, a to za široké, ba celospolečenské podpory. Premiér − ANO. Vláda − ANO. Šéf sněmovny − ANO. Jaký že to problém?! Sarkastik by řekl, že už chybí jen ustanovení vedoucí role ANO ve společnosti (což by šlo zařídit třeba referendem, ale radši nenapovídat).

...

Pokračování tohoto článku si mohou přečíst jen předplatitelé. Děkujeme za vaši přízeň.
Obsah starší než měsíc je součástí archivu a do článků zdarma se nepočítá. Chcete číst bez omezení? Předplaťte si plný přístup.
Předplatit od 199 Kč / měsíc
Máte již předplatné?