Pokud lidem se zdravotním postižením umožníme pracovat, posunou se z výhradně pasivní role příjemců peněz do role aktivních přispěvatelů do národní ekonomiky. Nejenže se stanou ekonomicky a společensky soběstačnější, ale jejich daňové odvody a vyšší spotřeba výrobků a služeb prospěje růstu ekonomiky.

Jedna z věcí, s nimiž se často setkáváme, je nepochopení pojmu OZP, kdy ona zkratka není v legislativě skrytou reklamou na Oborovou zdravotní pojišťovnu, ale je to zkratka termínu osoba zdravotně postižená.

 

Je rozdíl mezi pojmem hendikepovaný a zdravotně postižený člověk?

Hendikepovaný člověk je vlastně každý, kdo má nějaké znevýhodnění. A nemusí být jen zdravotní. Osoby zdravotně postižené jsou lidé, kteří mají nějaké znevýhodnění na trhu práce. Je důležité si uvědomit, že je to například člověk s těžší formou alergie, astmatem, epileptik, žena po rakovině prsu… Jsou to lidé, kteří nemohou díky své diagnóze vykonávat jakoukoli profesi. Alergik a astmatik nemohou pracovat třeba v prašném prostředí, tedy například ve skladu. Epileptik nemůže řídit tramvaj. Žena po rakovině prsu nemůže zvedat těžké věci. 

Řada z nás si pod tím pojmem představí viditelně postiženého člověka. Vozíčkáře, člověka s berličkou, částečně ochrnutého člověka.  A pro ty řada firem nemá práci už kvůli bezbariérovým přístupům. 

Jenže kategorie OZP, to jsou i lidé s alergií, s astmatem, ženy po rakovině prsu, roztroušenou sklerózou, ale třeba i s lupénkou či ekzémem. Firmy v zaměstnávání OZP vidí komplikace - obávají se předsudků v pracovních týmech, nutnosti stavebních úprav apod. Je to sice pochopitelné, ale není to často odůvodnitelné. Ve skutečnosti viditelná postižení tvoří jen velmi malé procento mezi celou skupinou zdravotně postižených osob! Navíc nechuť „komplikovat si život“ zaměstnáním zdravotně postiženého může firmu připravit o peníze.

Zaměstnávání minimálně 4 procent osob se zdravotním postižením je povinnost, kterou ukládá Zákon o zaměstnanosti číslo 435/2004 Sb. každé firmě s více jak 25 zaměstnanci. Přesto to většina zaměstnavatelů stále považuje spíše za „charitu“, která se nevyplatí a zaměstnávání OZP řadí do kategorie CSR projektů.

 

Kdo je to vlastně člověk se zdravotním postižením?

Dříve pro označení osoby zdravotně postižené (OZP) používal pojem občan se změněnou pracovní schopností.

Nyní systém rozlišuje:

–   Osoba uznaná invalidní ve třetím stupni invalidity, – jde často o lidi, na nichž je postižení vidět nebo například před krátkou dobou prodělali léčbu závažného onemocnění.

–    Osoba uznaná invalidní ve druhém stupni invalidity – v této kategorii může být třeba člověk, který má revmatoidní či psoriatickou artritidu, roztroušenou sklerózu, Crohnovu chorobu, problémy s pohyblivostí apod.

–    Osoba uznaná invalidní v prvním stupni invalidity – velmi často není na tomto člověku onemocnění vidět. Jde o diagnózy jako třeba lupénka, stabilizovaný člověk po transplantaci kostní dřeně, žena po rakovině prsu nebo osoba, která má těžkou alergii na prach, lehký kardiak a podobně.

–    Osoba zdravotně znevýhodněná (OZZ) - jsou to lidé, kteří nepobírají invalidní důchod, ale z pohledu Zákona o zaměstnanosti jsou člověkem se zdravotním postižením. Tito lidé mají kvůli své nemoci jistá omezení vykonávat některé profese (například člověk s těžší formou astmatu, poruchou zraku, stabilizovanou roztroušenou sklerózou apod.).

Kritériem pro určení stupně invalidity je procentní míra poklesu schopnosti vykonávat soustavnou výdělečnou činnost.

Člověk, který pobírá invalidní důchod, může být i velmi mladý a třeba absolvent vysoké školy. Řada lidí, kteří trpí nějakou nemocí, odmítá získat statut invalidního důchodce. Neuvědomují si, že tento statut je pro ně jakási ochrana na trhu práce. Kdyby byli například v evidenci úřadu práce, tak jim nesmí být přidělena či doporučena práce, která není v souladu s jejich diagnózou dle rozhodnutí posudkového lékaře.

Máte dotazy k problematice zaměstnávání osob se zdravotním postižením? Pošlete nám je na komercní.prilohy@economia.cz.

Související