Průzkum společnosti EMU také ukázal, že jen 17 % zaměstnanců je v práci zcela spokojeno. Přes 27 % dotázaných je spíše nespokojeno a 45 % spíše spokojeno. To zhruba odpovídá i představám dotázaných manažerů, kdy se 67,2 % domnívá, že jsou jejich lidé spokojení. Více než pětina z nich ale nemá představu, jak to se spokojeností ve firmě je. Přitom pro tři čtvrtiny lidí je spokojenost na pracovišti důležitější než výdělek.

„Mnoho českých firem si je v současné době už naštěstí vědomo, jak důležitý je vztah lidí k firmě, kterou zastupují. Manažeři chtějí, aby byli zaměstnanci spokojení, a kontrolují, zda to tak je. Problémem je ale to, jakým způsobem to dělají. U 23 % z nich je zaměstnanci dán prostor na poradě. Zaměstnavatelé zapomínají na to, že naprostá většina lidí není připravená na konfrontaci svého problému v kolektivu. V případě dotazníků spokojenosti, ke kterým se uchyluje více než třetina společností, je zase problém v jejich frekvenci. Ve chvíli, kdy se s problémem zaměstnanec nemůže svěřit teď a tady, roste riziko, že se promění v trvalou frustraci,” říká Michal Bako, CEO EMU

Jen v 19 % případů manažeři uvedli, že jejich firma myslí na to, aby vedoucí pracovníci měli dostatečnou kapacitu věnovat se konkrétním problémům zaměstnanců, 21 % si je dokonce vědomo toho, že teamleadeři čas nemají. Přičemž téměř 35 % z nich přiznává, že zažili situaci, kdy výpověď podal člověk, o kterém byli přesvědčeni, že je v práci spokojený.

„Ačkoli data z EMU sleduji a nedělám si iluze o současném stavu v oblasti péče o zaměstnance, samotného mě šokovalo, že třetina manažerů přiznala, že se jakkoli nesnaží budovat vztah zaměstnanců k firmě, nebo to, že pro víc než pětinu vedoucích pracovníků není důležitá zpětná vazba. Potvrdily to bohužel i odpovědi zaměstnanců - 33 % z nich uvedlo, že jejich zaměstnavatel neprovádí žádná šetření k ujištění se o jejich spokojenosti. „Musíme si uvědomit, že klíčem ke snížení fluktuace a ke zvýšení produktivity je spokojenost zaměstnance a schopnost o ni pečovat. Nejde přitom jenom o měření spokojenosti, ale zejména průběžné řešení konkrétních problémů, jejichž důsledkem vzniká špatná nálada,” doplňuje Bako.